Kateřina Hešová

Kateřina Samcová se narodila 20. října 1889 ve Voticích do rodiny Václava Samce a jeho manželky Anny, roz. Kardové.^[5] V protektorátní době bydlela se svým manželem Janem Hešem v Bystřici u Benešova číslo popisné 226.^{[5][6][p. 1]}

Její manžel Jan Heš se narodil 21. listopadu 1889 v obci Polšť v okrese Jindřichův Hradec.^{[6][8][p. 2]} do rodiny Jana Heše staršího a jeho manželky Marie Hešové. Jan byl věřící a byl členem římskokatolické církve.^[5] Sloužil v řadách četnictva jako strážmistr, ale v Bystřici dělal v obecní knihovně knihovníka a ve volném čase hrál divadlo v místním ochotnickém spolku a také rád zahradničil.^[6]

Nejspíše již od 15. března 1939 se Jan Heš a Kateřina Hešová zapojili do domácího protiněmeckého odboje na Benešovsku. Se sokolskou odbojovou organizací v Praze udržoval Jan kontakt prostřednictvím svého přítele řídicího učitele z Nové Dubče Františka Kotrby. Kotrba v odboji spolupracoval se členem sokolské odbojové skupiny Jindra MUDr. Břetislavem Lyčkou z pražského Karlína. Dr. Lyčka patřil mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Organizoval ilegální schůzky s parašutisty a obstarával pro potřeby odboje falešné doklady.^[10] Léčil též zraněné československé vojáky po atentátu na Heydricha (konkrétně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše).

Necelý měsíc po Čurdově zradě (16. června 1942) začalo gestapo v Praze hromadně zatýkat odbojáře v Karlíně a ve Vysočanech.^[11] MUDr. Břetislav Lyčka byl včas varován a od 16. července 1942 se ukrýval před zatčením gestapem mimo Prahu v domku v Ouběnicích u truhláře Ludvíka Vaňka (* 1909 v Ouběnicích) a jeho manželky Josefy Vaňkové (rozená Sekáčová, * 18. března 1912 v Tvoršovicích).^{[12][p. 3]} A byla to právě odbojová síť na Benešovsku s manželi Hešovými, kteří tento úkryt Dr. Lyčkovi pomohli zajistit.^[6]

Jan Heš byl zatčen gestapem 11. srpna 1942.^[6] Stanný soud v Praze jej v nepřítomnosti dne 29. září 1942 odsoudil k trestu smrti.^[6] Nejprve byl Jan držen v policejní vazbě v jihočeském Táboře, poté jej přesunuli do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.^[6] Odtud byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen 24. října 1942 v 16.50 hodin střelou do týla z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru.^[6]

Kateřina Hešová byla rovněž zatčena a v Praze v nepřítomnosti odsouzena 29. září 1942 německým stanným soudem též k trestu smrti.^[5] Od 13. října 1942 byla vězněna také v Malé pevnosti v Terezíně.^[5] Dne 22. října 1942 byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen.^[14] Zde byla následujícího dne (23. října 1942) evidována^[14] a druhý den 24. října 1942 ve 12.56 hodin zastřelena stejným způsobem a na stejném místě jako její manžel Jan.^[5][14]

Dcera manželů Hešových – Irena Hešová (* 1926) – byla od srpna 1942 až do konce druhé světové války vězněny v Praze na Jenerálce,^{[6][p. 4]} v internačním táboře ve Svatobořicích^[6] na jižní Moravě a v Plané nad Lužnicí.^[6] Osvobození Čech a Moravy se dožila.^[6]

Její jméno (Hešová Kateřina roz. Samcová *20.10.1889) i jméno jejího manžela (Heš Jan stržm. *21.11.1889) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[1][2][16]

• Spolupracovníci v odboji
• 
  František Kotrba
• 
  MUDr. Břetislav Lyčka

• Oběti heydrichiády
• Břetislav Lyčka
• František Kotrba

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kateřina Hešová na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.