Jaroslav Šilhavý
Jaroslav Šilhavý (* 3. listopadu 1961 Plzeň) je český fotbalový trenér, který naposledy vedl českou fotbalovou reprezentaci, a bývalý profesionální fotbalista, který hrával na pozici obránce. Šilhavý nastoupil v nejvyšší soutěži k 465 utkáním, během nichž vstřelil 26 gólů. V lize nastoupil poprvé v sezóně 1979/80 a v ligové kariéře oblékl dresy 5 klubů – Plzně, Chebu, Slavie, Drnovic a Žižkova. Mezi lety 1990 a 1991 odehrál také 4 zápasy v dresu československé reprezentace.
| Jaroslav Šilhavý | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Jaroslav Šilhavý (2018) | ||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||
| Datum narození | 3. listopadu 1961 (62 let) | |||||||||
| Místo narození | Plzeň,  Československo | |||||||||
| Klubové informace | ||||||||||
| Konec hráčské kariéry | ||||||||||
| Současná funkce | bez angažmá | |||||||||
| Mládežnické kluby | ||||||||||
| ||||||||||
| Profesionální kluby | ||||||||||
| ||||||||||
| Reprezentace | ||||||||||
| ||||||||||
| Trenérská kariéra | ||||||||||
| ||||||||||
| Národní týmy jako trenér | ||||||||||
| ||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||
| ||||||||||
| Další informace | ||||||||||
| Děti | Tomáš Šilhavý | |||||||||
| Příbuzní | Karel Šilhavý (bratr) | |||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | ||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||
Jako trenér následně vedl například Kladno či České Budějovice. V létě 2011 převzal Slovan Liberec, se kterým vyhrál mistrovský titul a došel s ním až do šestnáctifinále Evropské ligy. Po angažmá v Jablonci a Dukle se v roce 2016 stal trenérem pražské Slavie, se kterou získal ve své první sezóně svůj druhý mistrovský titul. V roce 2017 převzal českou reprezentaci. Dokázal s národním týmem postoupit na EURO 2020, kde Češi došli až do čtvrtfinále, a na EURO 2024. V prosinci 2023 bezprostředně po postupu na závěrečný šampionát prohlásil, že neprodlouží končící smlouvu.
Hráčská kariéra
V československé a české fotbalové lize oblékal Jaroslav Šilhavý dresy pěti klubů: TJ Škoda Plzeň (1980), RH Cheb (1980–1989), SK Slavia Praha (1990–1993), FC Petra Drnovice (1994–1996) a FK Viktoria Žižkov (1997–1999). V roce 1998 získal ocenění Osobnost ligy.[1][2]
Za 20 let nastoupil do 465 utkání, v nichž vstřelil 26 gólů.[3] Až do listopadu 2022 byl rekordmanem v počtu odehraných prvoligových zápasů (1925 – 2015/16),[4] poté ho překonal záložník Slovácka Milan Petržela.[5]
Během angažmá ve Slavii odehrál v letech 1990–1991 čtyři přátelská utkání za československé reprezentační A-mužstvo.[6]
Ligová bilance
Trenérská kariéra
Trenérské začátky
Trenérskou kariéru odstartoval po skončení hráčské aktivity ve Viktorii Žižkov, kde se stal asistentem Zdeňka Ščasného a od léta 2002 Vítězslava Lavičky. V prosinci 2002 nabídl Šilhavému místo asistenta v pražské Spartě Jiří Kotrba, který se tehdy stal hlavním trenérem.[7] Po třech letech (kdy se vedle něj vystřídali hlavní trenéři František Straka, Jaroslav Hřebík a Stanislav Griga) Šilhavý u prvního mužstva skončil a jako hlavní trenér převzal druholigový B-tým.
V letech 2003 až 2006 a následně mezi lety 2008 a 2009 působil Jaroslav Šilhavý u národního týmu v roli asistenta reprezentačních trenérů Karla Brücknera a Petra Rady.[8]
V létě 2007 se stal hlavním trenérem prvoligového Kladna, které bylo jedním z největších adeptů na sestup. Šilhavý dokázal ale s odepisovaným týmem překvapit a udržet se v nejvyšší soutěži.[9]
V následující sezóně se stal trenérem Viktorie Plzeň, podepsal dvouletou smlouvu[10] a vzal si k sobě asistenty Václava Kotala, Karla Krejčího a trenéra brankářů Josefa Čalouna.[11] Po devíti kolech, v nichž Plzeň získala jediné vítězství a patřilo jí dvanácté místo v tabulce, byl ale Šilhavý z funkce odvolán.[12]
V rozehrané sezóně 2009/10 nahradil po deseti kolech hlavního trenéra Dynama České Budějovice Pavla Tobiáše.[3] Hned po prvním utkání pod vedením Šilhavého se tým odpoutal z posledního místa tabulky, když překvapivě remizoval na hřišti pražské Sparty.[13][14] S Českými Budějovicemi se dokázal v nejvyšší soutěži zachránit, následně ale klub opustil.[15]
Slovan Liberec
V létě 2011 nahradil na lavičce Slovanu Liberec Petra Radu.[16][17] Tým dovedl ve své první sezóně k nečekanému zisku mistrovského titulu.[18] V tradiční novinářské anketě byl zvolen nejlepším trenérem za sezonu 2011/12.[19][20]
V následující sezóně Slovan Liberec postoupil v 2. předkole Ligy mistrů přes kazašskou Karagandu,[21] následně ale nedokázal přejít přes rumunskou Kluž a v play-off Evropské ligy pak nestačil na ukrajinský Dněpr.[22][23] V domácí soutěži Liberec obhájit titul nedokázal, skončil ale na třetí příčce a zajistil si tak opět účast v evropských pohárech.[24]
Šilhavý dovedl Liberec přes předkola do skupinové fáze Evropské ligy 2013/14,[25] kde se tým střetl se španělskou Sevillou, německým Freiburgem a portugalským Estorilem.[26] Ze základní skupiny postoupil Liberec z druhého místa do šestnáctifinále soutěže,[27][28] kde vypadl s nizozemským AZ Alkmaar.[29] V půli dubna 2014 jej vedení Liberce odvolalo poté, co vyšlo najevo, že se od nové sezony 2014/15 domluvil na trenérském angažmá s Miroslavem Peltou,[30] majitelem rivalského FK Baumit Jablonec.[31]
Jablonec
V létě 2014 Šilhavý převzal Jablonec, se kterým podepsal tříletou smlouvu.[32] V sezoně 2014/15 skončil s Jabloncem na třetím místě tabulky s osmibodovou ztrátou na první místo.[33] Zároveň s Jabloncem došel až do finále domácího poháru.[34]
V následující sezóně si s Jabloncem zahrál předkola Evropské ligy. Po překvapivém postupu přes dánskou Kodaň[35] Jablonec nestačil v závěrečném play-off na nizozemský Ajax.[36] Šilhavý byl odvolán 8. prosince 2015, tři dny po porážce 1:2 v posledním podzimním kole ročníku 2015/16 na půdě pražských Bohemians 1905; Severočeši zakončili první polovinu ligové sezony na osmém místě tabulky.[37]
Dukla Praha
Dne 17. května 2016 se stal novým trenérem FK Dukla Praha, nahradil Luboše Kozla.[38] S týmem podepsal tříletou smlouvu s opcí.[39] Na lavičce Dukly odtrénoval ale jen 5 ligových zápasů, v září totiž odešel do pražské Slavie.[40]
Slavia Praha
Dne 5. září 2016 opustil Duklu a stal se trenérem SK Slavia Praha, kde ve funkci nahradil odvolaného Dušana Uhrina.[40] Slavistický tým byl po 5. kole až na 10. místě, ovšem měl jedno neodehrané utkání k dobru. První zápas pod vedením trenéra Šilhavého Slavia na domácím hřišti proti Slovanu Liberec vyhrála 1:0.[41] Pod Šilhavého vedením se Slavia herně i výkonnostně zvedla, neprohrála 24 soutěžních utkání v řadě. Tato série byla přerušena porážkou 0:1 v semifinále domácího poháru se Zlínem.[42][43] V domácí ligové soutěži se Slavií neprohrál jediný zápas, celkem v sezoně získal 77 % možných bodů[44] a dovedl Slavii k zisku titulu v nejvyšší české soutěži.[45]
Díky zisku titulu si Slavia zajistila účast ve třetím předkole Ligy mistrů, kde díky pravidlu venkovních gólů úspěšně přešla přes běloruský BATE Borisov.[46][47] Následně ale Šilhavého Slavia nestačila na kyperský APOEL, a tak sestoupila do základní skupiny Evropské ligy.[48] Z ní ale pražský celek nedokázal postoupit do jarní vyřazovací fáze.[49] V prosinci 2017 byl Šilhavý vedením odvolán, jeho pozici zaujal Jindřich Trpišovský.[50][51]
Česká reprezentace
.jpg)
V září 2018 se stal hlavním trenérem české reprezentace, když v této funkci nahradil Karla Jarolíma.[52][53] Na lavičce české reprezentace zažil úspěšnou premiéru, jeho svěřenci porazili v Lize národů Slovensko 2:1.[54]
V kvalifikaci na EURO 2020 začali čeští reprezentanti vysokou prohrou 5:0 s Anglií,[55] z následujících 7 utkání vyhráli 5, a to včetně odvetného domácího utkání s anglickým výběrem, a zajistili si postup na závěrečný turnaj z druhého místa.[56][57][58]
V říjnu 2020 u něj byla potvrzena nákaza nemocí covid-19. Pozitivně testován byl po návratu z Izraele a stejně jako jeden z jeho svěřenců nemohl následně odletět do Skotska na zápas Ligy národů proti tamnímu národnímu týmu.[59] V listopadu 2020 dokázal Šilhavý s českou reprezentací vyhrát skupinu B2 Ligy národů a postoupit do elitní Ligy A.[60][61]
V létě 2021 se na závěrečném turnaji Mistrovství Evropy utkal český národní tým v základní skupině s Anglií, Skotskem a Chorvatskem.[62][63] Po úvodní výhře 2:0 nad Skotskem a povedené Šilhavého premiéře v roli hlavního kouče na velké akci[64] přišla remíza 1:1 s Chorvatskem[65] a těsná prohra 0:1 s Anglií; Česko postoupilo do osmifinále turnaje ze třetího místa.[66] V osmifinále si svěřenci Jaroslava Šilhavého překvapivě poradili s favorizovaným Nizozemskem (výhra 2:0[67]), následně ve čtvrtfinále česká reprezentace nestačila na Dánsko (prohra 1:2).[68]
V následujícím kvalifikačním cyklu skončili čeští fotbalisté na třetí příčce za Belgií a Walesem a kvalifikovali se do baráže o postup na mistrovství světa.[69] V semifinále baráže se střetli v březnu 2022 se Švédskem,[70] utkání o postup ale prohráli 1:0 po prodloužení.[71] I přes vyřazení a nepostup na mistrovství světa se Šilhavý dohodl s vedením FAČR v čele s předsedou Petrem Fouskem na podmínkách nové smlouvy, kterou podepsal do konce roku 2023.[72] V roce 2022 sehrála česká reprezentace utkání v elitní skupině Ligy národů, i přes povedené výkony ale nakonec skončila na poslední čtvrté příčce ve skupině a sestoupila zpátky do ligy B.[73][74][75]
V roce 2023 Šilhavý vedl český tým v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2024 v Německu.[76] Po úvodní výhře nad favoritem skupiny z Polska[77] přišly nečekané ztráty s Moldavskem a Albánií a v říjnu 2023 se snesla na Šilhavého vlna kritiky.[78][79] Dne 20. listopadu 2023 po výhře 3:0 nad Moldavskem v závěrečném zápase kvalifikace si česká reprezentace zajistila postup na mistrovství Evropy, trenér Šilhavý ale bezprostředně po utkání prohlásil, že neprodlouží končící smlouvu.[80] V lednu 2024 se novým reprezentačním trenérem stal Ivan Hašek.[81]
Osobní život
Synem Jaroslava Šilhavého je Tomáš Šilhavý, bývalý obránce Slavie Praha.[82]
Úspěchy
Trenérské
Slovan Liberec
- mistr České republiky 2011/12
- postup do šestnáctifinále Evropské ligy 2013/14
Jablonec
- 3× Trenér měsíce Synot ligy: 10/2014, 11/2014, 02/2015[83][84][85]
Slavia Praha
- mistr České republiky 2016/2017[45]
- 4× Trenér měsíce Synot ligy: 9/2016, 10/2016, 2/2017, 5/2017
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šilhavý na Wikimedia Commons - Reprezentační statistiky na stránkách Fotbalové asociace České republiky
.jpg){kind=link}