Jevgenija Kanajevová

ruská gymnastka

Jevgenija Olegovna Kanajevová (rusky Евгения Олеговна Канаева, * 2. dubna 1990, Omsk) je ruská moderní gymnastka. Jako první žena v tomto sportu získala dvě zlaté olympijské medaile (na hrách v Pekingu v roce 2008 a o čtyři roky později na hrách v Londýně), je sedmnáctinásobná mistryně světa a mnohonásobná šampionka Evropy, mimo jiné trojnásobná vítězka mistrovství světa i mistrovství Evropy ve čtyřboji.

Jevgenija Kanajevová
Narození2. dubna 1990 (34 let)
Omsk
Povolánímoderní gymnastka
OceněníŘád Za zásluhy o vlast 4. třídy
Řád přátelství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Moderní gymnastika na LOH
zlatoPeking 2008jednotlivkyně
zlatoLondýn 2012jednotlivkyně
Mistrovství světa v moderní gymnastice
zlatoPatras 2007družstva
zlatoMie 2009čtyřboj
zlatoMie 2009švihadlo
zlatoMie 2009obruč
zlatoMie 2009míč
zlatoMie 2009stuha
zlatoMie 2009družstva
zlatoMoskva 2010čtyřboj
zlatoMoskva 2010míč
zlatoMoskva 2010obruč
zlatoMoskva 2010družstva
stříbroMoskva 2010švihadlo
zlatoMontpellier 2011čtyřboj
zlatoMontpellier 2011míč
zlatoMontpellier 2011obruč
zlatoMontpellier 2011kužele
zlatoMontpellier 2011stuha
zlatoMontpellier 2011družstva
Mistrovství Evropy v moderní gymnastice
zlatoTurín 2008čtyřboj
zlatoBrémy 2010čtyřboj
zlatoNižnij Novgorod 2012čtyřboj

Sportovní kariéra

Do Pekingu (do roku 2008)

Pochází z Omsku, kde se narodila i její slavná předchůdkyně Irina Čaščinová. Trenérka Čaščinové Věra Štěľbaumsová vychovala i Kanajevovou.[1] Její matka Světlana se rovněž na národní úrovni věnovala moderní gymnastice, otec Oleg byl zápasník v disciplíně řecko-římský zápas, stejně jako její bratr Jegor.

V seniorské ruské reprezentaci debutovala v roce 2007, kdy se stala mistryní světa v soutěži družstev a na mistrovství Evropy získala zlato se stuhou.

Pozici ruské jedničky si ale v konkurenci Sesinové a Kapranovové a při uvažovaném pokračování kariéry Kabajevové budovala zvolna.[2] Když se však naděje na návrat Kabajevové rozplynuly, rychle se prosadila na předolympijském mistrovství Evropy v roce 2008 v Turíně, kde vyhrála zlato ve víceboji před tehdejší mistryní světa Ukrajinkou Bessonovovou.[3] Na olympijských hrách v Pekingu byla suverénní a zvítězila s jasným náskokem více než tří bodů. Na konci roku ještě získala tři prvenství ve finálovém podniku světového poháru.

Na mistrovství Evropy v Baku v roce 2009 vyhrála všechna čtyři finále s náčiními, stejně suverénní byla i v září toho roku v japonském Mie, kde získala všech šest možných zlatých medailí na mistrovství světa.[4] Pětkrát vyhrála i na univerziádě v Bělehradě.[5]

Podruhé se stala absolutní mistryní Evropy v roce 2010 v Brémách, kde porazila o více než dva body krajanku Kondakovovou. Překvapením bylo, když na mistrovství světa v Moskvě chybovala v kvalifikaci se stuhou a nepostoupila vůbec do jejího finále a ve finálovém cvičení se švihadlem byla druhá za Kondakovovou. Dvě další finále ale vyhrála a suverénní byla opět v závěrečném čtyřboji.[6] Stala se první gymnastkou po patnácti letech, která získala absolutní titul mistryně světa na dvou po sobě následujících šampionátech.

Od Pekingu do Londýna (2009 až 2012)

V roce 2009 získala Kanajevová opět všech pět zlatých medailí na mistrovství Evropy v Minsku, pětkrát byla první také na Světové letní univerziádě v Bělehradě a čtyři zlaté medaile získala na Světových hrách v Kao-siungu. V září pak proběhlo mistrovství světa v moderní gymnastice v japonském Mie. Kanajevová tam získala šest zlatých medailí (čtyřboj, družstva a všechna čtyři finále s náčiními) a překonala tím o jeden titul rekord Oksany Kostinové z roku 1992.[7] V roce 2010 se stala absolutní mistryní Evropy, obhájila absolutní titul na mistrovství světa v Moskvě a ve čtyřboji nebyla v průběhu roku ani jednou poražena.

V předolympijském roce 2011 získala opět všech šest zlatých medailí na mistrovství světa v Montpellieru, na mistrovství Evropy ale prohrála ve finále se stuhou s Běloruskou Čarkašynovou. Na závodech seriálu grand prix v Brně dosáhla jako první gymnastka absolutní známky 30 bodů podle nových pravidel.[8][9]

Na začátku roku 2012, i kvůli finišující přípravě nových sestav, prohrála s Kondakovovou první čtyřboj nové sezóny na grand prix v Moskvě, záhy ale znovu začala vládnout. Potřetí v kariéře se stala absolutní mistryní Evropy (na mistrovství Evropy v ruském Nižním Novgorodu).

Na olympijských hrách v Londýně překvapila, když pokazila kvalifikační sestavu s obručí a po prvním dnu kvalifikace byla až druhá za Dmitrijevovou.[10] Druhý den už ale zvládla spolehlivě a kvalifikaci vyhrála s náskokem 1,5 bodu.[11] Ve finále pak byla ještě suverénnější a o 2,4 bodu získala jako první žena v historii olympijské moderní gymnastiky druhou zlatou medaili.[12]

Konec kariéry

Kanajevová oficiálně nevyhlásila konec kariéry, ale připustila, že už závodit nebude. Na tiskové konferenci Všeruské federace moderní gymnastiky v prosinci 2012 řekla: „Nejpravděpodobněji jsem kariéru skončila. Měla jsem na výběr pracovat jako otrok při tréninku, nebo to vyměnit za něco jiného.“[13] Po skončení grand prix v Moskvě v březnu 2013 nicméně prohlásila: „Mám problémy se zdravím, proto se teď léčím. Ale udělám vše, co na mně závisí, abych se vrátila. Chci se vrátit. Podívejte se na Jevgenije Pljuščenka. S umělou ploténkou v páteři chce na čtvrtou olympiádu. Já chci také.“[14]

Poté však založila rodinu.

Soukromý život

8. června 2013 si Kanajevová vzala za muže hokejistu Igora Musatova.[15] V srpnu zveřejnila trenérka Kanajevové Irina Vinerová, že Kanajevová čeká potomka.[16]

Reference

Externí odkazy