Eparchie nižněnovgorodská

Zahrnuje správní hranice území městského okruhu Nižnij Novgorod, Arzamas, Dzeržinsk, Sarov a Bor, také Arzamaského, Balachninského, Bogorodského, Dalněkonstantinovského, Divejevského a Kstovského rajónu Nižněnovgorodské oblasti.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup nižněnovgorodský a arzamaský.

Otázka zřízení metropolitního stolce se řešila poměrně dlouho. Rozhodnutí vytvořit samostatnou nižněnovgorodskou eparchii bylo učiněno v roce 1589. Toto rozhodnutí bylo urychleno nebezpečným množením příznivců starověrců.

Eparchie byla oficiálně zřízena 3. dubna 1672. Prvním eparchiálním biskupem se stal archimandrita Pskovo-pečerského monastýru Filaret.

Od svého založení až do konce 18. století sídlila biskupská rezidence v Nižněnovgorodském Kremlu a za biskupa Damaskina (Semjonova-Rudněva) bylo sídlo přeneseno do nové budovy postavené na území bývalého ivanovského monastýru.

Dne 27. října 1799 byla eparchie přejmenována z Nižnij Novgorod a Alatyr na Nižnij Novgorod a Arzamas. Město Arzamas, které bylo od roku 1740 součástí vladimirské eparchie se vrátilo a město Alatyr se stalo součástí kazaňské eparchie.

V období Ruské sovětské federativní socialistické republiky se Volha stala pohřebištěm prvních Novomučedníků a vyznavačů ruské církve. V noci ze 17. na 18. srpna 1918 bylo na Močálném ostrově, který se nachází na Volze, naproti historickému centru Nižního Novgorodu zastřeleno 15 monachů z Oranského monastýru. Těla biskupa Lavrentije (Kňazeva) a protojereje Alexeje Alexandroviče Porfirjeva byla převezena na ostrov a vhozena do vody. Vladyka Lavrentij se stal desátým zastřeleným pravoslavným biskupem.

Během sovětského období byly chrámy eparchie uzavřeny či zničeny úřady a následně byly některé znovu otevřeny.

Roku 1988 byla zaregistrována církevní obec ve městě. Později byly vráceny všechny chrámy eparchie.

• 1672–1686 Filaret
• 1686–1696 Pavel
• 1697–1699 Trifillij (Inichov)
• 1699–1708 Isaija
• 1708–1719 Silvestr (Cholmskij)
• 1719–1738 Pitirim
• 1739–1742 Ioann (Dubinskij)
• 1742–1748 Dimitrij (Sečenov)
• 1748–1753 Veniamin (Pucek-Grigorovič)
• 1753–1773 Feofan (Čarnuckij)
• 1773–1782 Antonij (Zybelin)
• 1782–1783 Ioasaf (Zabolotskij)
• 1783–1794 Damaskin (Semjonov-Rudněv)
• 1794–1798 Pavel (Ponomarjov)
• 1798–1811 Veniamin (Krasnopěvkov-Rumovskij)
• 1811–1825 Moisej (Blizněcov-Platonov)
• 1825–1826 Samuil (Zapolskij-Platonov), dočasný administrátor
• 1826–1826 Mefodij (Orlov-Sokolov)
• 1826–1832 Afanasij (Protopopov)
• 1832–1835 Amvrosij (Morjev)
• 1835–1847 Ioann (Dobrozrakov)
• 1847–1850 Iakov (Večerkov)
• 1850–1851 Iustin (Michajlov), dočasný administrátor
• 1850–1857 Ieremija (Solovjov)
• 1857–1860 Antonij (Pavlinskij)
• 1860–1869 Nektarij (Naděždin)
• 1869–1873 Filaret (Malyševskij)
• 1873–1877 Ioannikij (Rudněv), místně svatořečený
• 1877–1879 Chrisanf (Retivcev)
• 1879–1885 Makarij (Miroljubov)
• 1885–1889 Modest (Strelbickij)
• 1889–1892 Vladimir (Petrov)
• 1892–1900 Vladimir (Nikolskij)
• 1901–1910 Nazarij (Kirillov)
• 1910–1918 Ioakim (Levickij), svatořečený mučedník
• 1917–1918 Lavrentij (Kňazev), svatořečený mučedník
• 1918–1922 Jevdokim (Meščerskij)
• 1922–1923 Filipp (Gumilevskij)
• 1924–1934 Sergij (Stragorodskij)
• 1929–1934 Alexandr (Pochvalinskij)
• 1934–1935 Jevgenij (Zjornov), svatořečený mučedník
• 1935–1937 Feofan (Tuljakov)
  • 1937–1941 eparchie neobsazena
• 1941–1942 Sergij (Grišin)
• 1942–1942 Andrej (Komarov)
• 1942–1943 Sergij (Grišin)
• 1943–1948 Zinovij (Krasovskij)
• 1948–1961 Kornilij (Popov)
• 1961–1965 Ioann (Alexejev)
• 1965–1966 Mstislav (Volonsevič)
• 1966–1977 Flavian (Dmitrijuk)
• 1977–2001 Nikolaj (Kutěpov)
• 2001–2002 Jevgenij (Ždan)
• 2002–2003 Feodosij (Vasněv), dočasný administrátor
• od 2003 Georgij (Danilov)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нижегородская епархия na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eparchie nižněnovgorodská na Wikimedia Commons
• (rusky) Oficiální stránky eparchie
• (rusky) Moskevský patriarchát