Elektrifikace
Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,[1] resp. elektrické sítě.[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.
Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.
První veřejná elektrárna byla otevřena roku 1881 v Godalmingu. K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především před koncem 19. století (Žižkov 1889, Karlín 1895, Smíchov 1897) a v první polovině 20. století.[4] Elektrifikace Československa byla slavnostně ukončena roku 1960.[5]
Poslední elektrifikovanou obcí na území Česka se udává obec Hrčava[6] v roce 1955. Avšak podle obecní kroniky byla Horažďovická Lhota elektrifikována v dubnu 1958.[zdroj?]
Elektrifikace železničních tratí
Elektrifikace železničních tratí[7] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.
Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v Česku
V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace. Používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List,[8] je přítomen v názvu podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954 a užívá se v některých dokumentech Správy železnic.[9]
Na železnici v České republice se používají následující trakční soustavy:[10]
- stejnosměrná 3 kV
- střídavá 25 kV, 50 Hz,
okrajově se zde používá též
- stejnosměrná 1,5 kV (Tábor – Bechyně, první elektrifikovaná trať na území dnešní ČR[11])
- střídavá 15 kV, 16,7 Hz (Znojmo – Šatov – Retz, elektrifikace proběhla v letech 2008–2009,[12] navazuje na rakouskou trakční soustavu 15 kV, 16,7 Hz, dříve 16 2/3 Hz).[13]
Mezi pevná trakční zařízení patří:
- napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
- u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
- u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
- spínací stanice
- trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.
Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval tehdejší český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7 557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3 078 km (tj. necelá třetina), z toho 1 820 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1 305 km soustavou 25 kV 50 Hz.[14]
Ke konci roku 2021 provozovala Správa železnic celkem 9 377 km železničních tratí,[pozn. 1] z nichž 2 039 km bylo dvoukolejných nebo vícekolejných, 7 337 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3 217 km (tj. více než třetina), z toho 1 796 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1 383 km soustavou 25 kV 50 Hz.[9]
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrifikace na Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}