LGBT práva v Bulharsku

Před osvobozením

Homosexualita byla dekriminalizovaná v r. 1858 v celé Osmanské říši, tudíž i na území Bulharska, které bylo její součástí. Po osvobození Bulharska došlo k její rekriminalizaci.

1878–1968

Po Osvobození Bulharska r. 1878 si země vytvořila vlastní trestní zákoník, který se stal účinným 1. května 1896, a z homosexuálnch styků mezi muži staršími 16 let se učinil opět trestný činem s trestem odnětí svobody v délce tvrání 6 měsíců.^[1] Po novele trestního zákoníku 13. března 1951 se zvýšil trest za homosexuální styky z 6 měsíců na 3 roky odnětí svobody.^[2]

Teprve až další novela trestního zákoníku 1. května 1968 homosexuální styky dekriminalizovala.

Trestní proces z července 1964

V červenci 1964 bylo 26 mužů obviněno a odsouzeno za praktikování homosexuálních styků. Mezi odsouzenými byli rovněž také známý herec Georgi Partsalev a jeden z nejoblíbenějších bulharských zpěváků Emil Dimitrov.^[3] Odborníci tvrdí, že proces měl veřejnost upozorňovat na úpadek západní kultury. V průběhu 60. let se tu objevilo i pár dalších procesů, v nichž byli rovněž odsouzeni i lidé z místní smetánky.

Později r. 1966, když vznikal nový Trestní zákoník, skupina odborníků rozhodla, že homosexuální styky by už neměly být považovány za trestný čin, jelikož lesby a gayové jsou nemocní lidé, kteří by neměli být trestáni za utrpení plynoucího z jejich nemoci.^[4] Počínaje 1. květnem 1968, kdy vstoupil v účinnost nový Trestní zákoník, byly homosexuální styky legální.

Od r. 2003 byly přijaty anti-diskriminační zákony proti diskriminaci a zločinům z nenávisti založeným na sexuální orientaci ve všech oblastech.^[5] Novela tohoto zákona, která by před diskriminací chránila také transsexuální lidi a ty, kteří procházejí změnou pohlaví, čeká na vyjádření parlamentu.^[6] S nedcházejícím přijetím nového Trestního zákona se zločiny z nenávisti namířené proti LGBT lidé kriminalizují.^[7]

Od r. 1991 Ústava Bulharské republiky jasně vymezuje manželství jako svazek tvořený mužem a ženou, čímž stejnopohlavní manželství zakazuje.^[8]

V r. 2012 na otázku, zda by homosexuální páry mohly v budoucnu očekávat rozšíření svých práv, jakými je třeba manželství a adopce dětí, bulharský premiér Boyko Borisov uvedl: "Na to, aby se mohly uskutečnit takovéto kroky, musí být společnost nejprve připravená."^[9]

V r. 2017 podal bulharský homosexuální pár, který uzavřel sňatek ve Velké Británii, žádost o uznání jejich svazku ze strany bulharských úřadů.^[10] V lednu 2018 byla jeho žádost zamítnutá Správním soudem v Sofii.^[11]

Statistika Pew Global Attitudes z r. 2002 ukázala, že 37 % Bulharů považuje homosexualitu za společensky akceptovatelnou. Jiné šetření z r. 2007 od té samé společnosti ukázalo nepatrný nárůst, a sice na 39 %.^[13]

Podle průzkumu EU z r. 2006 15 % Bulharů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 65 je proti.^[14][15]

Průzkum veřejného mínění Skala konaný pod záštitou bulharských sociologů z r. 2007 ukázal, že by 42,4 % Bulharů by nechtěla mít homosexuálního kamaráda nebo spolupracovníka. 46 % řeklo, že by pro ně byl problém, kdyby jejich dítě bylo gay nebo lesba.^[16]

Průzkum veřejného mínění z r. 2012 ukázal, že procento zdejších lidí, kteří by nechtěli pracovat s homosexuálním kolegou, kleslo na 38 %. Analýza veřejného mínění znázorňuje větší vstřícnost Bulharů k lesbám, než ke gayům. 26 % respondentů by odmítlo pracovat s lesbickou ženou.^[17]

Většina gay kultury v Bulharsku se nachází v Sofii. Dále tu jsou další podniky v Plovdivu, Varně a Blagoevgradu. Mimo tato větší města jsou taková témata tabu a jsou velmi zřídka přijímána.

Trans a intersex v Bulharsku

Nejsou známy žádné oficiální údaje o Bulharech, kteří podstoupili změnu pohlaví. Pokud osoba podstoupí chirurgickou změnu pohlaví, jsou místní úřady povinné jí vystavit nový cestovní pas, řidičský průkaz, občanský průkaz, rodný list a rodné číslo, aby došlo k úplnému fyzickému i úřadnímu uznání jejich nového pohlaví. Jeden případ neumožněného podstoupení chirurgické změny se dostal k soudu, který rozhodl ve prospěch žalujícího.^[18] Nicméně bez chirurgického zásahu nelze provést úřední změnu.^[19] Nejsou tu však žádné zákony, které by přímo regulovaly operativní změny pohlaví, které jsou většinou prováděny soukromými klinikami a za velmi vysoké ceny.

Novela z r. 2003 o ochraně proti diskriminaci čeká na stanovisko parlamentu. Zákon by chránil trans osoby a osoby podstupující chirurgickou změnu pohlaví.^[20] Rovněž výraz gender by měl být zahrnut do Listini základních práv a svobod. Genderová identita a její uznání nejsou oficiálně zahrnuty do nového Trestního zákoníku.^[21] Podle LGBT organizací jsou translidé často marginalizováni. Navíc si zde mnoho lidí myslí, že transsexualita a transvestitismus jsou jedna a ta samá věc.

Intersex osoby jsou v Bulharsku ještě více marginalizováni a přehlíženi než translidé. Podle zpráv velká část Bulharů je špatně označuje jako hermafrodity než za intersexuály. Nejsou známy žádné údaje o narození novorozenců s neurčitým pohlavím.^[22] Standardním postupem v případě narození intersexuálních dětí je zpravidla odstranění mužských pohlavních orgánů, jelikož je tento postup mnohem jednodušší než odstranit ženské pohlavní orgány. Rodiče jsou o těchto zákrocích informováni jenom zřídka, což má někdy za následek pozdější potíže s genderovou identitou.^[22] Neexistují zde žádné zákony ohledně intersexuálů.

Kauza Pazardžik

V listopadu 2009 zastupitelstvo města Pazardžik rozhodlo o přijetí článku 14, který zakazuje veřejnou demonstraci jiných sexuálních orientací.^[23] LGBT organizace toto rozhodnutí napadly a obvinily zastupitelstvo z diskriminace. V říjnu 2011 Okresní soud města Pazardžik rozhodl, že takové jednání bylo protiprávní.^[24]

LGBT organizace

Hlavní LGBT organizací v Bulharsku je LGBT Action(bulharsky ЛГБТ Действие). Založená byla v r. 2010 a současně je největší organizací bojující za práva sexuálních menšin v zemi. Sídlí v Sofii, kde se také podílí na organizaci festivalu Sofia Pride a skupinových terapií pro LGBT mládež.

Bilitis (bulharsky Билитис) je druhou největší bulharskou organizací tohoto typu. Založená byla v r. 2002 a zaměřuje se především na ochranu práv leseb, bisexuálních žen a translidí. Její pole působnosti je rozprostřené po celé zemi.

LGBT Plovdiv (bulharsky ЛГБТ Пловдив je malá organizace založená ve stejnojmenném městě a působí také pouze v této oblasti.

Festivaly hrdosti

Bulharské pochody gay pride se konají pouze v hlavním městě Sofii. První se odehrál v r. 2008 a měl okolo 150 účastníků, kteří pak byli následně napadeni zápalnými lahvemi a kameny. Více než 60 pachatelů bylo pozatýkáno a potrestáno.^[25]Další pochody už proběhly bez problémů a postupem času měly víc a víc účastníků. Podpory se jim dostalo jak ze strany politických stran, tak i ambasád. V r. 2015 se více než 1 500 účastníků zúčastnilo filmového a uměleckého festivalu.^[26]

Bulharská pravoslavná církev silně protestuje proti těmto manifestacím kvůli údajné demonstraci hříchu a sodomie.^[27] Před festivalem Sofia Pride 2012 řekl v novinovém rozhovoru duchovní ze Sliven, že gayové by měli být umláceni kameny.^[28]

Politické strany jako jsou Bulharská socialistická strana, Zelení, Bulharská levice a Demokraté pro silné Bulharsko podporují konání těchto pochodů navzdory faktu, že v r. 2014 daly záštitu festivalu pouze strany Zelení a Bulharská levice..^[29][30] Georgi Kadiev, bývalý kandidát na primátora Sofie za Bulharskou socialistickou stranu, otevřeně vyjádřil konání gay pride podporu v r. 2011.^[31] Některé krajně pravicové strany jako například Ataka silně protestují proti pochodům hrdosti, jakož i proti homosexualitě samotné.^[30][32]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Bulgaria na anglické Wikipedii.

• LGBT práva v Evropě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu LGBT práva v Bulharsku na Wikimedia Commons
• LGBT youth organisation Deystvie
• Bilitis Foundation
• GamaNews.bg — Bulgarian language LGBT news webservice
• Bulgarian Gay Guide
• Bulgarian Lesbian Social Network