Jindřich Fröde

Jindřich Fröde se narodil na Štědrý den 24. prosince 1900 v Žamberku. Zde se také vyučil hodinářem a zlatníkem.^[1][2] V roce 1920 nastoupil vojenskou službu v Hradci Králové, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Julií Novákovou.^[1] Spolu s ní se pak v roce 1924 přestěhoval do Přelouče (Smetanova 781).^[2] Tady vykonával funkci revizora u místní firmy Radiotechna Přelouč^[1][2] a kromě řemesla hodinářského se stal i radiotechnikem.^{[3][p. 1]} Postupem času přišli na svět potomci: syn Jindřich a dcera Vlasta.^[1] Před druhou světovou válkou byl členem sociálně demokratické strany.^[2]

Na jaře 1940 vybudovali podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek zpravodajskou ústřednu označovanou jako ON + ÚVOD (tj. Obrana národa + Ústřední vedení odboje domácího).^[5] Sem plynuly nejrůznější informace vojenského, politického a hospodářského charakteru prakticky z celého území protektorátu. Na tuto ústřednu se počátkem léta 1940 přímo napojila ilegální zpravodajská odbojová skupina Julek.^[5] Ta byla řízena sovětským rezidentem GRU majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou a jejími členy byli především bývalí pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a Památníku národního odboje.^[5] Zpravodajské informace získané skupinu Julek poskytoval Josef Jedlička jak představitelům ÚVODu (odtud pak byly dodávány do zahraničního československého ústředí v Londýně) tak i pražské rezidentuře sovětské GRU, odkud byly odesílány do centrály GRU v Moskvě).^[5]

Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského generálního konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby.^[5] Jejich provoz (přesněji: radiové spojení Jedličkovy pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU) zahájil Josef Jedlička koncem června 1941 prostřednictvím (za tímto účelem sestavené) radiotelegrafické skupiny. Obě vysílačky fungovaly v éteru pod krycím označením Jack a Magda.^[5]

Členem ilegální zpravodajské protinacistické skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky z Prahy se Jindřich Fröde stal začátkem ledna 1941.^[3][1] Tato skupina byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).^[3][1][2] Radiotechnické zkušenosti a praxe získaná u firmy Radiotechna Přelouč předurčila Jindřicha Fröde k funkci opraváře poškozených radiostanic a krom toho se též podílel na vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda.^[2] Tou byly přenášeny zakódované zpravodajské informace za hranice protektorátu do SSSR (a dostávaly se též jinými cestami do Londýna).^[3][1]

Šifrování radiových depeší a jejich dešifrování prováděl pracovník Mineralogického oddělení Národního muzea Doc. RNDr. Radim Nováček.^[5] Vhodná místa k vysílání jakož i bezpečnost provozu radiových stanic zajišťovali řidič Ladislav Stříbrský a zahradník Jaroslav Toufar.^[5] Jedním z operátorů byl i František Chyba, který od července 1941 do září 1941 obsluhoval jednu z těchto Jedličkovo vysílacích stanic a pomocí ní udržoval radiový kontakt s Moskvou.^[2] (V uvedeném období realizoval se sovětskou stranou minimálně 9 relací.^[6]) Dalšími z operátorů byli Bohumil Bachura a český radioamatér, světoběžník a spisovatel Otakar Batlička (krycí jméno Svoboda). Ten byl pro odboj získán prostřednictvím svého bývalého spolužáka, akademického malíře majora Emanuela Prülla.^[6] Radiotelegrafickou skupinu ON - východ vedl bývalý československý důstojník major Ing. Vladimír Ellner soustřeďující zprávy a připravující texty depeší.^[6] Do skupiny náleželi i manželé František a Olga Vojáčkovi a fráter Emauzského kláštera Antonín Němeček.^[6]

Spojení s Moskvou bylo kódováno šifrovacím klíčem založeným na textech v knize spisovatele Vojtěcha Martínka Než se kořeny uchytí. Hlavní radiový operátor František Chyba používal v éteru různé volací znaky: v sudé dny HA + jedno volitelné písmeno, zatímco v liché dny byl užíván volací znak YU + jedno volitelné písmeno.^[6] Vysílalo se na vlnách 47, 48, 61 nebo 65 metrů z různých míst (půdní ateliér Emanuela Prülla na Smíchově v Pecháčkově ulici číslo 13; prostory areálu Emauzského kláštera; na Kutnohorsku; ...)^[6] Protější radiová stanice na sovětské straně užívala volací znak FKX (kde poslední písmeno (X) se měnilo podle krycího jména aktuálního operátora stanice) a operovala na vlně 46 nebo 53 metrů.^[6] Radiotelegrafista Jindřich Fröde (po Františku Chybovi druhý radiový operátor) používal v éteru také různé volací značky: v sudých dnech IR + jedno volitelné písmeno, v lichých dnech IO + jedno volitelné písmeno. Jindřich Fröde disponoval krystaly pro frekvence 5347 kHz (vlna 56 metrů) a 4618 kHz (vlna 65 metrů).^[6]

• Spolupracovníci v odboji
• 
  Josef Jedlička
• 
  Bohumil Bachura
• 
  Emanuel Prüll

V sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem byl na pražské Letné v konspiračním bytě klempíře Josefa Rozuma zatčen Josef Jedlička.^[3] Po zatčení Josefa Jedličky spustilo gestapo další vlnu výslechů, razií a zatýkání a to především těch osob, které byly ve spojení s Radiotelegrafickou skupinou ON – východ a s odbojovou skupinou Julek.^[5] Šifrant RNDr. Radim Nováček byl zatčen 10. října 1941. Radisté František Chyba a Otakar Batlička byli zatčeni 14. října 1941;^{[p. 3]} Jaroslav Toufar, Ludvík Stříbrský a radista Ing. Jaroslav Kleiner byli zatčeni 16. října 1941. Kdy, kde a za jakých okolností byl zatčen elektrotechnik a radista Jiří Řanda, není známo.^[5]

V souvislosti se zatčením Jedličky večer 13. října 1941^[2] vtrhlo pardubické gestapo do domu (v Přelouči ve Smetanově ulici 781) radiového mechanika Jindřicha Fröde. Podle rozkazu pražské centrály měli pardubičtí příslušníci zásahové jednotky nalézt v domě ukrývanou ilegální radiostanici.^[1] Teprve pod pohrůžkou zatčení ostatních členů rodiny (manželky a obou dětí) prozradil Jindřich Fröde úkryt vysílačky. (Byla umístěna na půdě, odkud Fröde často i vysílal.)^[1] Zatčený Jindřich byl nad ránem odvezen do Kolína,^{[3][2][p. 4]} a následně pak do pražské německé věznice na Pankráci,^[3] kde byl podroben zostřeným výslechům. V době mezi 15. listopadem 1941^[2] až 6. únorem 1942 byl vězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín.^[1][7][8]

Moji drazí, vede se mi dobře, jsem zdráv, doufám, že vy také. Mohu dostat jeden vánoční potravinový balíček, musí ale vážit jen do 1 kg, jinak mi nebude doručen. Zdraví a líbá váš Jindra

Jindřich Fröde, poštovní lístek z Malé pevnosti Terezín, ^[1]

V nepřítomnosti byl v Praze na Pankráci německým stanným soudem dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti.^[1] Jindřich Fröd byl z Malé pevnosti Terezín deportován 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942^[2] ve 13 hodin 13 minut popraven.^{[1][9][10][7][8][11]}

Po skončení druhé světové války byl dne 20. října 1945 Jindřichu Fröde udělen za hrdinství v protifašistickém odboji Československý válečný kříž 1939.^[1]

V Přelouči v parku nacházejícím se mezi Kulturním a informačním centrem města Přelouče (a také letním kinem; adresa: Pardubická 687, 53501 Přelouč) a Sokolovnou (adresa: Pardubická 734, 535 01 Přelouč) je umístěn pomník věnovaný 51 obětem fašismu a rasizmu z let 1938 až 1945 (tedy obětem převážně z období druhé světové války).^[12] Základní žulový kámen pomníku pochází z bývalého lomu Hluboká^[13] situovaného v blízkosti zaniklé osady Ležáky, která byla 24. června 1942 vypálena nacisty.^[14] Tento základní kámen byl slavnostně uložen 9. května 1947 a později znovu uložen 7. května 2004.^[14] Vlastní pomník je tvořen trojicí pískovcových kvádrů.^[14] Ten prostřední nese nápis: „1938 - 1945 / OBČANŮM NAŠEHO MĚSTA / OBĚTEM FAŠISMU A RASISMU // ČEST / JEJICH PAMÁTCE“.^[15] Po stranách (vlevo a vpravo) od centrálního kvádru jsou umístěny na koso postavené kvádry se jmény obětí. Na kvádru vlevo je uvedeno jméno (FRÖDE JINDŘICH 42r.).^[15][14]

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.^[16] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.^[6] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.^[6]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:^[6]

• 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
• 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
• 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
• 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
• 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
• 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
• 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)^[17]
• 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
• 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
• 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
• 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

• 11 obětí v KT Mauthausen (pátek 13. února 1942)
• 
  František Chyba
• 
  Jindřich Fröde
• 
  Otakar Batlička
• 
  Jaroslav Toufar
• 
  Josef Rozum
• 
  Miroslav Prokop
• 
  Jiří Řanda
• 
  Jaroslav Kleiner
• 
  Antonín Springer
• 
  Ludvík Stříbrský
• 
  Radim Nováček

• Emauzský klášter
• Otakar Batlička, Jaroslav Kleiner, Vladimír Krajina
• František Chyba, Jiří Řanda, Antonín Springer
• Bohumil Bachura, Emanuel Prüll
• Miroslav Prokop, Radim Nováček
• Josef Jedlička