Josef Gaudernak von Kis-Demeter
Josef svobodný pán Gaudernak von Kis-Demeter (maďarsky Gaudernak József kisdemeteri báró) (4. ledna 1848 Stará Boleslav – 26. února 1924 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako nižší důstojník od roku 1868, řadu let strávil především v Uhrách. V letech 1905–1911 byl v čele armádního sboru v Sibiu zemským velitelem v Sedmihradsku a v roce 1906 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Ve služebním poměru v armádě zůstal až do konce první světové války, v té době ale zastával již jen čestnou funkci velitele uherské královské gardy (1912–1918). V roce 1916 byl povýšen na barona.
| Josef Gaudernak von Kis-Demeter | |
|---|---|
 | |
| Kapitán uherské královské gardy | |
| Ve funkci: 1912 – 1918 | |
| Předchůdce | Géza Fejérváry |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Velitel 12. armádního sboru v Sibiu (zemský velitel v Sedmihradsku) | |
| Ve funkci: 1905 – 1911 | |
| Předchůdce | Emil Probszt von Ohstorff |
| Nástupce | Hermann Kövess von Kövessháza |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1906), polní podmaršál (1899), generálmajor (1895) |
| Narození | 4. ledna 1848 Dolná Strehová |
| Úmrtí | 26. února 1924 (ve věku 76 let) Budapešť |
| Titul | svobodný pán (1916) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1894) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1904) Řád železné koruny 1. třídy (1908) velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1916) velkokříž Řádu Františka Josefa (1918) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel z rodiny důstojníka, studoval nejprve na kadetní škole v Eisenstadtu a v letech 1864–1868 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1868 jako poručík k 1. dragounskému pluku v Pécsi, poté sloužil v Českých Budějovicích a Zadaru. V letech 1871–1873 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl v roce 1873 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1876 byl povýšen na kapitána, zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny a následně vystřídal službu v Sarajevu a Vídni. V roce 1883 získal hodnost majora a jako štábní důstojník působil v Sibiu a Vídni.[1] Jako podplukovník (1887) byl pak zástupcem velitele 13. husarského pluku v Budapešti.[2] U tohoto pluku se následně stal velitelem a v roce 1890 dosáhl hodnosti plukovníka.[3][4]
V roce 1895 byl jmenován generálmajorem a převzal velení 1. jezdecké brigády uherské královské zeměbrany v Segedínu.[5] Od roku 1898 byl zástupcem velitele 4. armádního sboru v Budapešti a v roce 1899 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[6][7] V letech 1904–1905 byl inspektorem jezdectva uherské královské zeměbrany[8] a poté v letech 1905–1911 zastával funkci velitele 12. armádního sboru v Sibiu (dříve Hermannstadt), respektive zemského velitele v Sedmihradsku.[9][10][11] V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.[12][13] Po roce 1911 zastával již jen čestné funkce, byl kapitán-poručíkem uherské královské gardy (1911–1912)[14] a nakonec kapitánem uherské královské gardy trabantů (Kapitän der königlich ungarischen Trabanten-Leibgarde, respektive a Magyar Királyi Darabont Testőrség kapitánya se sídlem ve Vídni; 1912–1918).[15][16][17] K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován,[18] poté žil v soukromí v Budapešti, kde také zemřel a je pohřben na hřbitově Farkasréti temetö.[19]
Tituly a ocenění
V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Kis-Demeter. Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1905).[20] Od roku 1906 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 85.[21][22] V roce 1916 získal titul barona v Uherském království. Během své vojenské kariéry získal také řadu vyznamenání.[23][24]
Válečná medaile (1878)
Vojenská záslužná medaile (1890)
Řád železné koruny III. třídy (1894)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1904)
Řád železné koruny I. třídy (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- velkokříž Leopoldova řádu (1916)
velkokříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1918)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie, 1900)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy I. třídy (Rumunsko, 1907)
Řád Karla I. (Rumunsko, 1907)
Odkazy
Reference
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 132–133 (heslo Josef Gaudernak) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
