Izotopy osmia

izotopy

Přírodní osmium (76Os) je tvořeno sedmi izotopy; šesti stabilními: 184Os (přirozený výskyt 0,02 %), 187Os (1,96 %), 188Os (13,24 %), 189Os (16,15 %), 190Os (26,26 %) a 192Os (40,78 %); a radioizotopem 186Os (1,59 %, poločas přeměny 2,0×1015 let), který je vzhledem k dlouhému poločasu přeměny obvykle považován za stabilní. Bylo také popsáno 36 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 161 až 203, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 194Os (poločas přeměny 6,0 let), 185Os (93,6 dne), 191Os (15,4 6 d), 193Os (30,11 hodin) a 182Os (21,84 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 14 hodin, většina pod 1,5 minuty. Radioizotopy s nukleonovým číslem 185 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy rhenia, zatímco u 191Os a těžších radioizotopů se vyskytuje přeměna beta minus na iridium.[1].

187Os vzniká přeměnou 187Re (poločas přeměny 4,33×1010 let). Měření poměru obsahu tohoto izotopu a 188Os, stejně jako poměru 187Re/188Os, se využívá k datování pozemských a meteorických hornin.

Seznam izotopů

symbol
nuklidu
Z(p)N(n) 
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[1]způsob(y)
přeměny[1]
produkt(y)
přeměny[2]
jaderný
spin[1]
reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
161Os76850,64(6) msα157W
162Os7686161,984 43(54)2,1(1) msα158W0
163Os7687162,982 69(43)5,5(6) msα159W-7/2
164Os7688163,978 04(22)21(1) msα (98 %)160W0
β+ (2 %)164Re
165Os7689164,976 76(22)71(3) msα (90 %)161W-7/2
β+ (10 %)165Re
166Os7690165,972 691(20)208(6) msα (72 %)162W0
β+ (28 %)166Re
167Os7691166,971 55(8)810(60) msα (57 %)163W-7/2
β+ (43 %)167Re
168Os7692167,967 804(13)2,1(1) sβ+ (57 %)168Re0
α (43 %)164W
169Os7693168,967 019(27)3,43(14) sβ+ (86,3 %)169Re-5/2
α (13,7 %)165W
170Os7694169,963 577(12)7,37(18) sβ+ (90,5 %)170Re0
α (9,5 %)176W
171Os7695170,963 185(20)8,3(2) sβ+ (98,2 %)171Re-5/2
α (1,8 %)167W
172Os7696171,960 023(16)19,2(9) sβ+ (99,8 %)172Re0
α (0,2 %)168W
173Os7697172,959 808(16)22,4(9) sβ+ (99,6 %)173Re-5/2
α (0,4 %)169W
174Os7698173,957 062(12)44(4) sβ+ (99,98 %)174Re0
α (0,02 %)170W
175Os7699174,956 946(15)1,4(1) minβ+175Re-5/2
176Os76100175,954 81(3)3,6(5) minβ+176Re0
177Os76101176,954 965(17)3,0(2) minβ+177Re-1/2
178Os76102177,953 251(18)5,0(4) minβ+178Re0
179Os76103178,953 816(19)6,5(3) minβ+179Re-1/2
180Os76104179,952 379(22)21,5(4) minβ+180Re0
181Os76105180,953 24(3)105(3) minβ+181Re-1/2
181m1Os49,2 keV[1]2,7(1) minβ+ (≥97 %)181Re-7/2
IC (≤3 %)181Os
181m2Os156,5(7) keV316(18) ns+9/2
182Os76106181,952 110(23)21,84(20) hEC182Re0
182mOs1 831,4 keV[1]0,78(7) msIC182Os-8
183Os76107182,953 13(5)13,0(5) hβ+183Re+9/2
183mOs170,7 keV[1]9,9(3) hβ+ (85 %)183Re-1/2
IC (15 %)183Os
184Os76108183,952 489 1(14)Pozorovatelně stabilní[3]02(1)×10−4
185Os76109184,954 042 3(14)93,6(5) dEC185Re-1/2
185m1Os102,3(7) keV3,0(4) µs-7/2
185m2Os275,7(8) keV0,78(5) µs+11/2
186Os76110185,953 838 2(15)2,0(11)×1015 rα182W00,015 9(3)
187Os[4]76111186,955 750 5(15)Pozorovatelně stabilní[5]-1/20,019 6(2)
188Os[4]76112187,955 838 2(15)Pozorovatelně stabilní[6]00,132 4(8)
189Os76113188,958 147 5(16)Pozorovatelně stabilní[7]-3/20,161 5(5)
189mOs30,8 keV[1]5,81(6) hIC189Os-9/2
190Os76114189,958 447 0(16)Pozorovatelně stabilní[8]00,262 6(2)
190mOs1 705,4(2) keV[1]9,9(1) minIC190Os-10
191Os76115190,960 929 7(16)15,4(1) dβ191Ir-9/2
191mOs74,4 keV[1]13,10(5) hIC191Os-3/2
192Os76116191,961 480 7(27)Pozorovatelně stabilní[9]00,407 8(19)
192mOs2 015,4 keV[1]5,9(1) sIC (>87 %)192Os-10
β (<13 %)192Ir
193Os76117192,964 151 6(27)30,11(1) hβ193Ir-3/2
194Os76118193,965 182 1(28)6,0(2) rβ194Ir0
195Os76119194,968 13(54)≈9 minβ195Ir
196Os76120195,969 64(4)34,9(2) minβ196Ir0
197Os761212,8(6) minβ197Ir
198Os76122β198Ir0
199Os761236(3) sβ199Ir
200Os761246,5(35) sβ200Ir0
201Os76125>160 nsβ201Ir
202Os76126>160 nsβ202Ir0
203Os76127>160 nsβ203Ir

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of osmium na anglické Wikipedii.