Jaromír Štětina

Rodina

Podle vlastních slov pochází z buržoazně-komunistického prostředí.^[1] Jeho babička byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zatímco jeho dědeček z matčiny strany žil v Chicagu, kde vlastnil hospodu jménem Praha, kam chodil na pivo i chicagský starosta Antonín Čermák. Jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně.

Vyrůstal v pohraničí ve Višňové u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945.^[2] Absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici.^[3]

Studium

V letech 1961–1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle jedné vlastní verze v roce 1965 podal přihlášku do KSČ, ale protože nesplnil roční kandidátskou lhůtu,^[zdroj?] nebyl přijat. Na tu nastoupil v roce 1966 a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle jiné své verze^[4] do strany vstoupil o rok později. Podle údajů ministerstva vnitra členem (ne kandidátem) KSČ byl od roku 1965.^[5] Stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. V letech 1970–1978 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie. Od 70. let pořádal výpravy do Sovětského svazu na Sibiř a do Asie, kde mj. sjel i řeku Indus. Od 11. května 1977^[6] byl veden v Evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti.

Na podzim roku 1968 nastoupil Jaromír Štětina jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta. Začátkem roku 1969 nastoupil jako pomocný dělník v tehdejším národním podniku Geologický průzkum, pozdější Geoindustria v Holešovicích. V letech 1970–1999 uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí; je zakladatelem českého raftingu; je autorem několika úspěšných cestopisů.^[3]

Jaromír Štětina dále v letech 1987 až 1989 pořádal série politických přednášek v tehdejším Československu; několikrát byl zadržen orgány StB. Koncem roku 1989 se v Praze stal spoluzakladatelem Syndikátu novinářů.^[3] V roce 1992 zakládá Nadaci Lidových novin, stává se jejím prvním ředitelem a v letech 1993–1994 dělal šéfredaktora Lidových novin.

V roce 1994 zakládá Jaromír Štětina soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni. V letech 1994–2004 je šéfredaktorem agentury Epicentrum; jako reportér se specializuje na válečné konflikty v Evropě, Asii i Africe.^[3]

Jaromír Štětina je autorem několika set různých statí, autorem či spoluautorem řady monografií, mnoha desítek dokumentárních filmů a množství rozhlasových a televizních pořadů.^[3] Za svou práci obdržel v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky.

Jaromír Štětina byl v letech 1965 až 1968 členem KSČ.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených v obvodu č. 22 – Praha 10. Postoupil do druhého kola, v němž porazil v poměru hlasů 55,32 % : 44,67 % kandidáta ODS Jana Malypetra.^[7] Stal se tak prvním členem Senátu za Stranu zelených.

O šest let později se mu podařilo ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 mandát senátora v obvodu č. 22 – Praha 10 obhájit, když kandidoval jako nestraník za TOP 09 a hnutí STAN. Ve druhém kole tentokrát porazil kandidáta ODS a starostu Prahy 10 Vladislava Lipovského v poměru hlasů 57,50 % : 42,49 %.^[8]

V březnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal dopis adresovaný české vládě, jehož signatáři požadovali tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace nebo zmrazení kont ruských občanů v ČR.^[9]

Mandát senátora mu zanikl ke dni 30. června 2014, jelikož se od následujícího dne ujal funkce poslance Evropského parlamentu. Tyto dvě pozice jsou totiž neslučitelné.^[10]

Odhalení spolupráce s StB a reakce

Tomáš Pecina v roce 2010 doložil, že Štětina spolupracoval s StB.^[11] Štětina přiznal, že 19. dubna 1977 podepsal závazek spolupráce, avšak tvrdí, že šlo o „trik“, který „zachránil řadu lidí včetně [Štětinova] otce“. StB mu přidělila krycí jméno Plavec.^[12]

Štětina z pozice senátora označil odhalení za konspiraci BIS; tvrdil, že se ho BIS snažila zastrašovat a pokoušela se ho fyzicky ohrozit. Podle Štětiny BIS zneužívala k jeho diskreditaci své spolupracovníky a agenty, za které označil aktivistu Tomáše Pecinu, bývalého pracovníka BIS Jana Schneidera a novináře Jana Rejžka. (Rejžek v článku v Lidových novinách Štětinovi vytýkal spolupráci s komunistickou tajnou službou. Jan Schneider prohlásil, že Štětina „V roce 1977 udal své spolupracovníky a vystavil je riziku kriminálu. Je to prototyp práskače, který má tu drzost, že dnes bojuje proti bolševismu.“)^[13]

Mandát europoslance (2014–2019)

V roce 2009 neúspěšně kandidoval v čele hnutí Starostové a nezávislí do Evropského parlamentu.^[14] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka na 5. místě kandidátky TOP 09 a STAN.^[15] Získal 18 951 preferenčních hlasů, skončil na třetím místě kandidátky a vzhledem k zisku čtyř mandátů pro TOP 09 a STAN se dostal do Evropského parlamentu. Zde místopředsedal podvýboru pro obranu (SEDE), byl členem Výboru pro zahraniční věci (AFET) a náhradníkem ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Byl členem několika zahraničních delegací.

Aktivity v Evropském parlamentu

V Evropském parlamentu se zabýval především děním v zemích bývalého Východního bloku a souvisejícími tématy, jako je terorismus, lidská práva a ruská propaganda.

Pravidelně jezdil na zahraniční mise do krizových oblastí, jako je například Sýrie,^[16] Donbas^[17] či Náhorní Karabach.^[18] Počínaje rokem 2014 se hojně zajímal o dění na Ukrajině (viz Euromajdan), kam také několikrát z vlastní iniciativy vycestoval.

V červenci 2015 pozval do Evropského parlamentu zakladatele a tehdejšího velitele ukrajinského dobrovolnického pluku (do ledna 2015 šlo o prapor) Azov, pravicového nacionalistu Andreje Jevhenovyče „Bílého vůdce“ Bileckého. Americká Sněmovna reprezentantů označila v roce 2014 Azovský tehdy ještě prapor za neonacistickou organizaci, ale podle Štětiny během války na východní Ukrajině právě Azov a další dobrovolnické skupiny jako Pravý sektor nejvíc přispěly k obraně Donbasu před proruskými separatisty. Jaromír Štětina upozorňuje na skutečnost, že je to ruská propaganda, která se snaží o označení všech obránců Ukrajiny v podobě dobrovolnických regimentů za nacisty. Vedení jednotek si je navíc tohoto problému vědomo a bojuje proti tomu.^[19]

V srpnu 2014 v rozhovoru pro Radiožurnál označil Rusko za říši zla.^[20] Jaromír Štětina aktivně podpořil usnesení Evropského parlamentu, které označuje zapojení Ruska do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, anexi Krymu a porušování územní celistvosti Gruzie za úmyslné porušování demokratických zásad a základních hodnot a mezinárodního práva.^[21] Navrhl usnesení odsuzující teroristické činy a zločinné jednání separatistů a jiných paravojenských jednotek na východní Ukrajině a podporující sankce EU vůči Rusku.^[22] Jaromír Štětina též vystoupil proti založení reprezentační kanceláře povstalecké Doněcké lidové republiky v Česku a vyzval ministra zahraničních věcí ČR, aby podnikl proti této propagandistické iniciativě příslušné kroky.^[23] Jaromír Štětina je hlasitým zastáncem prohlubování spolupráce mezi EU a Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem^[24] a dlouhodobě bojuje za práva Krymských Tatarů a jejich návrat na rodný Krym.^[25] V Evropském parlamentu byl iniciátorem několika usnesení,^[26][27] která odsuzují vyhnání Krymských Tatarů na příkaz sovětského diktátora Josifa Stalina (vrátit na Krym se mohli až po roce 1989) a vyzývají k dodržování jejich základních lidských práv.

Byl rovněž spoluautorem usnesení, ve kterém Evropský parlament vyjadřuje hluboké znepokojení nad vraždami a systematickým zastrašováním a pronásledováním členů ruské opozice, novinářů a osob vyjadřujících se kriticky o ruských orgánech. Aktivně usiloval o přijetí usnesení^[28] upozorňujícího na nebezpečí ruské propagandy v EU.

Je spolupředkladatelem usnesení o svobodě slova a demokratizačním procesu v Bělorusku^[29] a v Kazachstánu.^[30]

Dne 12. dubna 2016 hlasoval pro rezoluci Evropského parlamentu, která podpořila návrh Evropské komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera na zavedení trvalých povinných kvót pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU v reakci na evropskou migrační krizi.^[31] Následně nicméně podpořil zřízení Evropské pobřežní a pohraniční stráže, kterou mohou členské státy, jejichž hranice se ocitne pod tlakem migračních toků, požádat o okamžitou pomoc,^[32] a zavedení evidence cestujících (PNR)^[33] v letecké dopravě překračujících vnější hranice EU, která umožní sledovat osoby podezřelé z terorismu a organizovaného zločinu.

Společně s Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) se zasazoval o vydání Petra Jaška, českého občana vězněného^[34] v Súdánu. Na jejich návrh vyzval Evropský parlament v usnesení^[35] o Súdánu k Jaškovu propuštění.

V únoru 2017 vydal Ázerbájdžán na Štětinu mezinárodní zatykač, poté co se Štětina jako pozorovatel zúčastnil referenda v separatistickém Náhorním Karabachu, který se s podporou Arménie v krvavé válce v 90. letech odtrhl od Ázerbájdžánu. Štětina vyjádřil podporu karabašským separatistům a obvinil Ázerbájdžán z vedení hybridní války proti Karabachu.^[36]

V březnu 2018 jako jeden z mála českých politiků kritizoval tureckou invazi do Afrínu, která byla namířena proti syrským Kurdům, když prohlásil: „Členský stát NATO, náš vojenský spojenec, se dopouští násilí vůči Kurdům na cizím území, v Sýrii a Iráku. Vyřešit dilema, kdo je náš spojenec v Afrínu, vyžaduje mnoho diplomatické obratnosti. Vyžaduje však i schopnost odpovědět na otázku, zda je brutální porušování lidských práv ze strany Turecka akceptovatelné za cenu oslabení vojenského spojenectví.“^[37]

V polovině prosince 2018 oznámil, že ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 odmítá obhajovat svou funkci europoslance na kandidátce TOP 09.^[38] Předsedu strany Jiřího Pospíšila obvinil z rozkolu v TOP 09 i špatných volebních výsledků.^[39] Následně vytvořil nové hnutí Evropa společně (ESO), které bylo na Ministerstvu vnitra ČR zaregistrováno v únoru 2019.^[40] V březnu 2019 se pak stal lídrem kandidátky hnutí ESO.^[41] Získal sice 2 925 preferenčních hlasů, ale hnutí jako celek obdrželo jen 0,53 % hlasů. Jako europoslanec tak skončil.^[42]

• 1992 – Cena Františka Kriegla
• 1997 – Cena Ferdinanda Peroutky
• 2000 – Státní vyznamenání Za zásluhy
• 2001 – Prestižní cena SAIS – Novartis Award, udělovaná Johns Hopkins University ve Washingtonu

• ŠTĚRBA, Otakar. Jezdec na Šedobílém koni : altajské eposy. [Vyprávějí Otakar Štěrba a Jaromír Štětina.] Praha: Albatros, 1981. Ilustr. Karel Šafář. Graficky upravil Josef Týfa. Edice Obnovené obrazy. Epické příběhy, které vznikaly před dávnými časy a ústním podáním se uchovávaly mezi obyvateli Altaje.
• S Matyldou po Indu. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. Edice Cesty. Fotografie Jiří Koudela, Jaromír Štětina, Wolfgang Wenzel, František Sláma. (2. vyd. Praha: Panorama, 1983. | 3., dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. Kapitolu Od Matyldy k raftu naps. Pavel Kolínský a Petr Kolínský. ISBN 80-240-1478-5.) Líčení plavby po řece Indu, kterou podnikli čtyři Čechoslováci v r. 1975.
• Studna pro Mandon. Praha: Panorama, ©1984. Autor vypráví o svých zážitcích v Íránu, kde působil jako prospektor při průzkumu nalezišť aluminiové rudy v pohoří Zágros.
• ŠTĚRBA, Otakar. Od pramenů k oceánu : expedice Ob. Praha: Panorama, 1986. Cestopisná reportáž z plavby přátel po altajských řekách, z nichž vzniká Ob, a po veletoku Ob samém.
• PROCHÁZKA, Zdeněk. Souostroví naděje : po stopách stalinských koncentračních táborů na Kolymě. Praha: Mladá fronta, 1990. Edice Cesty.
• Století zázraků. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2000, ISBN 80-7106-384-3. (2. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-854-3). Dvacet pět povídek cestovatele a válečného korespondenta vychází z jeho zkušeností i fantazie, která čerpá z legend Východu i Západu.
• PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rošangol. Praha: G plus G, 2003. ISBN 80-86103-70-6. Dvě krátké povídky (Adžamal – P. Procházková, Svět podle Hobbese – J. Štětina) jsou inspirované pobytem ve válkou vyčerpaném a hladovějícím Afghánistánu na počátku 21. století.
• Vykradači hrobů : povídky o válce a o lásce. Praha: G plus G, 2004. ISBN 80-86103-76-5. Soubor patnácti povídek, nichž autor beletristickou formou zúročil bohaté zkušenosti válečného zpravodaje.
• VOLENCOVÁ, Dagmar. Jaromír Štětina : život v epicentru. Praha: Portál, 2004. Edice Rozhovory. ISBN 80-7178-794-9. Knižní rozhovor.
• Výprava za českými čerty: epochální encyklopedie pekelných historií v Čechách. Fotografiemi, mapami a palubním deníkem doplnila Pavla Hájková. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-770-9. Vyprávění o putování za českými čerty kolem celých Čech s koňským spřežením.
• Bastardi. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-851-9. Román o terorismu a velké ruské duši.
• S Matyldou v Afghánistánu. Fotografie Petr Kolínský. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-833-4. Cestopisná reportáž z plavby sedmi účastníků na raftu po řece Band-e-Amír, tekoucí napříč centrálním pohořím Hindúkuš.
• VADAS, Martin; PERNES, Jiří; MAŠÍNOVÁ, Zdena. Pravda o Vladimíru Hučínovi. Praha: [V. Hučín], 2008.
• HÁJKOVÁ, Pavla. Jaromír Štětina : brutalita moci : rozhovor. Praha: Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-672-8. Knižní rozhovor věnovaný předchozím šesti letům života novináře a od r. 2004 senátora J. Štětiny.
• Gravitace : frýdlantské povídky. Předmluva Ivan Klíma. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-015-9. Soubor deseti povídek, v nichž autor čerpá ze vzpomínek na poválečné období a dobu normalizace.
• Pergameny : román o čtvrtém přikázání. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0360-5. (2. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0881-5.) Osudy čtyř mužů, kteří se setkávají na severočeské uhelné šachtě Maxim Gorkij.

Reference

Související články

• Petra Procházková

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír Štětina na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Štětina
• Podrobnosti o Jaromírovi Štětinovi na stránce Senátu.
• Podrobnosti o Jaromíru Štětinovi na jiné stránce.
• Názor bývalého senátora na senátora Štětinu.