Hunga Tonga – Hunga Haʻapai

Erupce vulkánu v roce 2009 vytvořila sopečný kužel mezi ostrovy Hunga Tonga a Hunga Haʻapai, které jsou samy pozůstatky západního a severního okraje podmořské kaldery. Oba ostrovy od sebe byly vzdáleny 1,6 km. Každý z nich meřil na délku asi 2 km a byly tvořeny převážně andezitem. Ostrov Hunga Tonga dosahoval nadmořské výšky 149 metrů, zatímco nejvyšší bod na Hunga Haʻapai ležel ve výšce 128 metrů. Oba ostrovy byly neobydlené, protože u nich nebylo vhodné kotviště.

Známky podmořských erupcí byly v okolí ostrovů zaznamenány opakovaně naposledy v letech 1912, 1937 a 1988.^[1]

Holandští objevitelé Willem Schouten a Jacob Le Maire byli prvními Evropany, kteří ostrovy spatřili. V roce 1777 je opakovaně navštívil i britský mořeplavec kapitán James Cook.

Erupce 2021–2022

Po téměř sedmi letech klidu se od 20. prosince 2021 začaly objevovat nové erupce. V důsledku pokračující aktivity a přísunu nového materiálu satelitní snímky z 25. prosince detekovaly nárůst rozlohy ostrova.^[2] Hlavní erupce začala 14. ledna 2022 a sopečný popel vystoupal do výšky 20 km.^[3] Tonžská vláda vyhlásila varovaní před vlnou tsunami, které bylo později zrušeno. Maximální fáze erupce nastala 15. ledna^[4] kolem 17:15 místního času (4:15 UTC), kdy erupční sloupec vystoupal do výšky 58 km (satelity nejvyšší zaznamenaný výstup)^[5][6] a průměr hřibu dosáhl přibližně 240 km. Energie výbuchu byla jen o málo větší, než kterou uvolnila Car-bomba.^[7] Z Tongy a dalších zemí jako Fidži, Nový Zéland či Austrálie se objevovaly četná hlášení o hlasitých zvuků, připomínající vzdálené exploze. Zvuky sopečných výbuchů byly slyšet dokonce až na Aljašce ve vzdálenosti 10 tisíc kilometrů.^{[8][9][10][11]}Volcanic Ash Advisory Center v novozélandském Wellingtonu vydalo varovaní před sopečným popelem pro leteckou dopravu v oblasti. Sopečný popel zastřel Slunce v tonžském hlavním městě Nuku'alofa a z nebe se snášel sopečný spad.^[10]

V důsledku erupce z 15. ledna zasáhlo tonžské hlavní město Nuku'alofa na ostrově Tongatapu zemětřesení o síle 4,0 Richterovy stupnice. Nejvyšší tsunami podle pozdějšího průzkumu škod udeřily na ostrovech Nomuka (20 m) a Tongatapu (18 m).^[12] Menší tsunami zasáhlo také sousední Fidži, Americkou Samou^[13] a prošlo celým Tichým oceánem. Zhruba 2 metry vysoké vlny zasáhly pobřeží Severní i Jižní Ameriky. V Peru si vyžádaly život dvou osob.^[14][15] Erupce také způsobila nejrychlejší pozorované podmořské proudy.^[16]

Erupce byla freato-pliniovského typu.^[5] Stále není není známé přesné množství vyvrženého sopečného materiálu, jelikož získaná data z průzkumu mořského dna nebyla dosud komplexně analyzována a není přesně známo, kolik materiálu sedimentovalo na dně oceánu a kolik bylo vysláno do atmosféry.^[5][17] Prvotní odhady hovořily o 6,5 km³.^[18] Studie z prosince 2023 dospěla k 8 až 9,5 km³.^[19] V odborným kruzích se stále vedou debaty o tom, zda erupci ohodnotit na indexu vulkanické aktivity stupněm VEI 5 nebo VEI 6^{[20][21][22][23]} (jedna studie dokonce uvádí VEI 4).^[24] Objem vyvržené hmoty totiž není jediným hodnoceným parametrem. Přesto se jedná o nejmohutnější sopečnou událost od roku 1991, kdy na Filipínách proběhl výbuch stratovulkánu Pinatubo, který vyvrhl 10 km³ (VEI 6) a stal se 2. největší sopečnou erupcí 20. století. Některé odhady ovšem naznačují, že erupce sopky Hunga Tonga mohl být o něco větší než Pinatubo.^[22] Pokud by se tento horní odhad potvrdil, jednalo by se o nejsilnější sopečnou erupci od roku 1912, kdy Katmai na Aljašce vyvrhla 28 km³ (DRE 13–14 km³) sopečných materiálů.^[25] Na základě snímků, pořízených meteorologickými družicemi, byla později publikována informace, že v důsledku erupce sopky Hunga Tonga – Hunga Haʻapai vznikl nejvyšší oblak popela, jaký byl kdy na Zemi zaznamenán. Erupční sloupec plynů, popela a páry se dostal až do výšky 58 kilometrů a pronikl tak až do mezosféry, tzn. do třetí vrstvy zemské atmosféry.^[5][26] Pro srovnání, sloupec z erupce sopky Pinatubo dosáhl výšky 40 km.^[26] Vyvržené vodní páry, jakožto nejvýznamnějšího skleníkového plynu, bylo tolik, že se očekává oteplení Země na několik let.^[27] I zvětšená ozónová díra je patrně důsledek výbuchu.^[28] Ozónová vrstva se erupcí snížila o 5 %.^[29]

Erupce Hunga Tonga byla ovšem výjimečná i svými mohutnými explozemi při formování podmořské kaldery, jejichž atmosférické tlakové vlny několikrát obkroužily Zemi. Tlakové změny v atmosféře tak byly zaznamenány i v ČR (změna tlaku o ± 1 hPa po dobu přibližně hodiny).^[30] Z tohoto hlediska se jedná o nejsilnější sopečné exploze od 19. století, konkrétně od roku 1883, kdy v Sundském průlivu došlo k proslulé katastrofální erupci sopky Krakatoa.^[31][32]

• Surtseyský typ erupce 30. prosince 2021, jen 2 týdny před hlavní erupcí.
• 
  Šíření tlakové vlny atmosférou.
• Animace šíření vlny tsunami a jejího úderu na ostrov Tongatapu, kde leží hlavní město Nuku'alofa.
• Šíření tsunami Tichým oceánem.
• 
  Satelit NOAA zachytil erupci sopky Hunga Tonga-Hunga Ha'apai, 15. ledna 2022
• 
  Pohled z ISS na sopečný popel ve vysokých vrstvách atmosféry.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hunga Tonga na anglické Wikipedii.V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2022 eruption of Hunga Tonga na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam tsunami
• Seznam sopečných erupcí 21. století
• Surtsey
• Tsunami v Sundském průlivu 2018

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hunga Tonga – Hunga Haʻapai na Wikimedia Commons

• Video se záznamem erupce z ledna 2022