Heinrich Goiginger
Heinrich Goiginger (5. července 1861 Verona – 21. listopadu 1927 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1883, vystřídal působení u různých jednotek, byl důstojníkem generálního štábu a uplatnil se i jako pedagog. Za první světové války byl velitelem postupně několika divizí v Srbsku a Itálii. V roce 1918 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, krátce poté byl z fronty odvolán a do konce války zastával podružné funkce velitele ve Lvově a Sibiu. Po rozpadu monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.
| Heinrich Goiginger | |
|---|---|
 | |
| Velitel 4. armádního velitelství ve Lvově | |
| Ve funkci: 5. května 1918 – 6. září 1918 | |
| Předchůdce | Wenzel von Wurm |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Velitel 52. pěší divize | |
| Ve funkci: 10. října 1917 – 3. května 1918 | |
| Předchůdce | Franz Schreitter von Schwarzenfeld |
| Nástupce | Rudolf Schamschula |
| Velitel 90. pěší divize | |
| Ve funkci: 22. srpna 1916 – 10. října 1917 | |
| Předchůdce | Franz Scholz von Benneburg |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1911) |
| Narození | 5. července 1861 Verona |
| Úmrtí | 21. listopadu 1927 (ve věku 66 let) Vídeň |
| Příbuzní | Ludwig Goiginger (sourozenec) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1909) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1912) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Studoval nejprve v Salzburgu, vojenskou průpravu získal na Technické vojenské akademii ve Vídni (1880–1883) a do armády vstoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku v Kremsu, poté sloužil u 14. armádního sboru v Innsbrucku. V letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u 2. ženijního pluku v Gyulafehérváru a od roku 1892 byl jako kapitán přidělen ke štábu 6. armádního sboru v Košicích.[1] V letech 1895–1897 působil na ministerstvu války ve Vídni.[2] Následně vystřídal službu u různých jednotek pěchoty v Otočaci, Košicích a ve Vídni a nadále postupoval v hodnostech (major 1899,[3] podplukovník 1903[4]). V roce 1906 byl povýšen na plukovníka[5] a v letech 1908–1912 byl ředitelem telegrafního oddělení na generálním štábu.[6]
K datu 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[7] a v roce 1912 převzal velení 6. horské brigády v Bileči v okupované Bosně.[8][9] Jako velitel této brigády byl na začátku první světové války začleněn do armády generála Potiorka a nasazen k počátečním bojům na srbské frontě.[10] Od října 1914 byl velitelem kombinované divize,[11] která nesla jeho jméno a dne 1. ledna 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[12] Jeho divize obdržela v lednu 1915 pořadové číslo 57 a v květnu 1915 s ní byl převelen na italskou frontu v rámci 5. armády generála Borojeviće.[13] Již v červenci se vrátil znovu do Srbska, ale v únoru 1916 bojoval opět v Itálii. Na italské frontě byl pak v letech 1916–1917 velitelem 90. pěší divize[14] a zúčastnil se bojů na Soči. Jeho 90. divize kvůli vysokým početním ztrátám v říjnu 1917 rozpuštěna a následně převzal velení 52. pěší divize stále v Itálii.[15][16] K datu 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra,[17] ale krátce poté byl stažen z aktivních bojů na frontě a nadále pověřován jen méně důležitými úkoly. V květnu 1918 byl jmenován 4. vrchního velitelství ve Lvově, jehož činnost byla ukončena po uzavření Brestlitevského míru[18] a nakonec byl v září a říjnu 1918 oblastním posádkovým velitelem v Sibiu.[19] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[20] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Zemřel 21. listopadu 1927 ve Vídni ve věku 66 let a byl pohřben na hřbitově v Hietzingu.
Jeho mladší bratr Ludwig (1863–1931) sloužil také v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti polního podmaršála.
Řády a vyznamenání
Během vojenské kariéry získal řadu ocenění, již před první světovou válkou byl jako vysoký důstojník generálního štábu vyznamenán i v zahraničí.[21]
Rakousko-Uhersko
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž (1904)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny III. třídy (1909)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
Mobilizační kříž (1913)
komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
- Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1916)
- Stříbrná vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
Řád vycházejícího slunce IV. třídy (1902, Japonsko)
Řád červené orlice III. třídy (1911, Německo)
Řád avizských rytířů (1911, Portugalsko)- Řád červené orlice II. třídy s válečnou dekorací (1918, Německo)
Odkazy
Reference
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 146–147 (heslo Heinrich Goiginger) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)