Karel Pelant
Karel Pelant (28. října 1874, Praha[1] – 24. ledna 1925, Praha[2][3]) byl český novinář, autor žurnalistické beletrie[4], průkopník esperanta (zakladatel našich prvních esperantských spolků[4]), volnomyšlenkářský polemik proti katolické církvi a proti maloburžoaznímu způsobu života, překladatel z anglické literatury a z francouzského jazyka.
| Karel Pelant | |
|---|---|
 Karel Pelant | |
| Narození | 28. října 1874 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. ledna 1925 (ve věku 50 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Reálné gymnázium v Karlíně |
| Povolání | překladatel, esperantista, spisovatel, novinář a dramatik |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Růžena Pelantová |
| Děti | Artemis Pelantová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v rodině strojvůdce Karla Pelanta (*1842) a jeho manželky Marie, rozené Schneiderové (*1851).[5] Byl druhý ze šesti sourozenců.[6] Studoval externě na reálce[p 1] a v letech 1894–1897 na Uměleckoprůmyslové škole všeobecnou školu modelování.
Celý život pracoval jako novinář. Nejprve v Kolíně, kde vydával vlastní časopis a v období 1904–1905 v Rovnosti v Brně. V roce 1905 se navrátil do Prahy, zde i v Plzni vydával vlastní týdeníky a od roku 1920 do smrti byl redaktorem pražského Večera. Často cestoval po Evropě, v letech 1908 a 1919 absolvoval delší studijní pobyty v USA.[7]
Zemřel na následky zranění poté, co ho srazil automobil.[8]
Angažovaný ateista
V roce 1898 vystoupil z římskokatolické církve a byl aktivní v protiklerikálním hnutí. Stal se členem spolku občanů bez vyznání Augustin Smetana, přednášel a publikoval.
Patřil k spoluzakladatelům Volné myšlenky a organizátorům předválečného protiklerikálního hnutí.[9] Pravidelně přispíval do časopisu Volná myšlenka[9], jeden rok působil redaktorsky ve Volné škole (1906–1907)[9], byl redaktorem Večera.[9] Bývá řazem mezi stoupence tzv. nového náboženství (podobně jako Otakar Kunstovný, Ladislav Kunte).[9] Zúčastnil se světových kongresů ateistického hnutí Volné myšlenky v Římě 1904 a v Paříži 1905 jako sekretář české sekce.[7][10]
Byl předsedou Prvního spolku esperantistů v Brně, který vzniknul v roce 1901 v Brně.[11]
Rodinný život
V roce 1921 se Karel Pelant oženil s Růženou, rozenou Hudlickou (1886–1959). Manželka Růžena Pelantová byla sociální pracovnice, funkcionářka národně socialistické strany a v období 1946–1948 náměstkyně primátora hlavního města Prahy. Dcera PhDr. Artemis Pelantová, provdaná Hujerová (1903–1937) byla středoškolská profesorka a publicistka.[12][13]
Dílo
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pelant
- Populární přednáška p. prof. dr. Brepty (1896)
- Pranýř klerikalismu (1899)
- Idea řeči mezinárodní (1902)
- Listy z kongresu Volné myšlenky v Římě (1904)
- Vatikán (1907)
- Florián, bývalý svatý (1907)
- Otcové Volné myšlenky (1907)
- Křesťanství a klerikalismus (1909)
- Redaktor (1909)
- Plato (1909)
- Králíci a lidé (1909)
- Pohřeb ohněm nebo hnitím? (1909)
- Příští národ (1909)
- Sokolstvo a Volná myšlenka (1909)
- Základ blahobytu (1909)
- Žena, muž a společnost (1909)
- Kopa kapiček. Napršely do života K. Pelanta (1912)
- Co vidí turista v Plzni? (1914)
- Mandle (1918)
- Anglicky radostně (1919)
- Amerika, jaká je vskutku (1919, inspirováno pobytem v USA)
- Klíč k architektuře (1920)
- Věř v seznam bludů (1920)
- Knížka o našem Karlu Havlíčkovi (1921)
- Čím nahraditi stará náboženství? (1921)
- Věřím… (1921)
Karel Pelant očima jiných
Portréty Karla Pelanta vytvořili Jaroslav Hašek v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona (Pelantova aféra) a Josef Svatopluk Machar ve Zpovědi literáta (O Karlu Pelantovi, 1928).[4]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- OPELÍK, Jiří. Karel Pelant. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek II/3. P–Ř. S. 852–853.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pelant na Wikimedia Commons 
Autor Karel Pelant ve Wikizdrojích- Karel Pelant v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Jaroslav Hašek: Pelantova aféra
- Jaroslav Hašek: Perzekuce člena nové strany Karla Pelanta
.jpg){kind=link}