Cikáni

České slovo cikán (jako označení antropologické skupiny psáno tradičně s malým písmenem, nově^[zdroj⁠?] se častěji používá jako označení národa, tedy s velkým písmenem – Cikán^[3]) má stejně jako výrazy v řadě dalších jazyků prapůvod v řeckém Atsinganoi (Atzinganoi), kterým toto etnikum nazývali v byzantské říši.^[4] Toto pojmenování se datuje do roku 1100. Zmínka se zachovala v klášteře Na poloostrově Athos.^[5] Výraz zřejmě souvisí se záměnou Romů se sektou athinganů (athinganoi) (v 8. století ve Frýgii),^[6][7] jejíž příslušníci se později přistěhovali mj. na Balkán.^[8]

Ostatní jazyky

Pojem cikán je velice podobný v mnoha evropských jazycích:

Další označení jsou odvozena od domnělé země jejich původu: Podle Egypta v řečtině (alternativní název γύφτος), angličtině (gypsy), španělštině (gitano), vypůjčené do francouzštiny (Gitan) pro skupiny přicházející ze Španělska. Další zemí jsou Čechy (la Bohème) a od ní odvozený třetí francouzský výraz (bohémien).^[9]

Zřejmě nejstarší dochovaný český záznam tohoto slova pochází z roku 1416, ačkoliv nelze vyloučit (a fakt, že soudobý kronikář necítil potřebu význam slova vysvětlit, to potvrzuje), že se používalo dlouho předtím:

Slovník česko-cikánský a cikánsko-český vydal již v roce 1889 kněz Josef Ješina.^[11]

Slova Cikán, Cikánka, cikánský apod. byla běžně užívána v české literatuře 19. a 20. století (např. Karel Hynek Mácha: Cikáni,^[12] Bohumil Hrabal: povídka Romance^[13] apod.)

Výraz Romové apod. se začíná v češtině objevovat v 70. letech 20. století buď samostatně (např. Milena Hübschmannová: Romské pohádky, 1973)^[14] nebo ve spojení Cikáni–Romové (např. Vlastislav Häufler: Národnostní poměry České socialistické republiky, 1976).^[15] Ve výjimečné souvislosti užil už ve 40. letech 20. století slovo rómové Eduard Bass v Lidech z maringotek:

V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové.^[17] Od té doby se datuje romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.^[18]

I toto řešení je však zčásti nejednotné. Kritizována je hlavně skutečnost, že pojem Romové, pokud je užíván souhrnně, nerespektuje existenci jiných skupin cikánského národa. V Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační, zatímco označení Cikán považuje za neutrální a za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny.^[19] Na webových stránkách Aliance se mj. píše: „Zasazujeme se o to, aby ústřední památník evropským Cikánům, kteří byli pronásledováni nacionálně socialistickým režimem, byl zbudován pro všechny Cikány a ne jen pro Romy a Sinty.“^[20]

Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe „Rom“, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).^[21]

K jiným používaným endonymům patří:

• Sintové, žijící převážně v Německu.^[22][23] Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují „romanes“ („mluvit romsky“).^[23]
• Manušové, zastoupeni převážně ve Francii.^[22][24] Manušové jsou podskupinou Sintů^[24]. Výraz „manuš“ znamená v sanskrtu, novoindických jazycích a romštině „člověk“, „manuša“ znamená „lidé“.^[25][26]
• Calé (či Kale), žijící ve Španělsku a Portugalsku^[22][27] Kale znamená v romštině „černý“.^[27] Pro svůj jazyk používají slovo „kale“ a jedná se o pararomštinu.^[28]
• Kalé, žijící ve Finsku.^[22][29]; stejné endonymum se španělskými Calé pravděpodobně vzniklo náhodně.^[30]
• Kalé, žijící ve Walesu, původem ze Španělska^[31]
• Romanichalové (čteno „Romaničelové“), žijící převážně ve Spojeném království.^[32]

Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v České republice a nadále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů).^[33]

Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.^[34]

Ostatní kočovné skupiny

Národní skupina Jeniše, často mylně zařazovaná do skupiny Romů, má s cikánským obyvatelstvem mnoho společných historických a sociologických stránek, jedná se však o samostatnou národní skupinu - která je ovšem jako taková úředně uznána jen ve Švýcarsku.^[35]

Jako „cikáni“ bývají označováni také irští Pavee, ačkoliv jde o etnické Iry.

Reference

Literatura

• WERNER, Cohn. Cikáni. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 61 s. ISBN 978-80-7419-008-7. 
• WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst : Život veřejný v 15. a 16. věku : mezi roky 1420-1620. Praha: Matice česká, 1892. Dostupné online. Kapitola O chudině a tuláctvu - cikáni, s. 132–134. 

Související články

• Romové
• Gadžové – romské exonymum pro neromy
• Anticikanismus

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Cikáni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Téma Cikáni ve Wikicitátech
• Noviny Romano Hangos vydávané Společenstvím Romů na Moravě
• Roma rising - Romské obrození
• Romea.cz – Romský informační servis
• K původu názvu (8 stran, formát PDF)
• Romové v České republice
• Romové na Slovensku
• Počet Romů v jednotlivých zemích