Kornel Filo
Kornel Filo (3. března 1901[1] Tuchyňa[2] – 29. ledna 1980 Paříž[2]) byl slovenský a československý poválečný politik Demokratické strany, člen Sboru pověřenců, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 exilový politik.
| Kornel Filo | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1948 | |
| Pověřenec pro dopravu/železnice | |
| Ve funkci: únor 1945 – září 1945 | |
| Nástupce | Gustáv Husák |
| Pověřenec pošt | |
| Ve funkci: září 1945 – srpen 1946 | |
| Předchůdce | Ján Ševčík |
| Nástupce | Jozef Lukačovič |
| Pověřenec výživy | |
| Ve funkci: srpen 1946 – říjen 1947 | |
| Předchůdce | Rudolf Fraštacký |
| Nástupce | Martin Kvetko |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | agrární strana Demokratická strana |
| Narození | 3. března 1901 Tuchyňa  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. ledna 1980 Paříž  Francie |
| Alma mater | VUT Brno ČVUT Praha |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
Vystudoval gymnázium v Košicích, chemii na Vysokém učení technickém v Brně a na ČVUT v Praze. Působil jako zemědělský odborník. Za tzv. slovenského štátu byl činný v odboji. Působil v odbojové organizaci Demec a Flora. Účastnil se Slovenského národního povstání. Byl členem předsednictva povstalecké Slovenské národní rady za Demokratickou stranu. V ní představoval katolické křídlo.[2]
V letech 1945–1947 byl členem Sboru pověřenců, v období únor – září 1945 jako pověřenec pro dopravu (respektive pověřenec pro železnice), následně od září 1945 do srpna 1946 na postu pověřence pošt a v 7. Sboru pověřenců na postu pověřence výživy.[3]
Na jaře 1946 se podílel na přípravě vzniku nové strany, která měla být ustavena pod názvem Křesťansko-republikánská strana. Po podepsání takzvané aprílové (dubnové) dohody, v níž Demokratická strana uzavřela programový a personální kompromis s představiteli katolického tábora, byl ale zvolen do užšího předsednictva Demokratické strany a na vzniku nové formace už se nepodílel (vznikla pak jako Strana slobody, ale bez většího vlivu).[4]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde setrval do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[5][6]
Na podzim 1947 v době krátce před vyvrcholením mocenského tlaku slovenských komunistů na představitele nekomunistické politické scény rezignoval 16. října na post ve Sboru pověřenců.[7]
Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do emigrace. V exilu pak organizoval Demokratickou stranu a volně spolupracoval s uprchlými politiky bývalé Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany), jejímž členem byl před druhou světovou válkou. Zasedal v Radě svobodného Československa.[8][9][10]
.jpg){kind=link}