Gelové zvlákňování
Gelové zvlákňování (angl.:gel spinning, něm.: Gelspinnen)je způsob výroby syntetických vláken z molekulárního roztoku.
Technologie je známá od roku 1957, pod tímto označením byla v roce 1979 patentována a prakticky se používá od začátku 80. let minulého století.
Princip
Neorientované, zauzlené uhlíkové řetězce s molární hmotností nad 1 milion se rozpustí v polymerním roztoku. Po zvláknění vzniká ve srážecí lázni síť řetězců s rosolovitým charakterem, která se dá v několika stupních až tisícinásobně dloužit. Vlákna mají zpravidla tím vyšší pevnost, čím nižší je orientace řetězců v roztoku.[1]
Postup výroby při zvlákňování se dá rozdělit na tři části:
- rozpouštění PE při 100 °C
- protlačování roztoku tryskou (otvory o průměru 0,5-1 mm) do studené vodní lázně
- dloužení za studena – sušení – dloužení při cca 140 °C.
Použití
Gelové zvlákňování se používá převážně při výrobě polyethylenových vláken s vysokou tažnou pevností (např. Dyneema ® se specifickou pevností 2,65 GPa a modulem 87 GPa).[2] Na tento způsob se však dá také zvlákňovat např. PAC nebo PVC.[3]
Literatura
- Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
- Fourné: Synthetische Fasern, Hanser Verlag 1995, ISBN 3446160582 (str. 138)
- Flemming/Ziegmann/ Roth: Faservebundbauweisen, Springer-Verlag 1995, ISBN 3-540-58645-8 (str. 101)