František Mandík
František Mandík (5. května 1890 Praha[3][4][2] – 3. října 1941[1] Praha) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Itálii[5] a po návratu do vlasti pracoval jako úředník na ministerstvu. Za protektorátu se spolu se svojí manželkou Marií zapojil do protiněmeckého odporu. Kromě ilegální odbojové organizace Kapitán Nemo[6] pomáhal i členům vojenské podzemní organizace Obrana národa jakož i členům Ústředního vedení odboje domácího. Z bytu manželů Mandíkových v Horní ulici v Praze Nuslích vysílali radiotelegrafisté operující na radiostanicích Sparta I a II.[6] Avšak spolupráce s radistou Františkem Peltánem ze zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové se Mandíkům stala osudnou.[6] Zaměření radiostanice německou odposlechovou službou a následný zátah (28. června 1941) vyústil v zatčení Františka Mandíka i jeho manželky Marie Mandíkové. Zatímco Marie byla vězněna do konce druhé světové války v KT v Ravensbrücku (ale válku přežila), František byl za odbojovou činnost odsouzen k trestu smrti a popraven zastřelením 3. října 1941 v Ruzyňských kasárnách v Praze.[6]
| František Mandík | |
|---|---|
.gif) František Mandík | |
| Narození | 5. května 1890 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. října 1941 (ve věku 51 let) Ruzyňská kasárna v Praze  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Horní 1466/10, 140 00 Praha 4 - Nusle |
| Vzdělání | vyučený pekař |
| Povolání | zřízenec státní dráhy; úředník[1] |
| Zaměstnavatelé | Ministerstvo obrany, Památník národního osvobození, Ministerstvo školství[1] |
| Partner(ka) | Marie Mandíková (18. prosince 1887[2] – ????) |
| Rodiče | Josef Mandík (1860–1910); Františka Mandíková, rozená Žáková (1860–????) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stručný životopis
Narodil se v rodině strojníka z Buben (v té době již Praha VII) Josefa Mandíka (* 1860 – 1910) a jeho manželky Františky, rozené Žákové (1860–??).[7] Rodina žila v Bubnech, František Mandík byl jejich jediný syn. Učil se pekařem, pracoval jako zřízenec státní dráhy.[4]
Po vypuknutí první světové války byl František Mandík povolán do rakousko-uherské armády a sloužil zde v hodnosti vojína.[8] Do zajetí padl dne 19. listopadu 1915 u San Michel.[8][5] Do československých legií v Itálii se přihlásil 17. dubna 1917 v Padule.[8] [p 1] V legiích byl zařazen k 33. pěšímu pluku.[8] Legie opustil (byl demobilizován) k 7. únoru 1923 s hodností desátníka.[8] Po návratu do vlasti pracoval František Mandík jako úředník na Ministerstvu obrany a později působil v Památníku národního osvobození.[1] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava, když Němci Památník na Vítkově uzavřeli, byl František Mandík přeložen na Ministerstvo školství.[1] František Mandík za protektorátu bydlel se svojí manželkou Marií Mandíkovou v rohovém domě v Praze 4 Nuslích (na adrese: Horní 1466/10, 140 00 Praha 4 - Nusle). Jeho koníčkem byl chov holubů (holubářství) a rovnou z práce chodíval do Božetěchovy ulice, kde měl holubník.[1] (vzdálenost obou míst: ulic Horní a Božetěchovy je něco málo přes jeden kilometr.) Pod zdánlivou maskou všední rodiny Mandíkových se ale ukrývaly nelegální aktivity.
Odbojová činnost
Kapitán Nemo
Manželé Mandíkovi působili v ilegální odbojové organizaci Kapitán Nemo.[1] Ta byla založena krátce po 15. březnu 1939 doktorem Karlem Nejedlým.[1] Ten původně pracoval jako zaměstnanec šifrovacího oddělení ministerstva zahraničních věcí.[1] Ilegální organizace Kapitán Nemo se orientovala na zpravodajskou činnost.[1] Opírala se o síť spolupracovníků, kteří byli dislokováni v ústředních úřadech, zbrojovkách, mezi zaměstnanci pošt a v řadách příslušníků protektorátní policie.[1] Kromě sběru dat podzemní organizace Kapitán Nemo zajišťovala rovněž útěky osob za hranice protektorátu, distribuovala (kolportovala) ilegální tiskoviny a všemožně pomáhala rodinám vlastenců, kteří byli pronásledováni gestapem.[1]
O odvaze a odhodlanosti manželů Františka a Marie Mandíkových svědčí fakt, že po zatčení správce kostela svatého Václava ve Vršovicích, kde se v sákristii scházelo vedení pražské organizace Kapitán Nemo, poskytli svůj byt na nějaký čas k ilegálním schůzkám vedení této pražské pobočky.
Obrana národa a ÚVOD
V bytě Marie a Františka Mandíkových se od začátku německé okupace ukrývali a pracovali odbojáři a konaly se zde schůzky představitelů ilegálních organizací: Obrana národa (ON) a ÚVOD. Docházel sem například generál Bedřich Homola nebo plukovník Josef Churavý.
Ilegální vysílání
František Mandík se podílel i na ilegálním vysílání radiostanic Sparta I.[2] Bylo to v době, kdy jejich radiotelegrafista Jindřich Klečka (po útěku z pražských Hodkoviček dne 7. května 1941) krátce našel azyl v bytě u Mandíků.[2]
Dne 14. května 1941 přišel k Mandíkům (s plukovníkem Josefem Churavým) štábní kapitán Václav Morávek.[2] Plukovník Josef Churavý (odbojové krycí jméno "Vlk") vyjednal u Mandíků pro štábního kapitána Václava Morávka a radiotelegrafistu četaře Františka Peltána možnost umístit zde ilegální vysílačku Sparta II určenou pro radiové spojení domácího odboje s Londýnem.[1] Z bytu tedy od 25. června roku 1941 vysílali radista Sparty II František Peltán a štábní kapitán Václav Morávek.[2]
Zátah gestapa
V sobotu 28. června 1941 se v bytě u Mandíků zastavil (již poněkolikáté v uplynulých čtyřech dnech) plukovník Churavý. Nikdo z přítomných netušil, že právě toho dne byla Peltánova ilegální vysílačka SPARTA II zaměřena funkabwehrem. Po odchodu plukovníka Josefa Churavého a štábního kapitána Václava Morávka od Mandíků došlo k obsazení Horní ulice gestapem.[1] Radiotelegrafista František Peltán duchapřítomně na poslední chvíli unikl z obklíčení a vyhnul se zatčení v přestrojení za železničáře, [p 2] ale manželé Mandíkovi byli gestapem zatčeni právě v okamžiku, kdy spalovali radiové depeše.[1] Při důkladné domovní prohlídce byla zamaskovaná vysílačka v kufříku objevena v úkrytu na balkoně, který patřil Mandíkům.
Dohry
Ještě téhož dne večer (v sobotu 28. června 1941) se sešel štábní kapitán Václav Morávek s Františkem Peltánem v krejčovském salonu na Vinohradech u Magdy Rezkové.[1]
František Mandík byl popraven za odbojovou činnost dne 3. října 1941 (ve stejný den a na stejném místě jako byl popraven podplukovník Josef Balabán[2]) při prvním stanném právu v 16,15 hodin[9] v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze.[2][6] [p 3] Marie Mandíková byla až do konce druhé světové války vězněna v KT v Ravensbrücku[6] jako číslo 8028 na bloku číslo 8,[2] ale druhou světovou válku přežila (společně s ostatními ženami z okolí radiostanic Sparta I a Sparta II[9]).[2][1]
Pamětní deska
Na pamětní desce je nápis:[14]"V TOMTO DOMĚ, V BYTĚ / MARIE A FRANTIŠKA / MANDÍKOVÝCH / SE UKRÝVALI A PRACOVALI / VÝZNAMNÍ ILEGÁLNÍ / PRACOVNÍCI ORGANIZACE / – OBRANA NÁRODA - / ŠKPT. V. MORÁVEK / RADISTA F. PELTÁN // 28.6. 1941 BYLI MANŽELÉ / MANDÍKOVI ZATČENI, / KDYŽ PŘEDTÍM UMOŽNILI / ÚTĚK OBĚMA VYSÍLAJÍCÍM. // FRANTIŠEK MANDÍK /BYL ZA ODBOJ. ČINNOST / DNE 3. 10. 1941 POPRAVEN."[14]
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mandík na Wikimedia Commons - Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války).
- Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
- Vojenský historický archiv, fond 308, signatura 30-4. "Obrana národa". Zpráva o činnosti jednotlivců 0-180: Zpráva Marie Mandíkové o činnosti v illegální skupině Mašín-Balabán-Morávek. Vzpomínky Marie Mandíkové.
- Seznam osob popravených za prvního stanného práva v Praze
- František Mandík v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
