Marcela Březinová
Marcela Březinová (* 18. listopadu 1960 Podbořany) je česká zpěvačka, textařka a pedagožka.
| Marcela Březinová | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Přezdívka | Marcela OK[1] • mbbm[p 1] |
| Narození | 18. listopadu 1960 (63 let) Podbořany, Československo[1][4] |
| Původ | Praha 6 – Dejvice[5][6] |
| Žánry | pop rock • blues rock • soul |
| Povolání | zpěvačka • textařka • učitelka[7][8] |
| Nástroje | vokál • tvůrčí psaní[7] |
| Aktivní roky | 1980–současnost[9] |
| Vydavatelé | Supraphon • Panton • Bonton • G&B • samovydavatel (Pozn. pouze sólo éra)[10] |
| Manžel(ka) | Zdeněk Švarc (1994[4]–2011)[11] |
| Děti | 2 (syn a dcera)[4][11] |
| Sídlo | Suchdol (okr. Kutná Hora)[12] |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hudební kariéra
Finalistka někdejší talentové soutěže Mladá píseň (1980), svou profesionální kariéru zahájila jako kmenová vokalistka avantgardní elektronické skupiny OK Band (1981–1987), s níž natočila i svůj stěžejní hudební materiál. Ačkoli po svém odchodu z kapely se prosazovala již sólově, zázemí nahrávacích studií nalézala převážně v titulní spolupráci s jinými umělci; nejčastěji po boku Leška Semelky a jeho S.L.S. (1987–1991), posléze také v Yandim Band Slávka Jandy (1989–1990). Zásadnějších výsledků včetně nominace na výroční hudební ocenění Gramy se umělkyně dočkala v 90. letech uplynulého století, kdy jí vyšly dvě profilové desky. V novém tisíciletí pak částečně zrehabilitovala své působení v dočasně obnoveném OK Bandu (1999–2003, 2011–2013). Dle Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Březinová „jako jedna z prvních transformovala pěvecké prvky nové vlny do českého ženského vokálu.“[13]
Muzikál
- 1998: Benzín a mejkap (The Pump Boys and Dinettes) (r. J. Simkanič, R. Balaš) • role: Rhetta (altern.) • Divadlo U Hasičů, Praha[14]
- 2010: Oidipus Tyranus RockOpera (r. R. Štolpa) • role: Iokasté (altern.) • Divadlo Milenium, Praha[15]
Pedagogická činnost
Od roku 2008 je vedoucí Oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři v Praze,[16] kde vyučuje interpretaci.[5][7]
Osobní život
Část dětství prožila v Libyi, kde chodila do americké klášterní školy. Její otec tam pracoval jako zubař, matka byla letuškou.[17]
Žije v Suchdole u Kutné Hory[12] a je vdovou po režisérovi, hudebníkovi a výtvarníkovi Zdeňkovi Švarcovi,[11][12] s nímž má dceru Vandu (* 1995[4]). Z předchozího vztahu[11] má syna Jana (* 1993[4]).[12][18]
V roce 2004 pózovala pro pornografický časopis Leo.[19]
Diskografie
|
|
Ocenění
Hlavní ceny
| Rok | Nominované dílo | Cena | Kategorie | Výsledek | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1980 | „Blues na cestu poslední“ (Suchý/Šlitr)[p 2] | XIII. Mladá píseň, Jihlava | Zlatý řetěz města Jihlavy | Stříbrný řetěz[21] | [p 3] |
| 1981 | nedostupné | VI. Mezinárodní festival populární hudby — Intertalent '81, Gottwaldov | Velká cena Pragokoncertu | 4. místo[23] | [p 4] |
| 1993 | Každej to má rád | Výroční hudební ceny Gramy | Zpěvačka roku | nominace[26] | [p 5] |
V doprovodu různých ansámblů se opakovaně účastnila také československého festivalu populární písně Bratislavská lyra, kde soutěžila se skladbami „Nechci v týhle show už hrát“ s OK Band (1986), „Tvůj obličej“ s S.L.S. (1988) a „Radost ze života“ s Yandim Band (1990); bez úspěchu.[zdroj?]
Ankety popularity
Dle každoročně vyhlašovaných výsledků ankety Zlatý slavík, největší oblibě se těšila v polovině 80. let minulého století, kdy se skupinou OK Band obsadila 9. (1984), případně 12. místo (1985), kdežto sólově nanejvýš 18. příčku (1986).[29] V novodobé éře ankety neboli v Českém slavíku pronikla do Top 40 v letech 1998 až 2000.[p 6]
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcela Březinová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marcela Březinová
|
|
.jpg){kind=link}