Erwin von Mattanovich

Pocházel z rodiny chorvatského původu (uváděn též jako Matanović), narodil se jako starší syn plukovníka Franze Mattanoviche povýšeného v roce 1871 do šlechtického stavu.^[1] Podle otcova služebního zařazení strávil dětství v Opavě, Brně a Novém Sadu, první vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a jezdecké akademii v Hranicích. V letech 1875–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík u 18. pěšího pluku v Hradci Králové.^[2] V roce 1884 byl povýšen na nadporučíka, v letech 1886–1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Rijece a Banja Luce, jako kapitán (1891) byl přeložen do Sarajeva, několik let strávil u 29. pěší divize v Terezíně (1892–1895).^[3] Krátce působil ve Štýrském Hradci a v Praze, v roce 1897 byl povýšen na majora a delší dobu pak sloužil u 55. pěší divize v Tarnopolu.^[4] Postupoval v hodnostech (podplukovník 1903, plukovník 1906) a od roku 1908 byl velitelem 93. pěšího pluku v Olomouci.^[5][6]

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 3. horské brigády v Nevesinji v okupované Bosně.^[7] V roce 1913 byl přidělen jako zástupce velitele 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci, kde také působil jako pedagog.^[8] Na začátku první světové války po odchodu většiny jednotek 3. armádního sboru na východní frontu převzal velení ve Štýrském Hradci (1914–1916) a k datu 1. listopadu 1914 obdržel hodnost polního podmaršála.^[9] Od roku 1916 byl velitelem v Sarajevu, v létě 1917 byl ze zdravotních důvodů odeslán na časově neohraničenou dovolenou, ale k datu 10. května 1918 byl povýšen do hodnosti titulárního generála pěchoty^[10][11] a závěr války strávil opět jako velitel v Sarajevu.^[12]

K datu 1. ledna 1919 byl penzionován a vzhledem k tomu, že nástupnické státy zaniklého Rakouska-Uherska převzaly finanční závazky k vysloužilým důstojníkům, požádal o zařazení do československé armády. Ve vojsku Československa obdržel v listopadu 1919 hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi,^[13] v roce 1927 mu byla přiznána hodnost armádního generála ve výslužbě.^[14] V meziválečném období žil střídavě ve Vídni^[15] a ve Znojmě, kde také zemřel.^[16]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1911)
• Mobilizační kříž (1913)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1918)^[17][18]

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 228–229 (heslo Erwin Mattanovich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2026; Praha, 2016; s. 262–263 (heslo Mattanovich) ISBN 978-80-905324-8-9

Externí odkazy

• Erwin von Mattanovich in: Österreichisches Biographisches Lexikon