M109 (houfnice)
M109 je americká samohybná kanónová houfnice vzniklá k náhradě vozidel M44.
| M109 | |
|---|---|
 M109A6 Paladin | |
| Typ vozidla | samohybná houfnice |
| Země původu |  Spojené státy americké |
| Historie | |
| Výrobce | United Defense/BAE Systems |
| Návrh | 1956 |
| Období výroby | 1962–dosud |
| Vyrobeno kusů | min. 4000 |
| Ve službě | 1962–dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 (řidič, nabíječ, střelec, velitel)(M109A6)[1] |
| Délka | 6,807 m (podvozek) 9,677 m (vč. hlavně)[1] |
| Šířka | 3,922 m[1] |
| Výška | 3,24 m[1] |
| Hmotnost | 28 849 kg (bojová)[1] |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | aluminiové |
| Hlavní zbraň | 155mm/L39 kanónová houfnice M284[1] |
| Sekundární zbraně | kulomet M2HB ráže 12,7 mm[1] |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | přeplňovaný vznětový osmiválcový vidlicový motor Detroit Diesel Model 8V-71T LHR[1] |
| Síla motoru | 440 hp (328,10 kW)[1] |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 64,4 km/h na komunikaci[1] |
| Poměr výkon/hmotnost | 15,25 hp/tunu[1] |
| Dojezd | 344 km[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Objednávka vývoje byla zadána v roce 1952, první prototyp byl dokončen roku 1959[2] a první sériové jednotky opustily montážní haly v roce 1962.[3] Po zavedení četných vylepšení se M109 stala nejrozšířenější samohybnou houfnicí na světě. Vozidla tohoto typu se zúčastnila vietnamského konfliktu, arabsko-izraelských válek, irácko-íránské války a války v Zálivu.
Spojené státy prodaly vozidla tohoto typu do téměř 30 zemí.[3]
M109 může po přípravě silou překonávat vodní překážky a vystřelovat různé typy střel, včetně taktické jaderné dělostřelecké munice[3] a laserově naváděných granátů M712 Copperhead.[2] Dělo má šroubový závěr a nemá nabíjecí automat - nabíjí se manuálně.[4]
V následujících letech byla modernizována lafetace děla, konstrukce věže i samotné dělo, proběhla také instalace automatického systému řízení palby a zesílení pancéřování.
Hlavní modernizací byla verze M109A6 Paladin z 90. let 20. století,[5] která používala nový věžový systém, digitální systém řízení palby, vylepšenou houfnici M284 a upravený pohonný systém.[4] Byla poháněna motorem 8V-71T o výkonu 450 hp.[4] Doba zahájení palby od okamžiku zastavení vozidla se snížila na 30 sekund a kadence palby se mírně zvýšila.[4] S nábojem typu M203/M203A1 dosáhla dostřelu až 30 km.[5] Od verze M109A6 byl také standardizován granát s prodlouženým dostřelem a GPS naváděním M982 Excalibur.[6]
Od roku 2013 se vyrábí verze M109A7, s novým podvozkem s komponenty unifikovanými s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley a zesíleným pancéřováním.[4] Byl použit motor VTA903T o výkonu 600–675 k. Modernizováno bylo i vybavení věže. S houfnicí spolupracují muniční vozidla M992A3 založená na stejném podvozku.[4]
K roku 1979 bylo vyrobeno přes 4000 samohybných houfnic M109.[2]
Varianty
- M109A1 - šestičlenná posádka, dělo M126 ráže 155 mm
- M109A2 / A3 - dělo M185
- M109A3 GE A1 - německá licenční výroba M109A3
- M109A4 - dělo M185
- M109A5 - dělo M284
- M109A6 Paladin - čtyřčlenná posádka
- K55 / K55A1 - licenční jihorejská verze
- M109L - varianta modifikovaná italskou firmou OTO Melara. Korba odpovídá verzi M109A3, výzbroj je tvořena dělem o délce hlavně L/39, které může užívat munici shodnou s taženou houfnicí FH-70 dosahující dostřelu 24 000 nebo, při použití střel s pomocným raketovým motorem, až 30 000 m.[7]
- M109A7 - nejnovější verze
Služba
Bojově byly nasazeny také za ruské invaze na Ukrajinu z února 2022 na straně ukrajinské armády. Houfnice byly darovány Ukrajině několika spřátelenými státy: Norsko darovalo 23 kusů verze M109A3GN, Lotyšsko 6 kusů verze M109A5Ö, Itálie 100+ kusů verze M109L, Velká Británie 20 kusů verze M109A4BE a Spojené státy americké 18 kusů verze M109A6.[8] Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k březnu 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně 41 M109 všech verzí a dalších 16 bylo poškozeno.[9]
Uživatelé
.png)
- M109
- M109A
- M109A2/A3
Belgie (dříve)
Brazílie
Dánsko
Egypt
Itálie
Jordánsko
Maroko
Německo (dříve)
Nizozemsko
Norsko
Pákistán
Portugalsko
Řecko
Saúdská Arábie
Spojené království (dříve)
Španělsko
Tunisko
Ukrajina[10]
- M109A2/A5
- M109A4
- M109A5
- Brazílie
- Egypt
Irák
Izrael
Chile
Lotyšsko[12]- Maroko
- Portugalsko
- Saúdská Arábie
- Španělsko
Thajsko- Ukrajina[13]
- K55/K55A1
- M109L
- M109A6 Paladin
- M109A7
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků M109 SPH na polské Wikipedii, M109 (obuseiro autopropulsado) na portugalské Wikipedii a M109 na slovinské Wikipedii.
Literatura
- BAE Systems, US Combat Systems M109A6 155 mm Paladin self-propelled howitzer; BAE Systems, US Combat Systems M109 Series of 155 mm self-propelled howitzers. In: FOSS, Christopher C. Jane's Armour and Artillery 2011-2012. 32. vyd. Coulsdon, Surrey: Jane's Information Group Limited ISBN 978-0-7106-2960-9. S. 863–870. (anglicky)
- HOGG, Ian, 2000. Dělostřelectvo dvacátého století. Překlad Petr Tůma. 1. vyd. Praha 3 - Královské Vinohrady: Svojtka & Co.. 320 s. ISBN 80-7237-350-1. Kapitola M109.
- RATKA, Damian, 2018. M109A7 - nowe wcielenie Paladyna. Nowa Technika Wojskowa. Varšava: Magnum-X, červen 2018, čís. 6/2018, s. 42–44. (polsky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu M109 na Wikimedia Commons - M109 (155mm střední samohybná houfnice) na www.valka.cz
- (anglicky) M109 155mm SP Howitzer na FAS Military Analysis Network
- (anglicky) M109A7 155mm self-propelled tracked howitzer artillery vehicle (United States) na armyrecognition.com
- (anglicky) M109 - Howitzer,155mm, Self-Propelled
.jpg){kind=link}