Evropský hospodářský prostor

Evropský hospodářský prostor (EHP), (anglicky European Economic Area - EEA), je prostor, ve kterém je zaručena svoboda pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu uvnitř Evropského jednotného trhu. Vznikl 1. ledna 1994 na základě dohody uzavřené mezi členskými státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO/EFTA) a Evropským společenstvím (dnešní Evropská unie) a jeho členskými státy v Portu v roce 1992. Dohoda o EHP specifikuje, že členství v Evropském vnitřním trhu je otevřeno pro členy EU a mimounijní členy ESVO.

Smlouva rozšířila na celé území EHP platnost čtyř základních svobod (volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu), jaké platí na území EU a tím pádem umožnila zejména volný obchod mezi všemi zeměmi EU a třemi zeměmi ESVO. Podmínkou k rozšíření těchto svobod pro občany a území Islandu, Norska a Lichtenštejnska je zejména zavádění vymezených částí legislativy Evropské unie do právních řádů těchto států.^[1] Účast Švýcarska odmítli v roce 1992 jeho občané v povinném referendu,^[2] Švýcarsko si však zajišťuje podobně jako země EHP svou účast na Evropském jednotném trhu a tím i svobodu pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu svými bilaterálními dohodami s EU.

Zásadní nevýhodou celé dohody pro tři zmiňované země, které nejsou členy EU, ale jsou členy EHS, je právě nečlenství v EU a s tím související minimální vliv na normy vytvářené Unií.^[3]

Většina Evropského hospodářského prostoru je součástí Schengenského prostoru, oblasti, kde mohou osoby překračovat hranice bez hraniční kontroly. Součástí Schengenu však je jen 23 států EU, u ostatních států Unie jsou hraniční kontroly zachovány, naopak všechny 4 státy ESVO, tedy i Švýcarsko, součástí Schengenského prostoru jsou.