Inka Zvachová
Ida Zvachová, též Inka Zvachová nebo Ida Zvachová-Spiegelová (25. února 1886, Týn nad Vltavou[1] – neznámé datum a místo úmrtí), byla česká středoškolská profesorka a překladatelka z angličtiny.
| Inka Zvachová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Ida Zvachová–Spieglová |
| Narození | 25. února 1886 Týn nad Vltavou |
| Úmrtí | ? |
| Povolání | pedagožka, překladatelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Narodila se v rodině Aloise Zvacha (1852–??), kontrolora berního úřadu a jeho manželky Gabriely, rozené Girtlerové šl. z Kleebornu (1860–1915).[1] Nejméně do roku 1890, kdy se narodil první syn, žila rodina v Týně nad Vltavou.[2] Od roku 1907 byla policejně hlášena na Královských Vinohradech. Ida Zvachová byla nejstarší ze čtyř dětí.[3]
Jak vyplývá ze školních výročních zpráv, byla ve školním roce 1920/1921 učitelkou na Reálném dívčím gymnáziu Krásnohorská" v Praze II, v letech 1921–1936 byla profesorkou němčiny na Veřejné obchodní škole Ženského výrobního spolku českého v Praze.[4]
Rodinný život
Před rokem 1924 se provdala, psala pak své příjmení Spieglová–Zvachová či pouze Spieglová.[5] Podrobnější údaje o manželství se prozatím nepodařilo zjistit.
Překlady
- HEWLETT, Maurice. Klíč k srdci. Moderní revue. 1912, čís. XXV, s. 17-. Dostupné online.
- vyšlo znovu v roce 1925 v brněnském nakladatelství Arno Sáňka
- LEE, Vernon. Povídky. Překlad Inka Zvachová, Robert Hořan, Anna Červinková–Eiseltová. Praha: Kamilla Neumannová, 1915. 33 s. (Knihy dobrých autorů; sv. 126).
- Inka Zvachová přeložila tři z pěti otištěných děl, povídky: Moudrost bez obličeje, Pomerančovník svatého Eudaimona, Svatební skříně.
- HABBERTON John Děti jiných lidí (pravdivé vypravování o tom, jak dáma, jež nejlépe věděla, kterak děti jiných lidí by měly býti vedeny, vychovávala Heleničiny dětičky, zároveň s vylíčením úspěchu, jehož dosáhla; Praha, Alois Hynek, 1921)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Inka Zvachová
