Ferdinand Veverka

český politik

Ferdinand Veverka (29. ledna 1887 Bělá pod Bezdězem[3]7. dubna 1981 Paříž)[4] byl český a československý diplomat, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou.

Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Čs. vyslanec v Rumunsku
Ve funkci:
1920[1] / 1921[2] – 1924
PředchůdceBohumil Čermák[1] / Vladimír Hellmuth[2]
NástupceZdeněk Fierlinger
Ve funkci:
1937? – 1939
PředchůdceJan Šeba
Čs. vyslanec ve Švýcarsku
Ve funkci:
1924 – 1928
PředchůdceRobert Flieder
NástupceZdeněk Fierlinger
Čs. vyslanec Československa v USA (pod vyslanectví v USA spadala i Kuba)
Ve funkci:
1928 – 1936
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceVladimír Hurban
Čs. vyslanec v Rakousku
Ve funkci:
1936 – 1937
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceFrantišek Bořek-Dohalský
Stranická příslušnost
Členstvínár. soc.

Narození29. ledna 1887
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 1981 (ve věku 94 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
ChoťKornélie Veverková
DětiFerdinand Veverka ml.
PříbuzníViktoria Duphenieux (vnučka)
Profesepolitik
CommonsFerdinand Veverka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v roce 1887 v Bělé pod Bezdězem do rodiny Vojtěcha Veverky (1848–1890) a Anny Schneebergerové (1851– ?). Jeho bratranec byl fotograf Adolf Schneeberger (1897–1977) a účastník odboje Emil Schneeberger (1900–1942). Byl příbuzný s MUDr. Václavem Lüftnerem (1855–1925).[zdroj?]

Před rokem 1918 působil ve Státoprávní pokrokové straně. V průběhu roku 1918 působil ve vedení mládežnické organizace České státoprávní demokracie, následně zasedal v Revolučním národním shromáždění[5] za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, pozdější národní socialisté). Mandátu se vzdal v červnu 1919. Byl profesí soukromníkem.[6]

Za první republiky působil v diplomatických službách. Zastupoval ČSR na Kubě, v Rakousku, Rumunsku,[7] USA a Švýcarsku. Byl stálým delegátem Československa u Společnosti národů.[8] Vystudoval práva a poté v Paříži absolvoval Institut d'études politiques de Paris. Byl kolegou Edvarda Beneše a přítelem amerického prezidenta Woodrow Wilsona. V roce 1938 koupil zámek, dvůr a pivovar v Dolních Lukavicích, kde se v zámecké kapli oženil s Kornélií Grégrovou (1891–1974) dcerou Julia Grégra. V roce 1945 byl Veverka označen za zrádce a kolaboranta a jeho majetek byl konfiskován. Byl obviněn, že předal československé vyslanectví v Rumunsku německému vyslanci „...slavnostním způsobem ihned po okupaci Čech a Moravy, bez nátlaku rumunské vlády, na prostou žádost německého vyslance a to bez protestu, aniž by vyčkal, jaké stanovisko zaujme ostatní svět“.[9] Do února 1948 ale řízení nebylo ukončeno. Závěrečný výměr ministerstva zemědělství je datován 18. března 1948 a vyzněl pro Veverku negativně. V té době již ale manželé Veverkovi byli v emigraci (odešli do Francie). Ferdinand Veverka se znal s etiopským císařem Haile Selassiem I., který mu tehdy nabídl práci osobního politického poradce. Působil pak 12 let v Etiopii.

Jeho syn Ferdinand Veverka ml. se o zámek v Lukavicích po roce 1989 úspěšně přihlásil a přesídlil zpět do Čech.[10][11] Dcera Kornélie se v roce 1937 provdala za Bedřicha Hildprandta, majitele zámku v Blatné, který byl jí a jejím dcerám rovněž v roce 1992 navrácen.[12]

Odkazy

Reference

Externí odkazy