Barbara Krugerová
Barbara Krugerová (nepřechýleně Kruger; * 26. ledna 1945, Newark, New Jersey, USA) je americká vizuální a konceptuální umělkyně používající fotografie jako prostředek pro sociální kritiku. Většinu její práce tvoří černobílé fotografie s bílými nebo červenými titulky bezpatkového písma. Fráze v jejích dílech velmi často obsahují osobní zájmena.
Barbara Krugerová | |
---|---|
Narození | 26. ledna 1945 (79 let) Newark, New Jersey, USA |
Národnost | americká |
Alma mater | Syracuská univerzita Parsons School of Design Weequahic High School |
Povolání | konceptuální umělkyně |
Ocenění | Cena MOCA pro význačné ženy ve výtvarných uměních (2001), Zlatý lev za celoživotní dílo na Benátském bienále (2005) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Jde o jedináčka,[1] narodila se Židům narozeným v Americe, v rodině patřící k nižší střední třídě.[2][3] Její otec byl chemický technik,[2][3] byl první Žid přijatý do Shell Oil v Union County v New Jersey. Během roku, kdy byl přijat, byla rodina obtěžována antisemitskými telefonáty.[4][5] Její matka byla sekretářkou v právní kanceláři.[2][3] Žili ve dvoupokojovém bytě.[1]
V Newarku vychodila konkurenceschopnou[5] čtyřletou veřejnou střední školu (Weequahic High School) v převážně židovské čtvrti Weequahic, ta byla v kriminální oblasti, v černošské části, v níž vyrůstala[4][5] až do roku 1964.
V roce 1964 začala studovat na Syrakuské univerzitě užitá výtvarná umění. Nedostudovala, vrátila se ze Syrakusy (stát New York) domů, když její otec zemřel.[6] „Meze mého vzdělání byly diktovány mojí třídou“,[1] řekla, jindy připustila, že po jednom roce odešla proto, že se „cítila jako Marťan“. Ze středostavovské čtvrti v Newarku v New Jersey nemohla navázat kontakt se svými více privilegovanými spolužáky. „Byla jsem jediná žena na patře mé koleje, která neměla operaci obličeje, a která znala jiná slova než Pappagallo a Evan Picone.“[7]
V New Yorku v roce 1965 přestoupila do Parsonsovy školy designu a strávila v ní semestr, celkem 9 měsíců, aniž by ji dostudovala.[1] Studovala fotografii u Diany Arbusové a grafický design u Marvina Israela uměleckého ředitele Harper's Bazaaru, jímž byla především ovlivněna. Ten jí představil další fotografy a subkultury módních časopisů.[8] Zatímco Arbusová sloužila Krugerové jako první ženský vzor, náročný Israel řekl mladé umělkyni, že je „schopná čehokoliv“, když ji škola znudila,[6] povzbudil ji, aby sestavila portfolio umělecké grafiky.[7] Nezískala žádné bakalářské tituly nebo absolventské hodnosti.[2][1]
Posléze získala svoji první práci jako sekretářka, pak začala pracovat v různých přechodných zaměstnáních v New Yorku a v roce 1966 skrze spojení s Marvinem Israelem získala práci jako třeťořadá designérka v Condé Nast Publications,[2][3][1][8] kde v roce 1967 prezentovala své návrhy stránek vedoucímu uměleckého oddělení.[7] Nedlouho poté začala pracovat v časopisech Seventeen a Mademoiselle (francouzsky Slečna)[7] jako designérka na základní úrovni, o rok později byla ve svých 22 letech povýšena na vedoucí designérku Mademoiselle.[2][3][8]Během následujících deseti let pracovala také jako učitelka, grafička, výtvarná ředitelka a obrazová editorka v uměleckém oddělení House and Garden, Aperture a dělala časopisecké dispozice, designy knižních přebalů a fotografickou editorku na volné noze pro další publikace.[7][8] Proslavila se zejména svými kolážemi a slogany.
První samostatnou výstavu měla v roce 1980. Od roku 1985 je jí domovem newyorská galerie Mary Boone. Vystavovala už například také v Muzeu současného umění v Los Angeles, v Tate Gallery v Londýně nebo v galerii Yvon Lambert v Paříži. Netvoří pouze krátké, heslovité útvary. Je také autorkou esejů, video nebo audio prezentací. V roce 2001 obdržela Cenu MOCA pro význačné ženy ve výtvarných uměních[9] a v roce 2005 Zlatého lva za celoživotní dílo na Benátském bienále.[10][11] V současné době žije a pracuje v New Yorku a Los Angeles v Kalifornii, kde také zároveň vyučuje na univerzitě.
Reflexe její tvorby
Raná feministická tvorba (konec 70. a začátek 80. let)
Její nejranější práce pocházejí z roku 1969. Obrovské tkané závěsy na stěny z příze, korálku, flitrů, peří či stuh jsou typickým příkladem feministických prací tohoto období. I přes její účast na Whitney bienále roku 1973 a její sólové výstavě v Artists Space a Fishbach gallery v New Yorku nebyla se svojí tvorbou spokojena, protože se odcizovala jejím vzrůstajícím sociálním a politickým zájmům.
Umělecká fotografie (druhá polovina 80. let)
Roku 1976 od své tehdejší umělecké tvorby upustila a čtyři roky učila na Kalifornské univerzitě. Ovšem roku 1977 se začala věnovat umělecké fotografii, kdy vytvořila sérii černobílých detailů architektonických exteriérů kombinovaných s jejím vlastním textuálním přemítáním o životě těch, kteří/které žili uvnitř. Kniha Picture/Readings (1979) je souhrnem této tvorby.
Koláže (80. léta až současnost)
V témže roce se ovšem od fotografie odvrátila a začala se věnovat typu tvorby, pro kterou je v současnosti známá. Její tvorba po roce 1979 má podobu reklamních billboardů, kdy začala využívat obrazy z tištěných amerických médií poloviny 20. století s koláží krátkých frází. Kombinací odstřihávaných obrazů z nyní již zastaralých stylů umělecké fotografie s krátkými, údernými a ostrými frázemi Krugerová konstruuje parodické reklamy odhalující aspekty ideologií.
Tyto koláže, při jejichž tvorbě zúročila své designérské zkušenosti, jsou začátkem angažovanosti Barbary Krugerové v politických, sociálních a především feministických otázkách. Ve své tvorbě zpochybňuje převládající struktury, schémata a stereotypy, zejména v oblastech moci, genderu, pohlaví, náboženství, konzumerismu či nenasytnosti korporací.
V osmdesátých letech tento způsob tvorby nalézá svůj vrchol a stává se pro autorku specifickým a význačným. Velké černobílé fotografie kombinované s ironickými, obžalovávajícími aforismy ve stylu Futura Bold na černém, bílém či červeném pozadí měly (a stále mají) za cíl narušit převládající společenské stereotypy. Její texty staví diváky před otázky související s feminismem, distribucí moci, patriarchální společností, konzumem, autonomií a individuální touhou jedince. Diváky oslovuje přímo, a to použitím osobních zájmen (já, ty, my, oni), která mají často okamžitý vliv na diváka. Skrze použití těchto zájmen Krugerová chytře narušuje procesy identifikace podporující existující struktury moci a ovládání a skrze tato díla dokáže přinutit publikum cítit se nepohodlně a uvědomit si sexuálně determinovanou pozici, kterou ve společnosti zastává. Krugerová se snaží odhalit „malého mužíka za oponou“[12] ve významném odhalení struktur čtení, které jsou obvykle transparentní ve vizuálních reprezentacích.
Mistrně pracuje se schopností vtáhnout diváky do svého díla a přinutit je přemýšlet o tom, co konkrétní koláž problematizuje, což je také cílem její tvorby. Svá díla přizpůsobuje konkrétním situacím či místům, kde mají být vystavována, aby odpovídala konkrétnímu kontextu a vyvolala kýžený účinek.
Její koláže můžeme rozdělit do několika kategorií, podle toho, proti čemu se vymezují a co problematizují.
- Kritika a oprese žen – We have received orders not to move (Máme rozkaz nepohybovat se), Your every wish is our command (Tvoje každé přání je našim rozkazem), I am your slice of life (Jsem tvůj krajíc života), Your body is a battleground (Tvoje tělo je bitevním polem)
- Kritika mužské síly a patriarchálního systému – We dont need another hero (Nepotřebujeme dalšího hrdinu), Your assignment is to concquer and divide (Tvým úkolem je dobýt a rozdělit)
- Kritika konzumerismu – Face it! This stunning ensembe says youre not who you think you are (Postav se tomu! Tato úžasná souprava říká, že nejsi tím, kým si myslíš), I shop therefore I am (Nakupuji, tedy jsem), Buy me, i´ll change your life (Kup si mě, změním tvůj život)
- Kritika vládnoucích sil (souvisí s kritikou patriarchálního systému) – Your fictions become history (Tvé fikce se stávají historií), Your manias become science (Vaše mánie se stávají vědou), Pro-life of the unborn, Pro-death of the born (Pro život nenarozených, pro smrt narozených)
Video a audio instalace (druhá polovina 90. let až současnost)
Od poloviny 90. let tvoří veřejné instalace tvořené videem, projekcemi a audiem. Stěny, podlahy i stropy jsou pokryty obrazy a texty, které mají přímo působit na diváky. Stejně jako její koláže, veřejné instalace, které našly své místo nejen v muzeích či galeriích, ale i na správních budovách, vlakových nádraží, billboardech či v parcích, komunikují s publikem, mají ho ochromit a pohltit a zprostředkovat reflexi témat obsažených v jejích dílech.
Dílo
země | město | galerie | rok | |
---|---|---|---|---|
Londýn | Institute of Contemporary Arts (ICA) | 1983 | ||
Serpentine Gallery | 1994 | |||
Montreal | Musée d'art contemporain de Montréal (MACM) | 1985 | ||
New York | Mary Boone Gallery | 1987, 1989, 1991, 1994, 1997, 2004, 2007, 2010 | ||
Muzeum amerického umění Whitneyové | 2000 | |||
Los Angeles | The Museum of Contemporary Art (MOCA) | 1999 | ||
San Diego | The Museum of Contemporary Art San Diego (MCASD) | 2005 | ||
Stockholm | Muzeum moderny | 2008 |
Knihy
- Kruger, Barbara. 1982. No progress in pleasure. New York: CEPA.
- Kruger, Barbara. 1992. Cragie Horsfield. New York: Ica Editions.
- Kruger, Barbara. 1994. Remote Control: Power, Cultures, and the World of Appearance. Cambridge: MIT Press.
- Linker, Kate. 1996. Love for sale: The Words and Pictures of Barbara Kruger. New York: Harry N. Abrams.
- Kruger, Barbara. 1998. Remaking history. New York: The New Press.
- Kruger, Barbara, Phillips, Lisa. 2005. Money Talks. Scarstedt Fine Art.
- Kruger, Barbara, et al. 2007. Barbara Kruger: Desire Exists Where Pleasure is Absent. Bielefeld: Christof Kerber Verlag.
- Kruger, Barbara, et al. 2011. Barbara Kruger: Circus. Kolín: Walter König.
- Kruger, Barbara. 2010. Barbara Kruger. New York: Rizolli.
Film a video
Odkazy
Reference
Literatura
- Heyd, Milly. 1999. Mutual Reflections: Jews and Blacks in American Art. New Brunswick, New Jersey: Rutgers University Press. ISBN 0-8135-2618-3.
- Hyman, Paula E., Moore, Beborah Dash. 1998. Jewish Women in America. An Historical Encyclopedia. New York, NY: Routledge. Sponsored by The American Jewish Historical Society. ISBN 0-415-91934-7.
- Kruger, Barbara. 1982. „“Taking“ Pictures.“ Screen 23 (2): 90–96.
- Rankin, Aimee. 1987. „“Difference“ and Deference.“ Screen 11 (2): 91-101.
Elektronické zdroje
- Amazon.com. „Barbara Kruger: Books.“ [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://www.amazon.com/s/ref=nb_sb_noss_1?url=search-alias%3Dstripbooks&field-keywords=barbara+kruger>.
- The Art History Archive. „Barbara Kruger: Feminist Artist.“ [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://arthistoryarchive.com/arthistory/feminist/Barbara-Kruger.html >.
- BarbaraKruger.com. [online]. <http://www.barbarakruger.com/>.(fan Archivováno 21. 4. 2012 na Wayback Machine. site/neoficiální stránka od fanynek či fanoušků)
- Copeland, Julie. 2006. „Barbara Kruder’s Twelve: Transcript.“ ABC Radio National [online] (1. 2. 2006) [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://www.abc.net.au/radionational/programs/exhibita/barbara-krugers-twelve/3310368>.
- Dashkin, Michael. „Barbara Kruger, b. 1945.“ Jewish Women’s Archive. Jewish Women a Comprehensive Historical Encyclopedia [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://jwa.org/encyclopedia/article/kruger-barbara>.
- Daydie, Black Angel - Jehanne (tj. přezdívky). 2007. „Barbara Kruger.“ The Story of Black Angel [online] (26. 10. 2007) [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://daydie.blog.cz/0710/barbara-kruger Archivováno 29. 10. 2015 na Wayback Machine.>.
- Encyclopedia.com. 2001. „Kruger, Barbara 1945-.“ Encyclopedia.com. American Decades [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://www.encyclopedia.com/topic/Barbara_Kruger.aspx>.
- Králová, Pavla. 2010. „Tandem slova a obrazu Barbary Kruger.“ Nekultura.cz [online] (11. 1. 2010) [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://www.nekultura.cz/vytvarne-umeni-profily/tandem-slova-a-obrazu-barbary-kruger.html>.
- Kukurová, Lenka. „Stop násilí na ženách.“ Artyčok.tv [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://artycok.tv/lang/cs-cz/9/stop-nasili-na-zenach Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine.>.
- Mary Boone Gallery, New York. „Barbara Kruger.“ [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <https://web.archive.org/web/20120405115804/http://www.maryboonegallery.com/artist_info/kruger_info.html>.
- Philadelphia Museum of Art. „About This Artist.“ [online] [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <https://web.archive.org/web/20120425035342/https://www.philamuseum.org/education/resources/122.html>.
- Veverka, Lukáš. 2006. „(Anti)design.“ Design portál: magazín o designu a grafice [online] (31. 8. 2006) [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <https://web.archive.org/web/20120525080345/http://www.designportal.cz/graficky_design/antidesign.html>.
- Zárate, José. 2010. „Barbara Kruger.“ Photomcc's Blog [online] (13. 4. 2010) [cit. 18. 4. 2012]. Dostupné z: <http://photomcc.wordpress.com/2010/04/13/barbara-kruger />.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbara Krugerová na Wikimedia Commons
- The Guggenheim Museum, New York. „Barbara Kruger, Untitled (Not Perfect), 1980.“ Archivováno 7. 12. 2011 na Wayback Machine. (obrázek tvorby)
- The Museum of Modern Art, New York (MoMA). „The Collection, Barbara Kruger.“ (obrázky tvorby)
- The Museum of Contemporary Art, Los Angeles (MOCA). „Permanent Collection, Barbara Kruger.“ (obrázky tvorby)
- The Broad Art Foundation, Santa Monica, CA. „Barbara Kruger, selected works.“ (obrázky tvorby)
- MrSapo.com. „Barbara Kruger.“[nedostupný zdroj] (obrázky tvorby)
- ArtPopulus. 2008. „Barbara Kruger.“ YouTube.com. (video: obrázky tvorby)
- The Artfacts.Net. „Barbara Kruger 1945, US.“ (seznam výstav)
- EGG the arts show. „Interview with Barbara Kruger.“ (rozhovor)
- The World's Women On-line!. „Barbara Kruger: Signs of Postmodernity.“ (medailonek)