František Mišeje
František Mišeje (8. listopadu 1921 Diviacka Nová Ves – 16. března 2009[1][2][3]) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění a ministr financí vlád Slovenské socialistické republiky za normalizace.
| Ing. František Mišeje | |
|---|---|
| Poslanec Slovenské národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1990 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1970 – 1971 | |
| Ministr financí SSR | |
| Ve funkci: 1970 – 1989 | |
| Předchůdce | Jozef Gajdošík |
| Nástupce | Michal Kováč |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (KSČ) |
| Narození | 8. listopadu 1921 Diviacka Nová Ves  Československo |
| Úmrtí | 16. března 2009 (ve věku 87 let) |
| Profese | politik, ekonom a bankéř |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
Za druhé světové války se zapojil do Slovenského národního povstání. Působil jako politický komisař partyzánské skupiny Vtáčnik. V letech 1959–1960 byl předsedou KNV v Nitře. V letech 1960–1970 zastával post oblastního ředitele Státní banky československé v Bratislavě.[4][5]
V letech 1958–1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[6] Členem ÚV KSS byl od roku 1969. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise Komunistické strany Československa, v této funkci ho pak potvrdil XII. sjezd KSČ.[5]
Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z ekonomického úhlu pohledu změnou postavení slovenských orgánů a státoprávním uspořádáním Československa.[7] Během pražského jara v roce 1968 se zapojil do diskuzí ohledně federalizace Československa. V březnu 1968 na schůzi SNR jako jeden z prvních prosazoval symetrický model státoprávního uspořádání ČSSR (na rozdíl od podle něj škodlivého dosavadního asymetrického modelu).[8]
Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v květnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada, v níž také zasedal. ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.[9] Od roku 1970 až do prosince 1989 byl ministrem financí Slovenské socialistické republiky ve vládě Štefana Sádovského a Petera Colotky, druhé vládě Petera Colotky, třetí vládě Petera Colotky, čtvrté vládě Petera Colotky a vládě Petera Colotky, Ivana Knotka a Pavola Hrivnáka (v této od dubna 1988 oficiálně jako ministr financí, cen a mezd). Od roku 1973 působil jako předseda federálního Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a člen předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR. V roce 1971 mu byl udělen Řád práce a roku 1981 Řád Vítězného února.[5]
Dlouhodobě zasedal v SNR. Uvádí se jako její poslanec v 80. letech. Krátce po sametové revoluci vystoupil se sebekritickým příspěvkem, ve kterém vyzval k otevřenější diskuzi v rámci SNR.[10][11][12]
