Karel Malina

sportovní rozhlasový reportér

Karel Malina (21. února 1931 Praha2. února 2015 Praha) byl český rozhlasový sportovní reportér.

Karel Malina
Narození21. února 1931
Praha
Úmrtí2. února 2015 (ve věku 83 let) nebo 30. ledna 2015 (ve věku 83 let)
Praha
Povolánírozhlasový moderátor a sportovní novinář
TitulPhDr.[1]
OceněníCena Václava Jíry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Karel Malina se narodil v Praze, sám o sobě říkal, že pochází ze Žižkova.[2] Jako chlapec se věnoval sportu, zejména fotbalu, volejbalu nebo stolnímu tenisu.[2] Absolvoval obchodní školu[2] a hned po maturitě nastoupil do zaměstnání v Československém rozhlase, kde pracoval nejprve jako stenotypista.[3] Později začal vytvářet reportáže ze sportovních akcí a pracoval tak vedle reportérů Josefa Laufera nebo Otakara Procházky. U sportu v rozhlase zůstal i po vzniku sportovní redakce.[4]

Po rozhlasových vlnách zprostředkovával posluchačům v Československu největší úspěchy sportovců v 60. letech včetně účasti fotbalistů v semifinále mistrovství světa 1962 v Chile (společně s Oskarem Manou) nebo zlatých olympijských medailí gymnastky Věry Čáslavské.[3] Její sestavu na bradlech na olympijských hrách 1968 v Mexiku komentoval těmito emotivními slovy: „Věrka se dostává na horní žerď, kmih, nespadla, Ježíši Maria, přátelé. To bylo nádherné a stůj, stůj, výborně, zlato patří Československu.“[4]

Vynikal sametovou barvou svého barytonu,[5] pohotovostí[4] i vysokou jazykovou úrovní, ke které ho dovedl v začátcích jeho zkušenější kolega Otakar Poláček.[2] Ze svých zážitků napsal se spoluautory několik knih, zejména soubor rozhlasových reportáží Letadlo do Pisy obsazeno. Napsal také biografickou publikaci o Josefu Lauferovi.

Působil rovněž např. v Radě expertů, poradním orgánu ředitele Antidopingového výboru ČR.[6]

Byl ženatý, měl dva syny – Karla, který byl sportovním redaktorem ČTK,[7] a Jana, který hrál volejbal a je volejbalovým trenérem.[8]

Klub fair play

V 70. letech začal Karel Malina v pondělním pořadu Československého rozhlasu Studio mladých vysílat rubriku „Zlatá za neděli – fair play“.[1] Ta se stala základem budoucích Cen fair play a Malina se stal i jedním ze zakladatelů Československého klubu fair play (nyní Český klub fair play při Českém olympijském výboru).[3] Klub existoval od roku 1975, přičemž v roce 1978 byl formálně začleněn do struktury olympijského výboru.[9] V roce 1998 byl Malina zvolen místopředsedou klubu.[10] Členem klubu zůstal až do své smrti v roce 2015.[11]

Ocenění

V roce 2004 obdržel od Mezinárodního olympijského výboru cenu Sport and Media.[5] V roce 2010 byl za propagaci olympijských myšlenek oceněn Cenou Oty Pavla, kterou uděluje Český olympijský výbor.[12] O rok později ho Českomoravský fotbalový svaz vyznamenal Cenou Václava Jíry.[13] Za rozvoj českého hnutí fair play se stal laureátem ceny Mezinárodního klubu fair play při UNESCO.[3]

Knižní dílo

  • S mikrofonem na olympijských hrách (s Gabem Zelenayem; Praha, Orbis, 1969)
  • U mikrofonu byli… (s Miloslavem Holmanem; Praha, Novinář, 1977)
  • Letadlo z Pisy obsazeno (s Miloslavem Holmanem; Praha, Reportér, 1981)
  • Co se nevešlo do mikrofonu (s Miloslavem Holmanem; Praha, Panorama, 1983)
  • Rozhlasový reportér Josef Laufer (Praha, Novinář, 1985, edice Osobnosti české a slovenské žurnalistiky)
  • S mikrofonem za zdravím (s Antonínem Pečenkou; Praha, Videonpress, 1985)
  • Co jsme do mikrofonu neřekli (s Miloslavem Holmanem; Plzeň, Letokruhy, 1993)
  • S mikrofonem za sportem (s Miloslavem Holmanem; Kladno, Delta, 1997)

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy