František Záviška

československý fyzik

František Záviška (18. listopadu 1879, Velké Meziříčí[1]17. dubna 1945, Gifhorn[2]) byl český teoretický fyzik, který působil na Univerzity Karlově v Praze a který byl v letech 1934–1944 předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků a v letech 1942–1944 též hlavním tajemníkem Královské české společnosti nauk.

Prof. PhDr. František Záviška
František Záviška
František Záviška
Narození18. listopadu 1879
Velké Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. dubna 1945 (ve věku 65 let)
Gifhorn
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povolánífyzik a pedagog
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 1903)
Gymnázium Třebíč
Tématamatematika, fyzika
Významná dílaKinetická theorie plynů (1951); Thermodynamika (1943)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mezi lety 1891 a 1895 studoval gymnázium v Třebíči,[2] následně se přesunul do Brna, kde v roce 1898 odmaturoval.[3] Vystudoval fyziku a matematiku na české univerzitě v Praze, kde pod vedením prof. Františka Koláčka získal v roce 1903 titul PhDr. Poté, co se v roce 1906 na téže univerzitě habilitoval z matematické fyziky (jeho habilitační práce byla z fyzikální optiky), odjel na rok pracovat k J.J. Thomsonovi do Cavendishovy laboratoře na Univerzitě v Cambridge, kde se zabýval studiem kondenzačních poměrů ve Wilsonově mlžné komoře. V roce 1914 byl jmenován mimořádným a v roce 1919 řádným profesorem teoretické fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl ředitelem Ústavu pro teoretickou fyziku a ve školním roce 1926/1927 děkanem. Od roku 1924 byl členem České akademie věd.[3]

Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména šíření elektromagnetických vln ve vodičích a dielektrikách. Byl též autorem řady vysokoškolských učebnic a vědeckých překladů, působil v redakční radě Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky a patřil k propagátorům Einsteinovy teorie relativity.

Za 2. světové války byl 21. ledna 1944 zatčen gestapem pro podezření z odbojové činnosti. Byl vězněn nejprve v Praze a v Brně a později v koncentračních táborech Mauthausen a Osterode. Zemřel 17. dubna 1945 na následky vyčerpání při pochodu smrti[4] z koncentračního tábora.

Hrob Františka Závišky na novém hřbitově ve Velkém Meziříčí

Pohřben byl na novém hřbitově v rodném Velkém Meziříčí v městské části Karlov. Jeho hrob je umístěn samostatně a náhrobek pak zdobí abstraktní plastika.

Bibliografie

Vědecké práce

František Záviška byl autorem řady vědeckých článků, které pojednávají o šíření elektromagnetických vln.

  • Verifikace Fresnelových zákonů dvojlomu u dvouosých krystalů, publikováno v Rozpravách II. tř. České akademie, 11, č. 26, 1902 (disertační práce)
  • O polarisaci hraničných čar totální reflexe, publikováno v Rozpravách II. tř. České akademie 12, č. 15, 1903, O průběhu hraničných čar totální reflexe u dvouosých krystallů, publikováno v Rozpravách II. tř. České akademie, 15, č. 25, 1906 (habilitační práce)

Další vybraná díla lze nalézt na stránkách knihovny MFF UK v Praze.

Učebnice

  • Einsteinův princip relativnosti a teorie gravitační, Praha, Jednota československých matematiků a fysiků, 1925. Dostupné online.
  • Strouhalova Experimentální fysika. Díl první, Mechanika s užitím druhého vydání Strouhalovy-Kučerovy mechaniky, Praha, Jednota československých matematiků a fysiků, 1933. Dostupné online.
  • Thermodynamika, Praha, Přírodovědecké nakladatelství, 1943. Dostupné online.
  • Kinetická theorie plynů, Praha, Vědecké vydavatelství, 1951

Odkazy

Reference

Literatura

  • ZACHOVAL, Ladislav, Fyzik František Záviška, jeho život, dílo a význam, 1879-1945: sborník statí k stému výročí narození a třicátému pátému výročí úmrtí, Praha, Jednota československých matematiků a fysiků, 1981

Externí odkazy