Glory to the Brave

Hudební skupina HammerFall byla založena v roce 1993 ve švédském městě Göteborg. Původní plán nebyl nijak prorazit do hudebního průmyslu, ale jednalo se spíše o fanouškovský projekt podporovatelů heavy metalu.^[3] Ten byl v té době značně na ústupu, převažoval především styl grunge,^[4] proto zakládající členové nepočítali s tím, že by jejich muzika „někoho vůbec zajímala“.^[3] Jako první měli složené skladby „HammerFall“ a „Steel Meets Steel“, které spolu s některými cover písněmi zahráli v roce 1996 na místní hudební soutěži Rockslaget.^[3][5] Skladatelem písní byl kytarista Oscar Dronjak, za mikrofonem stál zpěvák Mikael Stanne a na basovou kytaru hrál Fredrik Larsson.^{[pozn. 1]} Skupina se v soutěži dostala až do semifinále, to se ovšem mělo odehrávat v době, kdy byl Stanne na turné se svojí další kapelou Dark Tranquillity.^[3] HammerFall proto oslovili Joacima Canse, který se následně stal stálým zpěvákem.^[5] Video nahrávku natočenou na této soutěži skupina odeslala do vydavatelství VIC Records. To jí nabídlo smlouvu a poskytlo některé finance na nahrání debutové desky.^[6]

Nahrávání Glory to the Brave probíhalo na podzim roku 1996 ve studiu Studio Fredman v Göteborgu pod dohledem producenta Fredrika Nordströma. Toho si HammerFall mohli dovolit díky tomu, že se s ním Dronjak znal; na nahrávání alba totiž neměli moc peněz.^[3][7] Nahrávání nakonec trvalo dva týdny, finální mix zabral jeden víkend.^[3] Na desce je v obsazení uveden jako bubeník Jesper Strömblad, ten se ale nahrávání z časových důvodů nezúčastnil, pouze se s Donjakem a Cansen podílel na skládání písní.^[3][8] Bicí party tedy nahrál host Patrik Räfling.^[9] Hudebně se skladatelé nechali inspirovat kapelami jako jsou Manowar, Helloween, Accept, Judas Priest či Stormwitch.^[10]

HammerFall dokončili své debutové album v listopadu 1996 a začali se poohlížet po větším vydavateli. Deska vydaná pod VIC Records by totiž dle Dronjaka nezaznamenala takový úspěch, jakému se jí později dostalo.^[7] S tím jim pomohl Strömblad, jenž v prosinci předal nahrávku německému vydavatelství Nuclear Blast,^{[pozn. 2][7]} od kterého v lednu dalšího roku dostali HammerFall fax s nabídkou smlouvy.^[3] Před jejím podepsáním ovšem bylo nutné kapelu stabilizovat. Strömblad a kytarista Glenn Ljungström se v té době nemohli věnovat HammerFall naplno, jelikož současně působili také ve skupině In Flames.^[3] Zároveň odešel Larsson, který chtěl hrát spíše thrash metal. Jako náhradu tedy Cans s Dronjakem sehnali bubeníka Räflinga, který se již podílel na nahrávání alba, jako druhý kytarista byl přijat Stefan Elmgren a jako baskytarista Magnus Rosén.^[9][3]

Album Glory to the Brave oficiálně vyšlo dne 26. června 1997 prostřednictvím vydavatelství Nuclear Blast.^[10] Přebal desky s červeno-oranžovým zabarvením byl nakreslen malířem Andreasem Marshallem,^{[pozn. 3]} kterého skupině sehnalo vydavatelství. HammerFall na přebal desky chtěli maskota inspirovaného Eddiem, který by ale dle Donjaka „plně reflektoval logo a filozofii kapely“.^[3] Vznikl tak válečník Hector, který se později objevoval také na dalších studiových nahrávkách skupiny.^[11]

V roce 2003 byla vydána reedice alba obsahující bonusovou píseň „Ravenlord“ (cover skupiny Stormwitch).^[12] K výročí dvaceti let od vydání svého debutu HammerFall 1. prosince 2017 vydali výroční edici desky.^[13] Ta se skládá ze dvou CD a jednoho DVD.^[14] První CD obsahuje klasické album^{[pozn. 4]}, na druhém jsou živé nahrávky většiny písní z Glory to the Brave nahrané během let 1998–2017.^[14][15] Hlavní obsah DVD vyšel již v roce 1999 na VHS; jedná se o dokument, který zobrazuje první léta skupiny a její vzestup.^[14] Tento snímek je doplněn téměř hodinu trvajícími rozhovory, jenž byly natočeny právě pro výroční edici alba. DVD dále obsahuje video záznam z koncertu skupiny na festivalu Dynamo Metal Fest 1998.^[14]

Album otevírá rychlá a melodická skladba „The Dragon Lies Bleeding“,^[5] která dle Davida Havleny, redaktora magazínu Spark, obsahuje „všechny poklady heavy metalu – energii, melodii, sílu, pozitivitu.^[2] Následuje píseň s pomalými kytarovými sóly; „The Metal Age“. Další píseň „HammerFall“, ke které skupina natočila videoklip,^[16] pokračuje v podobném rychlém tempu a má výrazný chorál v refrénu.^[2] Kytarové party jsou zde tvořeny převážně jednoduchými riffy.^[5] Texty prvních tří písní pojednávají o bojování, síle válečníků a také o heavy metalu obecně,^[17] přičemž se jedná o vyjádření naděje v budoucnost tohoto stylu.^[18] Některé z těchto motivů se objevují také v dalších písní.^[18] Čtvrtou položku tvoří první pomalá skladba na albu; balada „I Believe“.^[2] Ta má akustické intro a textově pojednává o vnitřním boji.^[19]

Druhá polovina desky dále pokračuje písní „Child of the Damned“, což je coververze stejnojmenné písně skupiny Warlord.^[5] Dalším hitem kapely je skladba „Steel Meets Steel“, která byla vůbec první, již Dronjak pro HammerFall napsal.^[2] Podle Dronjaka právě tato píseň definovala styl kapely a její podobu.^[3] Text písně se zabývá obléháním Jeruzaléma v roce 1099, tato událost je kapelou vyprávěna z pohledu Řádu templářů.^[1][17] Následující „Stone Cold“ je hudebně inspirovaná „stadionovými riffy“ skupiny Accept.^[2] „Stone Cold“ dle Mariuse Mutze, recenzenta na hudebním serveru „metal1.info“, pojednává „o budoucnosti, kdy lidstvo ztratilo kontrolu nad stroji“.^[17] V předposlední písni debutové desky kapela opět zrychlí, a to ve skladbě nazvané „Unchained“.^[19] Závěr desky ovšem obstará pomalá titulní balada, jejímž výrazným prvkem je pianové preludium.^[5] To tvoří základ pro vokální linky Canse, který se často dostává až do falzetové polohy,^[20] takže na rozdíl od předchozích skladeb zpívá nad rámec svého hlasového rozsahu.^[2][5] Také k této písni byl natočen videoklip.^[16] Havlena poslední skladbu desky interpretuje jako „majestátní poctu všem, co v sobě mají kus odvahy“.^[3]

Vydání Glory to the Brave vzbudilo převážně pozitivní a dokonce i nadšené ohlasy v metalové komunitě. Skupině se dařilo také koncertně, hned v roce 1997 vystoupila před 10 000 lidmi na festivalu Wacken Open Air. David Havlena desku v roce 2017 komentoval slovy: „HammerFall nezažehli ztracenou jiskru heavy metalu, oni doslova rozpálili stydnoucí heavymetalový kotel“.^[4] Debutové album HammerFall je obecně považováno za desku, která opět obrátila pozornost fanoušků k heavy metalu a tento žánr „znovuzrodila“,^[5][9][21] v této době byl totiž značně populární styl grunge.^[22] To pomohlo některým začínajícím kapelám, mimo jiné například Edguy. Ti sami uznávají, že by se bez HammerFall „celá scéna možná nepohnula“.^[23] HammerFall ovšem také měli výhodu v tom, že jejich deska přišla ve správný čas,^[5] což uznávají také sami členové skupiny.^[24]

Deska se také umístila v některých evropských hitparádách, konkrétně na 38. příčce v německé Media Control Charts a 40. skončila v Rakousku v Ö3 Austria Top.^[25] Počet prodaných nosičů alba se za rok 1997 dostal na 100 000 kusů. Na závěr tohoto roku byla skupina nominována ve švédské cenně Grammis v kategorii nejlepší hardrockové album roku.^[16]

HammerFall obvykle na koncertech písně z této desky nehrají. Dle Dronjaka kvůli tomu, že alba „na koncertech bylo už dost“ a že se kapela chce soustředit na novější věci. V roce 2017 věnovali během živých vystoupení přibližně 15 minut mixu písní z Glory to the Brave a tím považují tuto kapitolu za uzavřenou.^[3]

• Joacim Cans – zpěv
• Oscar Dronjak – kytara
• Glenn Ljungström – kytara
• Fredrik Larsson – baskytara
• Patrik Räfling – bicí

Ostatní hudebníci

• Jesper Strömblad – skladatel
• Stefan Elmgren – akustická kytara
• Mats Hansson – kytara
• Fredrik Nordström – piano, klávesy, doprovodný zpěv
• Niklas Isfält – harmonie
• Hans Björk – doprovodný zpěv

Technická podpora

• Fredrik Nordström – produkce
• Göran Finnberg – mastering
• Andreas Marshall – přebal alba
• Per Stålfors – fotograf^[6]

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• (anglicky) Oficiální stránky kapely