Řecká genocida
Řecká genocida je souhrnné označení pro systematické zabíjení křesťanské řecké populace Osmanské říše, které se odehrávaly v oblasti Anatolie a Pontu během první světové války a krátce po ní (1914–1922).[1] Byla podnícena vládou Osmanské říše a Tureckým národním hnutím. Zahrnovala masakry, násilné vysídlení včetně pochodů smrti, souhrnné vyhoštění, svévolné popravy a ničení řeckého a pravoslavného kulturního, historického a náboženského dědictví.[2] Během tohoto období zahynulo několik stovek tisíc osmanských Řeků.[3] Většina přeživších a uprchlíků utekla do Řecka, jehož populace se tím zvětšila o více než čtvrtinu.[4] Část řecké populace, zvláště z východních provincií Osmanské říše, získala azyl v sousední Ruské říši.
Ke konci roku 1922 většina řecké populace Malé Asie buďto uprchla, nebo byla zabita.[5] Zbývající řecká pravoslavná populace byla přesídlena do Řecka v rámci populační výměny mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923, která právně formalizovala vysídlení a zakázala návrat uprchlíků. Obdobný osud potkal i ostatní křesťanské etnické skupiny Malé Asie, zejména Armény a Asyřany, a podle některých autorů a organizací šlo o stejnou genocidní politiku.[6][7][8][9]
Již ve svém průběhu byly osmanskou vládou podmíněné masakry odsouzeny státy Dohody jako zločiny proti lidskosti. V pozdější době byly dané události v roce 2007 označeny za genocidu Mezinárodní asociací badatelů o genocidách.[7] I některé další organizace a parlamenty některých zemí schválily rezoluce označující osmanskou kampaň proti svým křesťanským minoritám za genocidu, například parlament Řecka,[10][11] Kypru, USA,[12][13] Švédska,[14] Arménie,[15] Nizozemska,[16] Německa,[17] Rakouska[18] nebo Česka.[19]
Řecká populace Malé Asie před první světovou válkou
Řekové před první světovou válkou obývaly zejména tři oblasti Malé Asie. Jednak šlo o pobřeží Egejského moře, kde tvořili Řekové většinu zejména v okolí města Smyrna. Dále o černomořské pobřeží (historický Pontus), kde Pontští Řekové obývali pobřežní oblast přibližně mezi městy Sinop a Trabzon, s některými městskými centry osídlení i hlouběji ve vnitrozemí (Kastamonu, Tosya, Merzifon, Amasya, Niksar, Gümüşhane a další) a některými i dále na východ (Rize, Pazar, Batumi).[20] Třetí oblast pak tvořila historická Kappadokie, kde Kappadočtí Řekové a Karamanlidi obývali zejména oblast mezi městy Karaman a Kayseri.[20]
Oběti genocidy
Akademiky uváděné počty obětí řecké genocidy se pro celé období 1914–1922 a pro celou oblast Malé Asie pohybují v rozmezí 289 000 a 750 000 osob. Horní odhad je uváděn politologem Adamem Jonesem.[21] Podle Rudolpha Rummela bylo mezi lety 1914–1918 zabito 384 000 Řeků a dalších 264 000 mezi lety 1920–1922. Celkový počet obětí tak udává na 648 000 osob.[22][23] Historik Constantine G. Hatzidimitriou píše, že „ztráty na životech mezi Anatolskými Řeky během první světové války a po jejím skončení byly přibližně ve výši 735 370 osob.“[24]
Některé soudobé zdroje uváděly odlišné počty obětí. Údaje sesbírané vládou Řecka ve spolupráci s Řeckým Patriarchátem hovoří o milionu zmasakrovaných osob.[25] Skupina amerických výzkumníků zformovaná krátce po první světové válce uváděla 900 000 zabitých Řeků.[26] Edward Hale Bierstadt napsal v roce 1924, že „podle oficiálních svědectví Turkové od roku 1914 chladnokrevně zavraždili 1 500 000 Arménů a 500 000 Řeků, mužů, žen i dětí, bez nejmenší provokace.“[27] Emanuel Efendi, osmanský poslanec za Aydin, kritizoval 4. listopadu 1918 etnické čistky vyvolané předchozí vládou a uváděl, že v pobřežních regionech Anatolie (včetně černomořského pobřeží) a na Egejských ostrovech bylo během deportací dosud zabito 550 000 Řeků.[28]
Počet řeckých obětí v oblasti Pontu se pohybuje mezi 300 000 a 360 000.[26] Merrill D. Peterson uvádí 360 000 mrtvých Pontských Řeků.[29] Podle George K. Valavanise byly „ztráty na lidských životech mezi Pontskými Řeky od První světové války do března 1924 ve výši 353 000 osob. Byly způsobené vraždami, věšením, a jako , st výsledek trestů, nemocí a ostatních nesnází.“[30] Valavanis odvozoval toto číslo od záznamů Centrální Pontské rady v Athénách založených na „černé knize“ Ekumenického patriarchátu, do kterých přidal „50 000 nových mučedníků“ kteří „byli zařazeni do registru na jaře 1924.“[31]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek Genocide na anglické Wikipedii.
Literatura
- KOŠŤÁLOVÁ, Petra; ŘOUTIL, Michal; NOVÁK, Petr. Katastrofa křesťanů: Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 742 s. ISBN 978-80-7465-254-7.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řecká genocida na Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}