Hans-Dietrich Genscher
Hans-Dietrich Genscher (21. března 1927 Reideburg – 31. března 2016[1]) byl německý politik za stranu FDP.[2] V letech 1974–1992 (s dvoutýdenní pauzou v roce 1982) byl ministrem zahraničí a vicekancléřem Německa, v těchto funkcích byl historicky nejdéle. Byl ministrem vnitra v době aféry Güntera Guillauma. V roce 1991 byl předsedou OBSE, jeho nástupcem v této funkci byl Jiří Dienstbier.
Hans-Dietrich Genscher | |
---|---|
6. Spolkový ministr zahraničních věcí Německa | |
Ve funkci: 17. květen 1974 – 17. září 1982 | |
Předchůdce | Walter Scheel |
Nástupce | Helmut Schmidt |
Ve funkci: 1. říjen 1982 – 17. května 1992 | |
Předchůdce | Helmut Schmidt |
Nástupce | Klaus Kinkel |
Spolkový ministr vnitra Německa | |
Ve funkci: 22. říjen 1969 – 16. května 1974 | |
Předchůdce | Ernst Benda |
Nástupce | Werner Maihofer |
Stranická příslušnost | |
Členství | FDP, LDPD (1946-52), NSDAP (1945) |
Narození | 21. března 1927 Reideburg, Německá říše |
Úmrtí | 31. března 2016 (ve věku 89 let) |
Příčina úmrtí | srdeční zástava |
Místo pohřbení | Rheinhöhenský hřbitov |
Choť | Barbara Schmidtová Genscherová |
Sídlo | Wachtberg |
Alma mater | Univerzita Martina Luthera (od 1946) Lipská univerzita (do 1949) Hamburská univerzita Hans-Dietrich-Genscher-Gymnasium |
Profese | politik, advokát, přísedící, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, voják, ministr vnitra a ministr zahraničí |
Náboženství | protestantismus |
Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1973) velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975) Řád proti šílené vážnosti (1979) velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1979) Karl-Valentin-Orden (1982) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Hans-Dietrich Genscher |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Po krátkém americkém zajetí[3] (do Wehrmachtu nastoupil jako dobrovolník v lednu 1945) složil roku 1946 maturitní zkoušku, posléze onemocněl tuberkulózou.[4][5] Na univerzitě v Halle studoval právo.[6]
V letech 1958–1966 byl ženatý s Luise Schweitzer, s níž má dceru.[7] Zemřel v březnu roku 2016 na selhání srdce.[8]
Od svých sedmnácti let člen NSDAP, po válce člen východoněmecké LDP. V Lipsku, kde studoval, zakládal FDJ. Do západoněmecké FDP vstoupil záhy poté co v srpnu 1952 emigroval přes západní Berlín z východní zóny.
Význam
30. září 1989 Hans-Dietrich Genscher z balkonu pražského velvyslanectví NSR v Lobkovickém paláci oznámil uprchlíkům – desetitisícům občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do NSR, že jim bude umožněno vycestovat na svobodu.
Vyznamenání
Německá vyznamenání
- velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1973[9]
- velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1975
- Řád za zásluhy Severního Porýní-Vestfálska – Severní Porýní-Vestfálsko, 2007
- Řád za zásluhy Saska-Anhaltska – Sasko-Anhaltsko, 11. září 2010[10]
Zahraniční vyznamenání
- rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1977
- velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 19. května 1978[11]
- velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1979[12]
- rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. září 1979[13]
- velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 23. prosince 1980[11]
- rytíř velkokříže Řádu Karla III. – Španělsko, 28. září 1981[14]
- velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 12. prosince 1984[11]
- velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1986
- velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 31. října 1987[11]
- velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 1992
- velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1992
- Řád knížete Trpimira – Chorvatsko, 15. ledna 1996 – udělil prezident Franjo Tuđman za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelských vztahů mezi Chorvatskem a Německem, za to že jako ministr zahraničních věcí významně přispěl k mezinárodnímu uznání Chorvatska díky své angažovanosti a politické činnosti, čímž pomohl dosáhnout jeho nezávislosti[15]
- Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 18. února 1997[16]
- velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 2. září 1998[17]
- velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 17. října 1997 – udělil prezident Guntis Ulmanis[18]
- Řád knížete Jaroslava Moudrého II. třídy – Ukrajina, 2001
- Řád bílého dvojkříže II. třídy – Slovensko, 8. ledna 2013 – udělil prezident Ivan Gašparovič[19]
Ostatní ocenění
- Cena kněžny asturské – 1990
- čestný občan Halle – 1991
- čestný občan Berlína – 1993[20]
Fotogalerie
- Hans-Dietrich Genscher (1)
- Hans-Dietrich Genscher (2)
- Tabulka s památnou větou spolkového ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera z roku 1989
- Barbara Genscher, manželka Hanse-Dietricha Genschera
Odkazy
Reference
Literatura
- HEUMANN, Hans-Dieter. Hans-Dietrich Genscher: Die Biographie. 1. vyd. [s.l.]: Ferdinand Schöningh Verlag, 2011. 346 s.
- RITTER, Gerhard A. Hans-Dietrich Genscher: das Auswärtige Amt und die deutsche Vereinigung. 1. vyd. [s.l.]: C.H.Beck Verlag, 2013. 263 s.
Dílo
- Zündfunke aus Prag. Wie 1989 der Mut zur Freiheit die Geschichte veränderte, s Karel Vodička. dtv, München 2014, ISBN 978-3-423-28047-1.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans-Dietrich Genscher
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans-Dietrich Genscher na Wikimedia Commons
- Osoba Hans-Dietrich Genscher ve Wikicitátech
- Oficiální stránky politika