Drang nach Osten

Poprvé použil termín „Drang nach Osten“ polský novinář Julian Klaczko v roce 1849. Je však sporné, jestli i on sám tento termín vymyslel.^[9] Protože je tento pojem používán v německém tvaru v angličtině, polštině, ruštině, češtině i dalších jazycích, došlo se k závěru, že je jeho původ německý.^[9]

Drang nach Osten souvisí se středověkým německým osídlováním východu (Ostsiedlung). Tato „východní kolonizace“ se týkala rozšiřování německé kultury, jazyka, států a osídlování východní a severní Evropy obývané Slovany a Balty.

Populační nárůst ve vrcholném středověku vedl ke stěhování lidí z oblastí Svaté říše římské, a to Porýní, Vlámska a Dolního Saska, na východ na méně zalidněné baltské území a do Polska. Tyto přesuny byly podporovány německou šlechtou, slovanskými králi a vévody a středověkou církví. Většina kolonizace proběhla na úkor polabských Slovanů a pohanských Baltů.

Právě v těchto přesunech obyvatelstva má své kořeny budoucí stát Prusko, který byl pojmenován po podmaněných Prusech. Řád německých rytířů, který byl pozván Konrádem Mazovským do severního Polska na konci středověku, asimiloval a násilně proměnil většinu obyvatel jižních baltských pobřeží.

Rusko a Švédsko si nakonec podrobily země zabrané germánskými rytíři v Estonsku a Livonsku. Po rozdělení Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko na konci 18. století získalo Prusko většinu západního Polska. Prusové a později Němci se zapojili do germanizace na polském území.

Tento pojem se stal ústředním bodem programu německého nacionalistického hnutí v roce 1891 se založením Alldeutschen Verbandes dle slov: „Der alte Drang nach dem Osten soll wiederbelebt werden" („Starý Drang nach Osten musí být oživen“).^[10] Nacistické Německo uplatnilo tento slogan během sudetské krize v roce 1938 označením Čechů jako „slovanské obranné zdi proti Drang nach Osten“.^[4]

Navzdory Drang nach Osten probíhaly přesuny obyvatel i opačným směrem, protože lidé z málo vyvinutých venkovských oblastí na východě byli přitahováni prosperujícími průmyslovými regiony v západním Německu. Tento fenomén byl známý pod pojmem Ostflucht, doslova „útěk z východu“.

„Drang nach Westen“

Nový Drang nach Osten byl vyzván německými nacionalisty, aby šel v protikladu s polským „Drang nach Westen“ („touha po západu“).^[2][11] První světová válka skončila Versailleskou smlouvou, díky které větší část provincií Německé říše, např. Poznaňsko, Západní Prusko a Horní Slezsko, připadla druhé Polské republice; západopruské město Gdaňsk se stalo svobodným městem Gdaňsk. Polské noviny Wprost v srpnu roku 2002 použily oba termíny „Drang nach Osten“ a „Drang nach Westen“ jako nadpisy k článkům o energetické společnosti RWE ovládající polskou společnost STOEN a o polské migraci do východního Německa.^[12]

„Drang nach Westen“ je také ironický název kapitoly v knize Erica Josepha Goldberga Struggle for Empire, která poukazovala na „chybějící“ východní ambice Ludvíka II. Němce, který místo toho rozšiřoval své království směrem na západ.^[13]

Americký profesor historie Henry Cord Meyer, syn německých přistěhovalců, ve své knize „Drang nach Osten: Bohatství myšlenky sloganu v německo-slovanských vztazích, 1849 - 1990“ tvrdí, že slogan „Drang nach Osten“^[14] má s největší pravděpodobností svůj původ v slovanských zemích, kde byl také využívanější než v Německu: „hlavní oblastí rozšíření tohoto sloganu byl slovanský svět.“ Ve skutečnosti většina německých vzdělanců odmítla tento slogan jako pouhou panslovanskou agitaci proti Německu.“ Byl „hlavní částí historiografie a propagandy Sovětského bloku. [...] I když toto pojetí nalezlo rozsáhlé přijetí v slovanské historiografii od druhé světové války, neznamenalo to, že je opravdu správné. Tato fráze je často používána k doložení kontinuity základního rysu německé historie od 11. století do současnosti; je úzce spojena se slovanskými stereotypy o německém národním charakteru.“^[14]

S rozvojem romantického nacionalismu v 19. století začali polští a ruští intelektuálové odkazovat k německému Ostsiedlung jako k Drang nach Osten. Německá říše a Rakousko-Uhersko pokoušely rozšířit svou moc na východ; Německo získáním vlivu v upadající Osmanské říši (Východní otázka) a Rakousko-Uhersko získáním území na Balkáně (Bosna a Hercegovina).

Adolf Hitler, diktátor nacistického Německa v letech 1933–1945, se dožadoval „Drang nach Osten“, aby získal území pro německé kolonisty na úkor východoevropských národů (Lebensraum). Tento pojem se rozšířil natolik, že se mohl v zahraničních novinách objevovat bez vysvětlení.^[15] Jeho východní vojenské akce během druhé světové války byly zpočátku úspěšné. Wehrmacht dobyl Polsko, baltské země, Bělorusko, Ukrajinu a většinu evropského Ruska; k odstranění slovanských národů z těchto zemí a k jejich náhradě Němci byl vytvořen Generalplan Ost.^[16]

Neúspěch tohoto plánu byl zapříčiněn zejména nedostatkem Němců, kteří by se skutečně na východě chtěli usadit.^[17] Osady založené během války nepřijímaly kolonisty z Altreichu (starého jádra německé říše), ale hlavně východoevropské Němce přesídlené ze sovětských sfér podle paktu Ribbentrop–Molotov,^[18] a také Poláky, které nacisté považovali za germanizované.^[19] Sovětský svaz však od roku 1943 začal odvracet německá vítězství a nacistické Německo bylo spojenci v roce 1945 poraženo.

Následek Ostsiedlung byl ukončen po druhé světové válce. V letech 1945–48 bylo německé obyvatelstvo vyhoštěno za linii Odra-Nisa. Tato hranice byla ustanovena po druhé světové válce rozhodnutím postupimské konference. Masivní vyhoštění německých obyvatel z východu bylo odůvodněné jako zvrácení „Drang nach Osten“.

„Historické Východní Německo“, které bylo zemí baltských obyvatel (Prusů), kteří byli kolonizováni a začleňováni německým „Drang nach Osten“, bylo rozděleno mezi Polsko, Rusko, a Litvu a osídleno místní populací. Linie Odra-Nisa byla poválečnými německými státy (Východním a Západním Německem i sjednoceným Německem) přijata jako východoněmecká hranice. Byly tak svrženy všechny plány znovurozšíření nebo znovuosídlení území za touto hranicí. Prusové byli ve 13. století přemoženi germánskými rytíři a postupně se během následujících století přizpůsobovali. Pruský jazyk zanikl v 17. století nebo na začátku 18. století.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drang nach Osten na anglické Wikipedii.

Související články

• Germanizace
• Generalplan Ost
• Kulturkampf