Eduard Brzorád (1857–1903)

Studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1880 získal titul doktora práv.^[2] Od roku 1883 působil jako advokát v rodném Německém Brodě.^[4] Byl aktivní ve veřejném životě. Působil jako jeden z předsedů Akademického čtenářského spolku, byl členem výboru Ústřední matice školské.^[5] Předsedal německobrodské organizaci Sokola.^[6]

Stejně jako jeho otec Eduard Brzorád starší, který dlouhodobě zastával post okresního starosty na Německobrodsku, vstoupil i mladý Eduard Brzorád do politiky (sám také později byl okresním starostou, stejně jako starostou města Německý Brod).^[6] Byl členem mladočeské strany. Po tři roky působil jako tajemník jejího klubu. Profiloval se jako táborový řečník.^[5] Ve volbách roku 1891 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Německý Brod, Polná atd. Mandát obhájil za stejný okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti roku 1903. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal František Staněk.^[7]

V letech 1892–1903 byl i poslancem Českého zemského sněmu. Byl sem zvolen za kurii venkovských obcí v obvodu Ledeč a Dolní Kralovice,^[2] poprvé v doplňovacích volbách v říjnu 1892^[8] poté, co rezignoval poslanec Robert Hruš.

Do zemského sněmu i Říšské rady nastupoval v době vrcholící agitace mladočechů proti plánu na česko-německé vyrovnání v Čechách (takzvané punktace), které mladočeská strana označovala za výhodné pouze pro Němce. Na kritice punktací mladočeši založili svůj volební úspěch a i v následujících letech jejich zástupci odmítali realizaci punktací. Když se v květnu 1893 na zemském sněmu projednával návrh na zřízení krajského soudu v Trutnově, kterým by německé etnikum na severovýchodě Čech získalo soudní obvod oddělený od českého vnitrozemí, účastnil se Brzorád radikálních mladočeských obstrukcí a v protokolu z jednání se dokonce uvádí, že „poslanec Brzorád sebral akta na stole a mrštil jimi proti zpravodaji Funkovi...“^[9] Když se v roce 1896 mladočeská strana v Říšské radě během projednávání takzvané Badeniho volební reformy, která výrazně rozšiřovala volební právo, ale zachovávala kuriový systém a tedy nerovnost voličských hlasů, názorově rozdělila, Brzorád patřil mezi 15 mladočeských poslanců, kteří odmítli vládní předlohu podpořit.^[10] V rámci strany tehdy reprezentoval radikální nacionalistické křídlo, proti kterému vystupovali umírnění mladočeši, které vedl Josef Kaizl.^[11]

Již v roce 1894, mluvil v Budapešti proti militarismu, pro všeobecné odzbrojení i mezinárodní dohodu k vyřizování všech konfliktů.^[6] Roku 1896 navrhl na vídeňském parlamentu zřízení rozhodčího soudu mocnostmi místo válek.^[2]

Zemřel po delší nemoci v roce 1903. Pohřeb se konal 21. listopadu 1903 v Německém Brodě.^[5]

Jeho otec Eduard Brzorád byl okresním starostou, advokátem a notářem v Německém Brodě, matka Marie byla dcerou Eduarda šl. Křivánka, majitele statku Věž, a jeho ženy Karoliny, roz. svobodné paní Herites. Strýcem z matčiny strany byl také poslanec Českého zemského sněmu baron Karl Kutschera. Jaroslav Kratochvíl, syn jeho sestry Karolíny, byl protektorátním ministrem průmyslu.^[12]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Brzorád na Wikimedia Commons
• Historie rodiny Brzorádů