John Bargrave

anglický spisovatel (1610 - 1680)

John Bargrave (1610, Kent11. května 1680, Canterbury), byl anglický spisovatel a kanovník Canterburské katedrály.[1]

John Bargrave
kanovník katedrály v Canterbury
Znak rodiny Bargrave
Znak rodiny Bargrave
CírkevAnglikánská církev
Jmenování1662
Osobní údaje
Datum narození1610
Místo narozeníAnglie, Kent
Datum úmrtí11. května 1680
Místo úmrtíAnglie, Canterbury
Povoláníspisovatel a kanovník
Alma materPeterhouse
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

John Bargrave se narodil v Kentu v roce 1610 jako syn kapitána Johna Bargrave a Jane Crouch. Jeho otec bojoval v anglicko-španělské válce. Vrátil se do farnosti Bridge v Kentu, kde se oženil. Rodina Bargrave byla místní šlechtou, což umožnilo sňatek Johna Bargrave staršího s dcerou londýnského zámožného obchodníka Gilese Croucha, který později postavil impozantní rodinný dům známý jako Bifrons v nedalekém Patrixbourne.[2][3] John Bargrave mladší, syn Johna Bargrave staršího byl synovcem Isaaca Bargrava, děkana katedrály v Canterbury. V roce 1665 se Bargrave oženil s dobře zajištěnou vdovou Frances Osborne.

John Bargrave byl nejprve vzděláván na Královské škole v Canterbury a poté na St. Peter's College v Cambridge. Na škole se stal knihovníkem a poté v roce 1637 se stal členem koleje.[2] Bargraveův strýc Isaac byl velkým zastáncem monarchie, a tím i Cavaliers, a po vypuknutí anglické občanské války v roce 1642 byl proto uvězněn. Následující rok byl Isaac propuštěn z místa kanovníka a brzy poté zemřel. John Bargrave musel kolej opustit.

Cesty po Evropě

Poté Bargrave cestoval po evropském kontinentu. V letech 1646 a 1647 byl v Itálii se svým synovcem Johnem Raymondem. V Římě byl v letech 1650, 1655 a 1659–1660 a sledoval zde politické pletky (i když ne v jakékoli oficiální funkci) kolem papežské konkláve z roku 1655.

John Bargrave, 1645, detail stránky z ilustrovaného deníku, který zobrazuje francouzské vinařské město Sancerre (na kopci uprostřed), řeku Loiru vpravo a vesnici Saint-Thibault vlevo. Deník je uchován v archivu katedrály v Canterbury.

Na vlastní kůži zažil moc římské inkvizice a byl zasvěcen do dění na papežském dvoře v Římě; poznal katolické kardinály a církevní skandály.

Později

Po restauraci Stuartovců na anglickém trůnu se vrátil do Kentu a v roce 1662 byl jmenován kanovníkem Canterburské katedrály.

Bezprostředně po tomto povýšení odcestoval s arciděkanem Selleckem na nebezpečnou výpravu, která měla za cíl vykoupit anglické zajatce v Alžíru. Na jejich vykoupení bylo biskupy a duchovenstvem upsáno deset tisíc liber. Úspěšně se vykonal své poslání a zbytek života strávil doma. Dne 11. května 1680 zemřel v Canterbury.

Spisy

Jediným Bargravovým přínosem pro literaturu je spis zvaný „Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals (Papež Alexandr VII. a kardinálský sbor)“,[4] původně napsaný v roce 1660. John Bargrave ho sepsal v Římě a původně nebyl určen k publikaci.

Práce sestává z útržků vybraných ze tří současných italských publikací: "La Giusta Statura de'Porporati", "Il Nipotismo di Roma" a "Il Cardinalismo di Santa Chiesa".

Bargraveovo dílo upravil James Craigie Robertson pro společnost "Camden Society" v roce 1867 podle zápisků Johna Bargrava doplněné katalogem kuriozit, které Bargrave získal na svých cestách. Jeho kabinet kuriozit, doplněný jezdeckými botami a miniaturou jeho a jeho mladých přátel Raymonda a Alexandra Chapmana od malíře Matteo Bolgniniho, je stále v katedrální knihovně v Canterbury.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bargrave na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu John Bargrave na Wikimedia Commons
  • Chaney, Edward, The Grand Tour and the Great Rebellion (Geneva, 1985)
  • Chaney, Edward, The Evolution of the Grand Tour (rev. ed., London, 2000, the Bolognini miniature of Bargrave and his protégés looking at a map of Italy is on the cover).
  • Chaney, Edward, "Roma Britannica and the Cultural Memory of Egypt: Lord Arundel and the Obelisk of Domitian", in Roma Britannica: Art Patronage and Cultural Exchange in Eighteenth-Century Rome, editoři: D. Marshall, K. Wolfe a S. Russell, British School at Rome, 2011, s. 147–70