Jenny von Westphalen

Jenny von Westphalen se narodila v městečku Salzwedel v severním Německu v rodině, jež byla poměrně nedávno povýšena mezi nižší šlechtu (svobodné pány čili barony). Její otec, Ludwig von Westphalen (1770–1842), byl úředník a vládní rada v Salzwedelu a v Trevíru. Její dědeček z otcovy strany Philipp Westphal, syn blanenburského poštmistra, byl v roce 1764 za vojenské zásluhy povýšen do šlechtického stavu („Edler von Westphalen“) vévodou Ferdinandem Brunšvickým.^{[3][4][5][6][7]} Během sedmileté války totiž sloužil jako jakýsi vévodův náčelník štábu.^[8]

Jennina babička z otcovy strany, Jeanie Wishartová (1742–1811), byla skotská šlechtična: její otec, reverend Dr. George Wishart (syn Williama Wisharta, rektora Edinburské univerzity), byl vzdálený potomek krále Jakuba I. Skotského,^[9] zatímco její matka Anne Campbellová pocházela ze skotského klanu Campbell a byla potomkem rodu vévodů z Argyllu,^[10] kteří byli po staletí nejmocnější skotskou rodinou. To vedlo ke slavnému incidentu z roku 1854, kdy byl Karl Marx zatčen, protože se pokoušel zastavit Jenniny stříbrné příbory nesoucí vévodské insignie; policie měla podezření, že německý uprchlík nemohl přijít k majetku Argyllů legálně.^[11]

Jennina matka Carolina Heubelová (1780–1856) pocházela ze střední třídy. Její otec byl vysloužilý vojenský štolba.^[12] Jennin bratr Edgar von Westphalen (1819–1890) byl spolužák a přítel Karla Marxe. Další bratr, Ferdinand Otto Wilhelm Henning von Westphalen, byl konzervativní politik a pruský ministr vnitra v letech 1850–1858. Ačkoli byl jedním z předních konzervativních politiků, udržoval Ferdinand s levičáckými manželi Marxovými přátelské vztahy.^[13]

Jenny von Westphalen a Karl Marx se pravidelně setkávali už jako děti. Jenny byla o čtyři roky starší než Karl. V dospívání se stali blízkými přáteli. Oba byli sečtělí a vzdělaní a brzy k sobě začali cítit náklonnost. Podle Marxe byla Jenny nejkrásnější dívkou Trevíru.^[14] Její otec Ludwig von Westphalen, přítel Marxova otce, se také spřátelil s dospívajícím Marxem a často s ním chodil na procházky, kde diskutovali o filozofii a anglické literatuře.^[15] Jenny a Karl se zasnoubili v roce 1836. Nakonec se vzali dne 19. června 1843 v Bad Kreuznachu v kostele sv. Pavla.

Po uzavření manželství se Karl a Jenny Marxovi přestěhovali do ulice Rue Vaneau v Paříži a přátelili se s německým básníkem Heinrichem Heinem, který žil na Rue Matignon.

V roce 1844 cestovala Jenny sama se svou dcerou Jenny navštívit svou matku. V roce 1845 francouzská politická policie Karla Marxe s těhotnou Jenny vykázala z Francie; Laura se proto narodila v Bruselu.

V roce 1848 bruselská policie Jenny zadržela a vykázala ze země. Marxovi se pak vrátili do Paříže, a poté se přestěhovali do Kolína nad Rýnem.

Revoluční rok 1848, kdy Marx s Engelsem psali Komunistický manifest, měl za následek, že pruské úřady nechaly Karla Marxe deportovat do Francie, odkud odešel i s rodinou do Londýna.

Někdy v letech 1849–1850 se Marxovi usadili na ulici Dean Street v Londýně. V roce 1856 se přestěhovali na ulici Grafton Terrace poblíž Hampstead Hill rovněž v Londýně, a to díky penězům, které Jenny odkázala její matka, která toho roku zemřela. Dům na Grafton Terrace 9, tenkrát ještě na okraji Londýna, měl malou zahradu a dvě patra se šesti pokoji a kuchyní. Filozof Leszek Kołakowski o životě Marxovy rodiny v Londýně napsal: „Karl Marx byl notoricky neschopný řídit rodinné finance a Jenny byla pravidelnou zákaznicí londýnských zastaváren.“^[16]

V pozdějších letech trpěla Jenny Marxová vnitřními bolestmi, diagnostikovanými jako rakovina jater. Po rodinné návštěvě ve Francii zemřela v Londýně ve věku 67 let dne 2. prosince 1881. Byla pohřbena na hřbitově Highgate v Londýně, stejně jako Karl Marx. V roce 1954 byly její ostatky spolu s ostatky jejího manžela a dalších členů rodiny přeneseny do nového hrobu, nad nímž byl postaven památník.

Karl a Jenny Marxovi měli v chronologickém pořadí následujících sedm dětí:

1. Jenny Caroline (1. května 1844 - 11. ledna 1883). V roce 1872 se vdala za Charlese Longueta. Byla socialistickou aktivistkou. Psala pro socialistický tisk ve Francii 60. let 19. století. Nejdůležitější byly její informace o zacházení Britů s feniánskými revolucionáři v Irsku. Zemřela na rakovinu močového měchýře ve věku 38 let.
2. Jenny Laura (26. září 1845 - 26. listopadu 1911), narozená v Bruselu v Belgii. Sezdaná v roce 1868 s Paulem Lafarguem. Byla také socialistickou aktivistkou. Laura a její manžel společně po desetiletí politicky pracovali, překládali Marxovo dílo do francouzštiny a šířili marxismus ve Francii a Španělsku. Zemřela při společné sebevraždě se svým manželem. Bylo jí 66.
3. Charles Louis Henri Edgar (3. února 1847 v Bruselu - 6. května 1855) domácky zvaný Mush a pojmenovaný po svém strýci Edgarovi, bratru Jenny von Westphalen. Zemřel ve věku 8 let.
4. Henry Edward Guy (5. září 1849 - 19. listopadu 1850) zvaný Guido, narozený a zemřelý v Londýně.
5. Jenny Eveline Frances ("Franziska"; 28. března 1851 - 14. dubna 1852)
6. Jenny Julia Eleanor (16. ledna 1855 - 31. března 1898), narozená v Londýně. Rovněž byla socialistickou aktivistkou. Spáchala sebevraždu ve věku 43 let; otrávila se poté, co zjistila, že její dlouhodobý partner Edward Aveling se v červnu 1897 tajně oženil s mladou herečkou jménem Eva Fryeová.
7. Nepojmenované dítě, narozené a zemřelé 6. července 1857 v Londýně.

• Short Sketch of an Eventful Life (1865–1866) ^[17]
• Aus der Londoner Theaterwelt . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 328, 21. listopadu 1875
• Londoner Saison . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 95, 4. dubna 1876
• Englische Shakespeare-Studien . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 3, 3. ledna 1877
• Shakespeares "Richard III" im Londoner Lyceum-Theater . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 39, 8. února 1877
• Vom Londoner Theater. In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 145, 25. května 1877
• Die hervorragendesten Persönlichkeiten der englischen Salonwelt. In: Der Sprudel. Allgemeines deutsches Bade-Journal, Wien, IX. Jg., Č. 3, 18. května 1879
• Irving at home. In: Der Sprudel. Allgemeines deutsches Bade-Journal, Wien, IX. Jg., Č. 7, 23. června 1879

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jenny von Westphalen na anglické Wikipedii.

Literatura

• BLUMENBERG, Werner. Karl Marx: An Illustrated History. New York: Verso, 1998. ISBN 1-85984-705-6. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DURAND, Pierre. La Vida Amorosa de Marx. [s.l.]: Libros Dogal, 1977. ISBN 84-7463-007-X. (Spanish) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DURAND, Pierre. La vie amoureuse de Karl Marx; essai monographique. Paris: Julliard, 1970. (French) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GABRIEL, Mary. Love and Capital: Karl and Jenny Marx and the Birth of a Revolution. NY: Little, Brown, 2011. ISBN 978-0-316-06611-2. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GIROUD, Françoise. Jenny Marx o la mujer del diablo. P. Elias (trans). Barcelona: Editorial Planeta, October 1992. ISBN 84-08-00109-4. (Spanish) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GIROUD, Françoise. Jenny Marx, ou, La femme du diable. Paris: Robert Laffont, 1992. Dostupné online. ISBN 2-221-06808-4. (French) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HENDERSON, William Otto. The Life of Friedrich Engels. [s.l.]: Taylor & Francis, 1976. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-4002-0. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• TUCKER, Robert C. Philosophy & myth in Karl Marx. 3rd. vyd. New Brunswick, NJ: Transaction Publishers, 2001. ISBN 0-7658-0644-4. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Boris Nikolajewski: Jenny Marx. Ein Lebensabriß. Dietz, Berlin 1931.
• Otto Mänchen-Helfen, Otto / Boris Nikolajewski: Karl und Jenny Marx. Ein Lebensweg. Verlag der Bücherkreis, Berlin 1933.
• Bert Andréas: Briefe und Dokumente der Familie Marx aus den Jahren 1862–1873 nebst zwei unbekannten Aufsätzen von Friedrich Engels. In: Archiv für Sozialgeschichte. 2. Bd. Verlag für Literatur und Zeitgeschehen, Hannover 1962.
• Mohr und General. Erinnerungen an Marx und Engels. 2. durchges. Aufl. Dietz Verlag, Berlin 1965.
• Bruno Kaiser: Jenny Marx als Theaterkritikerin. Zu einer bedeutsamen Wiederentdeckung. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. Berlin 1966, Heft 6, S. 1031–1042.
• Jürgen Reetz: Vier Briefe von Jenny Marx aus den Jahren 1856-1860. Trier 1970. (Schriften aus dem Karl-Marx-Haus Trier Heft 3)
• Emile Bottigelli: Sieben unveröffentlichte Dokumente von Friedrich Engels. In: Friedrich Engels. 1820–1870. Referate Diskussionen Dokumente. Redaktion: Hans Pelger. Verlag für Literatur und Zeitgeschehen, Hannover 1971, S. 319–325
• Johann Ludwig Graf Schwerin von Krosigk: Jenny Marx. Liebe und Leid im Schatten von Karl Marx. Eine Biographie nach Briefen, Tagebüchern und anderen Dokumenten. Staatsverl, Wuppertal 1975, ISBN 3-87770-015-2.
• Heinrich Gemkow: Neu aufgefundene Briefe von Karl und Jenny Marx. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. Berlin 1976, Heft 6, S. 1028 ff.
• Ingrid Donner, Birgit Matthies: Jenny Marx über das Robert-Blum-Meeting am 9 November 1852 in London. In: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung. 4, Berlin 1978, S. 69–78.
• Luise Dornemann: Jenny Marx: Der Lebensweg einer Sozialistin. Dietz, Berlin 1980.
• Heinrich Gemkow: Erbschaftsverzichterklärung von Jenny Marx. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. 22.Jg. Berlin 1980, Heft 1, S. 59–62.
• H. F. Peters: Die rote Jenny. Ein Leben mit Karl Marx. Kindler, München 1984, ISBN 3-463-00880-7.
• „Sie können sich denken, wie mir oft zu Muthe war...“. Jenny Marx in Briefen an eine vertraute Freundin. Hrsg. von Wolfgang Schröder. Verlag für die Frau, Leipzig 1989.
• Jenny Marx. Ein bewegtes Leben. Zusammengestellt und eingeleitet von Renate Schack. Illustrationen von Erika Baarmann. Dietz Verlag, Berlin 1989.
• Manfred Kliem: Neue Presseveröffentlichungen von Jenny Marx über William Shakespeare und Henry Irving im "Sprudel" von 1879 entdeckt. In: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung 28, Berlin 1989, S. 198–216.
• Boris Rudjak: Eine erstaunliche Verwechslung. In: Marx-Engels-Forschungsberichte 6. Karl-Marx-Universität Leipzig, Leipzig 1990, S. 159–164.
• Heinz Monz: Zwei Briefe aus Niederbronn (Elsaß). In: Kurtrierisches Jahrbuch. 30.Jg. Trier 1990, S. 237–252.
• Galina Golovina, Martin Hundt: Jenny Marx als "Geschäftsführer". Eine neue Quelle zu Marx' Mitarbeit an der New-York Tribune. In: MEGA Studien. 1996/2, Dietz Verlag, Berlin 1997, ISBN 3-320-01943-0, S. 109–112.
• Angelika Limmroth: Jenny von Westphalen—Die Frau von Karl Marx. 3. veränd. u. überarb. Aufl. Großbodungen 2006, ISBN 3-00-013060-8. (Bodunger Beiträge, H. 6)
• Jörn Schütrumpf (Hrsg.): Jenny Marx oder: Die Suche nach dem aufrechten Gang. Karl Dietz Verlag Berlin, Berlin 2008, ISBN 978-3-320-02147-4.
• Angelika Limmroth: Jenny Marx. Die Biografie. Karl Dietz Verlag, Berlin 2014, ISBN 978-3-320-02296-9
• Rolf Hecker, Angelika Limmroth (Hrsg.): Jenny Marx. Die Briefe. Karl Dietz Verlag, Berlin 2014, ISBN 978-3-320-02297-6 329 dopisů, často otištěných poprvé.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenny von Westphalen na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jenny von Westphalen