Mangusta trpasličí
Mangusta trpasličí zvaná také mangusta jižní[2] (Helogale parvula) je nejmenší druh promykovité šelmy;[3] žije v Africe.
 Mangusta trpasličí | |
|---|---|
 mangusta trpasličí neboli jižní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | promykovití (Herpestidae) |
| Rod | mangusta (Helogale) Gray, 1861 |
| Binomické jméno | |
| Helogale parvula (Sundevall, 1847) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt
Její domovinou jsou pouště a polopouště, savany či světlé lesy. Pohybuje se v nadmořských výškách od nížin do 2000 metrů.[4][5] Obývá teritorium o ploše nejčastěji 30 až 60 ha.[6]
V rámci afrického kontinentu se vyskytuje od Etiopie po Angolu[4] a sever Jihoafrické republiky.[6] Je rozlišováno sedm poddruhů.[2]
Popis
Dosahuje délky těla v rozmezí 18 až 26 cm,[4] resp. 28 cm.[3] Ocas měří dalších 12 až 20 cm[4] (14 až 19 cm[3]). Váha se pohybuje (v průměru) kolem 275 g.[4] Udávána jsou různá celková rozmezí: mezi 210 a 420 g,[6] 210 a 350 g,[2] 220 a 410 g,[7] či 200 a 350 g.[3]
Ekologie, chování
Žije v rodinných skupinách o počtu nejčastěji do dvaceti členů. Populační hustota může dosáhnout až 42 jedinců na km2, ale obvykle je to podstatně méně.[5] Sociální vazby posilují vzájemnou péčí o srst.[7] V rámci skupiny se rozmnožuje pouze jeden pár – dominantní samice s partnerem. Březost trvá 49 až 56 dní. Zpravidla dvě až čtyři mláďata (někdy až šest mláďat[3]) přicházejí na svět až třikrát ročně. Zpočátku (do třech týdnů života) žijí v norách (např. v termitištích) či jiných úkrytech, kde je samice kojí a kam jim členové skupiny nosí potravu.[4][6] Po desátém týdnu se stravují samostatně.[6]
Tento druh je aktivní hlavně přes den.[7] Živí se zejména živočišnou potravou, např. bezobratlými živočichy, vejci, štíry, drobnými hlodavci, ptáky či hady a ještěrkami, případně hlízami či plody.[3][4][6]
Dožívá se 10 až 14 let.[7]
Zajímavé je soužití těchto mangust se dvěma menšími druhy zoborožců (toko Deckenův a toko žlutozobý) ve formě mutualismu, tedy vzájemně prospěšného soužití.[6] Mangusty vyplaší hmyz, který pak mohou lépe chytat právě zmínění ptáci. Ti naopak postřehnou nebezpečí dříve než mangusty, a tak se drobné šelmy mají podle čeho orientovat.[6][8]
Ohrožení
Mezinárodní svazem ochrany přírody (IUCN) je řazena mezi málo dotčené taxony, s tím že její populace je stabilní a nehrozí ji žádné zásadní nebezpečí.[5]
Chov v zoo
V dubnu 2020 byla mangusta trpasličí chována přibližně v osmi desítkách evropských zoo.[9] Na konci roku 2018 byl tento druh chován ve čtyřech českých zoo.[10] V roce 2019 byl dovezen také do Zoo Ostrava,[8] a tak se počet zoo zvýšil na pět. V českých zoologických zahradách je druh prezentován pod názvem mangusta trpasličí.[4][7][10][8]
Aktuální přehled českých zoo (stav duben 2020):
Chov v Zoo Praha
První jedinec mangusty trpasličí byl do Zoo Praha dovezen v roce 1971. Tento samec žil v zoo až do roku 1979. Reálný chov skupiny se datuje až od roku 2004. Tehdy byl otevřen pavilon Afrika zblízka. Do Prahy bylo do nové expozice dovezeno šest jedinců z volné přírody.[4] V roce 2005 se povedl prvoodchov v rámci českých zoo.[11] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci daného roku zoo čítala skupina šest jedinců.[10] V průběhu roku 2019 byla odchována čtyři mláďata.[12]
Tento druh je chován v pavilonu Afrika zblízka[4] v horní části zoo, a to ve společné expozici s kombami Garnettovými.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mangusta trpasličí na Wikimedia Commons 
Taxon Helogale parvula ve Wikidruzích
