Cechy v Třebíči

Již v 17. století se v Třebíči silně rozvíjely cechy, v přehledu cechů z roku 1763 se již začíná projevovat větší počet zástupců soukenického cechu, bylo rozhodnuto, že Karel Josef z Valdštejna založí manufakturní výrobu.^[1] K tomu nakonec nedošlo a místní soukeníci nedokázali konkurovat větším dílnám s manufakturním provozem v Brně, Liberci nebo Olomouci. V polovině 19. století již bylo v Třebíči několik větších dílen koželužnického cechu, byly to dílny Karla Budischowského, jeho bratra Františka Budischowského, dílna Martina Hasska a Subakova továrna, tyto měly podle srovnání Jindřicha Chylíka v roce 1841 vyrábět dohromady 90 000 kůží ročně, brněnská největší továrna, továrna Karla Ignáce Lettmayera, v tomto srovnání má za rok v tuto dobu vyrobit 12 000 kůží za rok.^[1] V roce 1906 prosperovala i obuvnická továrna Cinkajzlova (v matrikách se uvádí i Zinkeiselova).^[2]

V dokumentech třebíčského soukenického cechu se zjevuje jedno z nejstarších vyobrazení tzv. smajlíka.^[3]

Společenstvo bylo založeno živnostníky hostinskými v Třebíči, prvním předsedou byl Václav Weigner. Založeno bylo 3. května 1895. Členy byly majitelé hostinců, kaváren a hotelů (např. U tří knížat na Karlově náměstí, Hotel Podlipný u vlakové zastávky. Společenstvo se mimo jiné zabývalo založením a spravováním fondu pro zestárlé a zchudlé členy či regulováním prodejů. Bylo uvedeno, že po roce 1926 byla živnost v krizi. Členů k roku 1935 mělo být 156, z toho 60 v Třebíči.^[4]

• FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. Ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno: Blok, 1978. 210 s., bibliografie.