Holubinka mandlová
Holubinka mandlová (Russula vesca Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.
Holubinka mandlová | |
---|---|
Holubinka mandlová | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
Rod | holubinka (Russula) |
Binomické jméno | |
Russula vesca Fr. | |
Synonyma | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Klobouk holubinky mívá průměr 4–10 cm. Z počátku je polokulovitý až kulovitý, stářím ze zplošťuje a v jeho středu vzniká mírná prohlubeň. Klobouk je tvrdý, masitý, při okraji ostrý a má načervenalou barvu připomínající barvu masa, která je však proměnlivá; někdy klobouk bývá až modrošedý či mírně našedlý. Pokožka klobouku je mírně slizká a špatně se sloupává (jde sloupnout do jedné třetiny až poloviny).[3][4][5]
Lupeny holubinky jsou vysoké 5–10 mm, z počátku zbarvené do běla, později barvy smetanové. Jsou měkké, mírně sbíhavé na třeň. Třeň o délce do 7 cm je válcovitý, tvrdý, bílý, při okraji zúžený. Dužnina holubinky má bílou až velmi mírně našedlou barvu. Po poranění se barví do rezavé, medové barvy.[5][4][3] Chuť dužniny je nasládlá a připomínající lískové oříšky.[4]
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy o velikostech 6–8×5–6 µm jsou kulovité až vejčité.[3]
Výskyt
Roste zhruba od poloviny května do konce září na prosluněných a sušších místech v lesích všeho druhu.[4]
Využití
Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu mnohdy ceněnou jako hřib.[4]
Reference
Literatura
- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 34.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka mandlová na Wikimedia Commons
- Galerie holubinka mandlová na Wikimedia Commons