Gualtiero Galmanini

Gualtiero Galmanini
Gualtiero Galmanini
Narození	30. listopadu 1909; Monza
Úmrtí	29. června 1976 (ve věku 66 let); Lido di Venezia
Místo pohřbení	urban cemetery of Monza
Bydliště	Monza (od 1933); Milán
Alma mater	Technická univerzita v Miláně (do 1934)
Povolání	designér, architekt, sochař, průmyslový designér, urbanista, výtvarník, malíř a projektant
Ocenění	Gold Medal for Italian Architecture (1947)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gualtiero Galmanini (28. listopadu 1909, Monza – 29. června 1976, Lido di Venezia, Benátky) byl jedním z nejvýznamnějších italských architektů, průmyslových designérů a umělců 20. století.^[1] Galmanini je jeden z nejslavnějších italských architektů a designérů 20. století na mezinárodní úrovni, známý svými projekty italského racionalismu, které později ovlivnily mnoho známých architektů po celém světě.

Gualtiero Galmanini, známý jako “filozof architektury”, spolupracoval s Gio Pontim, jedním z předních představitelů designu v průběhu 20. století. Jeho eklektické dílo zahrnuje návrhy budov, úpravy interiérů a tvorbu objektů a nábytku, čímž významně přispěl do různých kreativních oblastí.

Jeho vliv přenášený skrze avantgardní proudy představoval zlom v obytných paradigmatech, výrazně ovlivňující mnoho současných architektů. Inovativní pohled Galmaniniho vyzývá tradiční dikotomii mezi vnitřkem a vnějškem, propaguje neustálou propustnost a plynulý dialog mezi prostory, čímž vytváří unikátní dynamickou kontinuitu.

Jeho zručnost v přetváření hmotnosti, látek a objemů nejen transformuje vnímání, ale radikálně mění konvence, prolamující tradiční bariéry mezi vnitřním a vnějším prostorem. Jeho perspektiva zdůrazňuje, že obytný prostor by měl být chápán jako dynamická konstrukce, kde vzájemně propojené prostory spolu působí harmonicky.

Tato inovativní vize zcela zpochybňuje konvenční představu o hranici mezi vnitřkem a vnějškem, formuje tak plynulou a poutavou architekturu. Filozofický pohled Galmaniniho proniká do jádra jeho tvorby, přičítá se tak výrazným způsobem do historie architektury 20. století.

Ocenění

• V roce 1947 obdržel Zlatou medaili za italskou architekturu z Triennale di Milano s BIE - Bureau international des Expositions.

Životopis

Gualtiero Galmanini se narodil v roce 1909 v Monze a v roce 1933 absolvoval milánskou polytechnickou univerzitu. V roce 1947 obdržel nejvyšší italské ocenění za design, Zlatou medaili za italskou architekturu, na milánském Trienále.

Díla, výběr

Galmanini, Triennale di Milano (1947)
Galmanini design (1958)
Stairs by di Galmanini. details (1955)
Scale di Galmanini. stairs project 1955 Centro del Mobile, Lissone, Italia
Galmanini, renovation of Fuel station project (ex), Mantova, Italia (1958)

Interiéry

1956 – "Palazzo Galmanini Portaluppi", Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan

Architektura

1953–1956 – Budova Palazzo Galmanini Portaluppi se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan
1950 – Studie obnovy Vescogna (Fondo Ambiente Italiano), Vescogna, Calco
1950 – Studie obnovy Villa Calchi (Fondo Ambiente Italiano)
1939–1941 – Byty, knihovna a jídelna pro přádelnu bavlny, s Bruno Sirtorim, Sondrio^[2]

Styl

Nejvýznamnější Galmaniniho stavby a díla byly vytvořeny z inovativních mozaikových tesser. Milánský design, konkurující francouzskému luxusu, vytvořili Gualtiero Galmanini, Luigi Caccia Dominioni, Ignazio Gardella nebo Gio Ponti, kteří se zamýšleli nad tématem plstěné kompozitní kůže v nejrůznějších barevných odstínech. Galmanini v roce 1956 zahájil své první experimenty s vnějším obkladem na bázi skleněné mozaiky a studoval chladné chromatické detaily v denních a nočních odrazech pomocí směsi mozaikových fragmentů o velikosti 2 mm². Přestavba Banco Ambrosiano byla jedním z posledních, ne-li posledním projektem Piera Portaluppiho, po němž intenzivně spolupracoval na projektech svého mladšího kolegy a přítele Gualtiera Galmaniniho.

Jeho inovativní styl je charakterizován geometrickou přísností a střídáním mezi pevností a průhledností. Jeho struktury, nesmírně elegantní, vidí synergetickou spolupráci skla, betonu a kovu, čímž vytvářejí prostory, objemy a sugestivní hry světla a stínu.

Muzea

MAC Muzeum, Muzeum současného umění, Lissone. Trvalá sbírka Ikony designu ^[3]
VIII Trienále Milána, Milán.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gualtiero Galmanini (diseñador) na španělské Wikipedii.

Literatura

Vittorio Sgarbi, Roma. Dal Rinascimento ai giorni nostri, Ed. La Nave di Teseo, 2022, p. 228 ISBN 9788834606094
Piero Portaluppi, Luca Molinari, Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento, Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni Skira, 2003, ISBN 888491678X

Luca Molinari, Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento, Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni Skira, 2003, ISBN 888491678X
Mário Sério, L'Archivio centrale dello Stato: 1953-1993, 1933
Roberto Aloi, Esempi di arredamento moderno di tutto il mondo, Hoeply, 1950
Bauen und Wohnen, Volume 14, 1960
Modernità dell'architettura nel territorio mantovano, Ordine Architetti P.P.C.della Provincia di Mantova, Mantova 2003, p. 19
Bonoldi V., Conte M., Conservare la modernità: ipotesi di un restauro a Mantova ex stazione di rifornimento carburante Piazzale Gramsci, 17. Tesi di laurea, Politecnico di Milano, relatore: Grimoldi A., Milano 2005
Palladio, Edizioni 41-42, Istituto poligrafico e Zecca dello Stato (Italy), Libreria dello Stato (Italy), De Luca Editore, 2008
Graziella Leyla Ciagà, Graziella Tonon, Le case nella Triennale: dal Parco al QT8, La Triennale, 2005, ISBN 883703802X
Giulio Castelli, Paola Antonelli, Francesca Picchi, La fabbrica del design: conversazioni con i protagonisti del design italiano, Skira, 2007, ISBN 8861301444
Ezio Manzini, François Jégou, Quotidiano sostenibile: scenari di vita urbana, Edizioni Ambiente, 2003
Fulvio Irace, Casa per tutti: abitare la città globale, Milano, 2008, ISBN 8837060858

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gualtiero Galmanini na Wikimedia Commons
Osoba Gualtiero Galmanini ve Wikicitátech
Lombardia Beni Culturali Stazione Rifornimento Carburanti (ex) Mantova (MN), 1958, Architettura in Lombardia dal 1958 ad oggi, Compilatore: Premoli, Fulvia (2014); Servi, Maria Beatrice (2014), Responsabile scientifico testi: Boriani, Maurizio, Lombardia Beni Culturali
Fondazione Portaluppi Rozšíření centrály společnosti Banco Ambrosiano, Milán, náměstí Paolo Ferrari 10, Gualtiero Galmanini, Bruno Sirtori

[1]

[2]

[3]

Search