Geometricky jednoduchá plocha (také facety, elementární povrchy) slouží v morfometrii k základní plošné charakteristice reliéfu a je s ostatními geometricky jednoduchými plochami oddělena hranami (lomy spádu). Vznikají zpravidla činností jednoho daného pochodu, který působí v jednom daném směru, hovoříme v tom případě o geneticky stejnorodých plochách. ^[1]

Vlastnosti

Geometricky jednoduché plochy se dále charakterizují dle vzhledu, sklonu, orientace, expozice.^[1]^[2]

Vzhled plochy závisí na průběhu spádnic mezi vrcholovými a depresními body. Dělí se tak na:
- lineární – spádnicová síť je paralelní
- konkávní – průběh spádnic je z bodů vrcholový dolů do bodů depresních
- konvexní – průběh spádnic je z bodů depresních nahoru do bodů vrcholových
Sklon plochy popisuje úhel sevřený terénem a vodorovnou rovinou. Udává se ve stupních a dělí se podle něj geometrické plochy:
- rovinné – 0 až 2°
- mírně skloněné – 2 až 5°
- značně skloněné – 5 až 15°
- příkře skloněné – 15 až 25°
- velmi příkře skloněné – 25 až 35°
- srázy – 35 až 55°
- stěny – 55° a více
Orientace plochy označuje polohu geometricky jednoduché plochy vůči světovým stranám. K vybrané spádnici se vede tečna, která má vůčí severnímu směru určitý úhel, podle kterého se následně určí, ke které světové straně je daná plocha orientována.
Expozice plochy popisuje míru vystavení georeliéfu dané geometricky jednoduché plochy působení exogenním činitelém.

Reference

[1]

[2]