František Hatina
František Hatina (1. ledna 1892 Strašice[1] – 5. dubna 1971 Plzeň[2]) byl český a československý novinář, politik Československé sociální demokracie a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po únorovém převratu v roce 1948 pronásledován komunisty.
| František Hatina | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSSD |
| Narození | 1. ledna 1892 Strašice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. dubna 1971 Plzeň  Československo |
| Profese | spisovatel, novinář, politik a redaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
Původním povoláním byl slévač. Od roku 1907 se angažoval v Dělnické tělocvičné jednotě a v sociálně demokratické straně. Od roku 1915 byl redaktorem, později šéfredaktorem plzeňského sociálně demokratického listu Nová doba.[3] Koncem 30. let za druhé republiky se jako redaktor Nové doby postavil na stranu Antonína Remeše proti dosavadnímu prvorepublikovému plzeňskému starostovi Luďkovi Pikovi.[4]
Za protektorátu byl v letech 1939–1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po roce 1945 se znovu zapojil do politiky a působil jako odpovědný redaktor listu Nový den (nástupce předválečné Nové doby).[3][4]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty. Zde zasedal až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[5][6]
Patřil mezi přední politiky ČSSD na Plzeňsku. Po osvobození se vrátil do krajského vedení sociální demokracie. V jeho rámci představoval pravicové, protikomunisticky orientované křídlo. Po únorovém převratu v roce 1948 odmítal sloučení strany s Komunistickou stranou Československa. 23. března 1948 ho navrhl AV ČSSD na vyloučení ze strany.[4]
Odešel pak z politiky. V roce 1954 byl zatčen a odsouzen v důsledku plzeňského povstání z předchozího roku na osm let. Propuštěn byl ze zdravotních důvodů v roce 1959.[7][3][4] Roku 1968 byl rehabilitován.[4]
