Lydie Bondyová

Lydie Holznerová se narodila 3. září 1921 v Teplicích–Šanově.^[9] Jejím otcem byl obchodník s kůží Franz Holzner (1892–1937)^[3] (původem z Toužimi)^[5] a její matkou byla Frieda Holznerová (rozená Grünhutová; 1898–1942), která pocházela z Tachova.^{[4][p. 2]} Manželé Holznerovi se seznámili na plese v roce 1919 a ještě téhož roku byla svatba.^[5]

Když bylo Lydii 14 let, zakoupil jí její otec (v roce 1935) k narozeninám v teplické prodejně Josefa Krčmáře dámské jízdní kolo.^{[10][p. 3]}

S patnáctiletým Vlastimilem Moravcem^{[p. 1]} se stejně stará Lydie poprvé setkala v roce 1936 v Teplicích, kde trávil prázdniny (na měsíc zde pobýval u německé rodiny, aby se zdokonalil v němčině).^[10][11] Vlastimil Moravec navštěvoval střední obchodní školu v Praze a chtěl si po studiu najít práci v Norsku.^[5] Oba mladí lidé v sobě našli zalíbení a byli více než jen příteli.^[5]

Po smrti Franze Holznera (v roce 1937)^[10] a po postoupení českého pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody se Holznerovi (Lydie, její sestra Edita a jejich matka Frieda) museli na podzim 1938 přestěhovat z Teplic na pražské Vinohrady.^[10] Frieda byla ještě za života svého chotě ženou v domácnosti. V roce 1938 bylo Editě Holznerové 13 let (pracovat ještě nemohla) a tak zajištění financí pro rodinu musela obstarat Lydie tím, že začala chodit do práce.^[5]

Jako Židé plánovali Holznerovi následně odjezd do Chile.^[11] Povolení k vystěhování, které začátkem roku 1939 dostali, se jim ale nepodařilo využít (v říjnu 1939 se podařilo opustit protektorát pouze Lydiině sestře Editě)^{[p. 4][p. 5]} a nakonec obě ženy (Lydie a Frieda) musely zůstat v Protektorátu Čechy a Morava.^[11] Holznerovi nejprve bydleli v Praze ve Fochově ulici číslo 28 (dnes Vinohradská 24) nedaleko budovy českého rozhlasu.^{[5][p. 6]}

Lydie si z Teplic přivezla svoje dámské jízdní kolo do Prahy a zpočátku na něm jezdila před Václavské náměstí do práce.^[10][5] V nemocnici, kde pracovala jako zdravotní sestra se seznámila s o 11 let starším lékařem MUDr. Jiřím Bondym.^[10] Ten pocházel z lékařské rodiny, jeho otec i bratr Karel Bondy byli oba lékaři.^[5] V roce 1941 se Lydie Holznerová provdala za MUDr. Jiřího Bondyho^{[11][p. 7]} a přestěhovala se k jeho rodině do ulice Elišky Krásnohorské.^{[10][14][p. 8]} Její matka Frieda Holznerová, coby Židovka, musela opustit byt ve Fochově (repektive Schwerině) ulici^{[p. 6]} a přestěhovala se za svojí provdanou dcerou Lydií a jejím mužem Jiřím do velkého bytu Bondyů do ulice Elišky Krásnohorské.^[5] Byt Bondyů byl sice velký, Jiřího otec MUDr. Alexander Bondy tam měl ordinaci, ale nakonec se do bytu k Bondyovým sestěhovali další členové rodiny, takže v bytě bylo poněkud těsno neb nakonec tam žilo 13 osob.^[5]

Vzhledem k Norimberským zákonům, které zakazovaly Židům vlastnit dopravní prostředky i jízdní kola, Lydie Bondyová darovala svůj bicykl kolegyni, zdravotní sestře Marii Šebestové,^{[p. 9]} která pro něj ale neměla využití.^[11] Kolo tedy přenechala svojí sestře Barboře Kuthanové,^{[p. 10]} ale ta jí ho zase (pro nevyužití) vrátila zpět.^[11] Před Vánoci roku 1941 nabídla Lydie bicykl Marii Moravcové,^{[p. 11]} respektive jejímu mladšímu synovi Vlastimilu Moravcovi^{[p. 1]} a odtud se bicykl dostal do Libně k Jozefu Gabčíkovi.^[11]

Zrada parašutisty Karla Čurdy a další intenzivní vyšetřování atentátu německými kriminalisty a gestapem vedlo k postupnému rozkrytí sítě podporovatelů parašutistů:

• Lydie Bondyová coby původní majitelka kola byla zatčena, protože neposkytla Němcům informace o vlastníkovi bicyklu.^[11]
• Současně s ní byla zatčena i její matka Frieda Holznerová.^{[p. 12]}
• Dalšímu zatčení neunikl ani manžel Lydie – urolog MUDr. Jiří Bondy a
• jeho strýc Zdenko (Zdeněk) Bergmann.^{[p. 13]}
• V létě 1942 byli taktéž zatčeni oba rodiče MUDr. Jiřího Bondyho:^[13]
  • gynekolog a porodník MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy^{[13][p. 14]} a
  • jeho manželka Hilda Bondyová.^{[11][13][p. 15]}

Všichni zatčení rodinní příslušníci byli převezeni do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín a odtud byli (kromě MUDr. Jiřího Bondyho) deportování (22. října 1942 resp. 23. října 1942) do KT Mauthausen.^[1] Zde byli zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942^[2] ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.^[15] Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako osobní výškoměr, který se nacházel v mauthusenském bunkru.^[17]

• Její jméno (Bondyová Lydie roz. Holznerová *3. 9. 1921), jméno její matky (Holznerová Sára Frida roz. Grünhutová *24.5.1898) i jméno její tchyně (Bondy Alexander MUDr. *3. 10. 1874) a tchána (Bondyová Hilda roz. Bergmannová *8. 6. 1887) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[18][19][20]
• Pamětní deska věnována příslušníkům rodin Bergmannových, Bondyových a Holznerových se nachází na obvodové zdi vpravo od vchodu do činžovního domu na adrese: Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 – Josefov.

V tomto domě žili obětaví členové odboje
Hilda BONDYOVÁ, MUDr. Alexander BONDY
Lydie BONDYOVÁ, MUDr. Jiří BONDY
Frieda HOLZNEROVÁ a Zdenko BERGMANN
podpořili splnění úkolu výsadku ANTHROPOID
Zavražděni 22.7.1942 v Terezíně
a 24.10.1942 v KT Mauthausen

 ,  ,  

• Rodinní příslušníci
• 
  Mladší sestra Lydie Bondyové – Edita Holznerová ve tmavém oblečení uprostřed
• 
  Manžel Lydie Bondyové – MUDr. Jiří Bondy
• 
  Manželé Lydie a Jiří Bondyovi
• 
  Tchán Lydie Bondyové – MUDr. Alexandr Bondy
• 
  Tchýně Lydie Bondyové – Hilda Bondyová

• Místa v Praze spjatá s Bondyovými
• 
  Ulice Elišky Krásnohorské v Praze 1 – Josefově, kde Bondyovi za protektorátu bydleli
• 
  Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthropoid (Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1 – Josefov)
• 
  Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)^[18][19]

• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vydání Praha: Laguna, 2003–2008. 3 svazky; (rok 2003; svazek: 1941–1943) ISBN 978-80-86274-80-5.
• ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK Vlastislav; LEDVINKA Václav; ŠUSTEK Vojtěch. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. Vydání 1. Praha: Archiv hlavního města Prahy ve spolupráci se spolkem Scriptorium, 2013; 381 stran; ISBN 978-80-86852-51-5.
• SLÁDEK, Oldřich. Zločinná role gestapa: nacistická bezpečnostní policie v čes. zemích 1938-1945. 1. vydání Praha: Naše vojsko, 1986; 446 stran; Dokumenty / ČSPB; svazek 211.

• Kola Gabčíka a Kubiše
• Oběti heydrichiády

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lydie Bondyová na Wikimedia Commons