Židovská pořádková služba

Židovská pořádková služba (německy Jüdischer Ordnungsdienst), také známé pod názvem Židovská policie, byly pomocné policejní jednotky podléhající nacistickým rozkazům, vytvořené Judenratem (židovskou radou) v židovských ghettech v době druhé světové války.

Členové pořádkové služby neměli oficiální uniformy, často nosili pouze identifikační pásku na rukávě a nebylo jim povoleno držet střelné zbraně. Primárně je Němci využívali k zabezpečení deportací ostatních Židů do koncentračních táborů.

Do pořádkové policie byli vybíráni jedinci, kteří měli obvykle malé vazby s komunitami, na které dohlíželi (to platilo zvláště po začátku deportací do koncentračních táborů), a na které tedy bylo spolehnutí, že budou poslouchat německé rozkazy. Prvním velitelem policie ve varšavském ghettu byl Józef Szeryński, polsko-židovský policejní plukovník a konvertita ke křesťanství. Změnil si jméno ze Szenkman na Szeryński a rozvinul se u něj antisemitský postoj. Přežil atentát provedený členem Židovské policie Jisra'elem Kanalem. V ghettech, ve kterých Judenrat odporoval německým rozkazům (jako například v Lucku), byla Židovská policie často používána k ovládnutí Judenratu nebo k jeho nahrazení.

Jedna z největších policejních jednotek byla ve varšavském ghettu, kde Pořádková služba čítala zhruba 2500 mužů. V lodžském ghettu jich bylo kolem 1200 a ve lvovském ghettu 500.Polsko-židovský historik a archivář varšavského ghetta Emanuel Ringelblum popsal krutost policie jako …občas větší, než Němců, Ukrajinců, či Lotyšů.^[1]