Joe Hloucha

Narodil se v roce 1881 v Podkováni u Mladé Boleslavi, jako třetí z devíti dětí, v rodině pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku; žijící sourozenci byli starší sestra Anna, starší bratr Karel Hloucha a dva mladší sourozenci, bratr Jiří a sestra Jiřina. Základní školu navštěvoval v Libochovicích, kde rodina bydlela od roku 1885. Další vzdělání získal na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze, kam se rodina v roce 1895 přestěhovala. Následným dvouletým studiem na obchodní akademii a absolvováním ročního kurzu účetnictví na pražské univerzitě se připravoval na úřednickou dráhu.

Od mládí byl velmi ovlivněn svým strýcem, spisovatelem a cestovatelem, Josefem Kořenským. Zvláště jeho dílo Cesta kolem světa podnítilo Hlouchův zájem o cestování. Jeho vzorem se stali známí cestovatelé té doby Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se i osobně poznal.

Když otec získal do pronájmu malostranský pivovar „U sv. Tomáše“, přál si, aby některý ze synů převzal jednou jeho živnost, ale Joe Hloucha začal pracovat v Náprstkově muzeu, kde třídil japonské a africké sbírky. Prohluboval tím svůj zájem zejména o východní kultury a samostudiem japonštiny získával stále větší znalosti o Japonsku. Ještě před svou první cestou do této země, v roce 1905, napsal svůj první román Sakura ve vichřici, který byl považován za jeho osobní příběh, i když se v tomto případě jednalo o fikci. V roce 1906 navštívil poprvé Japonsko a to rozhodlo o jeho dalším směřování. Úřednické povolání vykonával jen příležitostně, protože mnoho času potřeboval ke třem svým zásadním životním činnostem: psaní, cestování a sběratelství. Při pobytech v Japonsku mu byli velkou oporou Češi, kteří tam žili a pracovali, architekt Jan Letzel nebo ing. Karel Jan Hora s manželkou Fuku Takemoto, která mluvila dobře česky.

Napsal několik populárních článků o japonském umění do časopisu Český svět. V literární tvorbě pokračoval beletristickými díly z japonského prostředí s autobiografickými prvky (Vzpomínky na Japonsko, Moje „Paní Chrysanthema“,Japonečky, Dopisy neznámého). Zaměřil se v nich na postavení ženy v japonské společnosti. Literárně zpracoval také japonské mýty, legendy a pohádky.

Aby získal finanční prostředky, potřebné k cestování, nechal si vyplatit otcovský podíl z rodinného majetku. Kromě Japonska a zemí Dálného východu, procestoval většinu zemí Evropy i severní Afriky a při svých cestách se věnoval rozsáhlé sběratelské činnosti. Jeho sbírky obsahovaly umělecké a etnografické předměty hlavně z Japonska, ale i artefakty z Afriky, Oceánie, Thajska, Barmy, Vietnamu, Tibetu a Persie.

Své původní sbírky představil ve vlasti na několika souborných výstavách. Věnoval se též osvětové a přednáškové činnosti a jako poradce pro mimoevropské umění spolupracoval s galeriemi, muzei a aukčními síněmi ve Vídni, Paříži,Hamburku, Berlíně aj. Jeho znalosti východní kultury se uplatnily též v architektuře, při spolupráci s arch. Janem Kotěrou a ing. V.M. Havlem, nebo ve výtvarné oblasti, při spolupráci s ilustrátorem Otakarem Štáflem. Spolu s bratrem Karlem zrealizovali japonskou čajovnu „Jokohama“ na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory v roce 1908. Po skončení výstavy byla čajovna, kde obsluhovaly české dívky v pravých japonských kimonech, na žádost ing. V.M. Havla, přenesena do Paláce Lucerna a stala se počátkem 20. století vyhledávaným místem Pražanů.^[1]

V roce 1924 zakoupil Joe Hloucha, pro potřeby umístění svých sbírek, v Roztokách u Prahy vilu, kterou nechal upravit v japonském stylu a nazval ji „Sakura“. V témže roce si jako vážný zájemce byl pro stejné účely prohlédnout také zámek v Borovanech.^[2] Po návratu z cesty kolem světa, při níž navštívil v roce 1926 podruhé Japonsko, se dostal do finančních problémů, vilu prodal a odstěhoval se zpět do Prahy. V prosinci roku 1930 rozprodal v Berlíně, v aukční síni „Internationale Kunst-und Auktions-Haus“, část svých sbírek v dražbě.^[1][3]

V letech 1937-1939 byla jeho manželkou herečka Běla Tringlerová.^[4][5] Podle literatury uzavřel krátkodobé účelové manželství již v Japonsku v roce 1906, s Japonkou Tamou.^[6]

V roce 1943 odkoupilo další část sbírek Náprstkovo muzeum a Zemské muzeum v Praze. Po roce 1948 se Joe Hloucha neúspěšně pokoušel odprodat zbývající část sbírek státu. V roce 1955 ji pak státu daroval a ten mu za to zajistil doživotní penzi. Po jeho smrti byla část japonské knižní pozůstalosti odevzdána do Orientálního ústavu, odkud byla v roce 1976 převedena do Orientální sbírky Národní galerie v Praze. Zbytek odborné literatury byl rozprodán do antikvariátů. Žil v Praze - Nové Město, Vladislavova 16/1747.

Joe Hloucha zemřel v Praze 13. června 1957 a je pohřben na vinohradském hřbitově (odd. IV I-14).

Spisy

• Sakura ve vichřici, Josef R. Vilímek, Praha, 1905
• Zátopa, J.R. Vilímek, Praha, 1906
• Vzpomínky na Japonsko, V. Šimáček, Praha, 1908
• Polibky smrti, J.R. Vilímek, Praha, 1913
• Moje „Paní Chrysanthema“, J.R. Vilímek, Praha, 1919
• Pavilón hrůzy, J. Kotík, Praha, 1920
• Dopisy neznámého, A. Neubert, Praha, 1923
• Pohádky japonských dětí, A. Neubert, Praha, 1926
• Zahrada lásky, A. Neubert, Praha, 1926
• Mezi bohy a démony, A. Neubert, Praha, 1929
• Prodavačky úsměvů, A. Neubert, Praha, 1929
• Japonečky, A. Neubert, Praha, 1931
• Soubor spisů Joe Hlouchy (5 sv.), A. Neubert, Praha, 1929–1936, (nedokončeno)
• Tama-San: Moje „Paní Chrysanthema“, J.R. Vilímek, Praha, 1936
• Pohádky slunného východu, K. Červenka, Praha, 1944
• Hokusai, Orbis, Praha, 1949
• Umění čtyř světadílů, I. a II. díl, Orbis, Praha,1956, 1957

Připravované souborné dílo Nippon zůstalo nedokončeno v pozůstalosti.

• Svatováclavská výstava (dílčí expozice), Pražský hrad, 1929
• Výstava mimoevropského umění a uměleckého průmyslu, Veletržní palác, Praha, 1929^[7]
• Černošská a tichomořská plastika (185 soch), SVU Mánes, Praha, 1935^[8]
• Japonsko Joe Hlouchy (cca 200 fotografií), Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2006
• Japonsko, má láska, Palác šlechtičen, Brno, 2009

Kromě pořízení uměleckých a etnografických sbírek, které jsou součástí expozice Náprstkova muzea^[9] a Orientální sbírky Národní galerie v Praze^[10], spočívá význam Joe Hlouchy i v uvedení japonských výtvarných principů do české ilustrace a knižní tvorby.

Reference

Literatura

• ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. 349 s. ISBN 80-85364-57-3. 
• HONCOOPOVÁ, Helena. Japan v knihách Joe Hlouchy. Revolver Revue. 1998, čís. 38. 
• KRAEMEROVÁ, Alice; ŠEJBL, Jan. Japonsko, má láska: český cestovatel a sběratel Joe Hloucha. Praha: Národní muzeum, 2007. 191 s. ISBN 80-7036-223-5. (česky, anglicky) 
• KUNC, Jaroslav; PÍŠA, A. M. Slovník soudobých českých spisovatelů, sv. 1. Praha: Orbis, 1945. 1016 s. Kapitola Joe Hloucha, s. 247–248. 
• ŠMEJKAL, Josef Václav. Milenec Nipponu – Tři lásky Joe Hlouchy. Praha: A. Neubert, 1931. 97 s. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 469. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joe Hloucha na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joe Hloucha
• Joe (Josef) Hloucha (1881-1957) Archivováno 9. 9. 2020 na Wayback Machine.