Messier 100
Messier 100 (také M100 nebo NGC 4321) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[8] Od Země je vzdálená přibližně 56 milionů ly[10]a patří mezi nejjasnější členy Kupy galaxií v Panně.[8] Patří také mezi galaxie s častým výskytem supernov[11]a díky jejím cefeidám byla poměrně spolehlivě určena vzdálenost Kupy galaxií v Panně.[8]
| Messier 100 | |
|---|---|
 M100 na snímku z 1,5 m dánského dalekohledu. Autor: ESO | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | spirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a aktivní galaktické jádro |
| Třída | SAB(s)bc[1] |
| Objevitel | Pierre Méchain |
| Datum objevu | 15. března 1781 |
| Rektascenze | 12h 22m 54,8s[1] |
| Deklinace | 15°49′19″[1] |
| Souhvězdí | Vlasy Bereniky (lat. Com) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 9,35[2][3], 10,04[3], 10,05[3], 16,154 9[4], 7,459[5], 6,817[5], 6,589[5], 13,759[6], 12,31[6], 11,452[6], 10,991[6] a 10,659[6] |
| Úhlová velikost | 7,4′×6,3′[1] |
| Vzdálenost | 45 000 000 ly |
| Plošná jasnost | 13,3[7] |
| Poziční úhel | 30°[7] |
| Rudý posuv | 0,005 25 |
| Kupa galaxií | Kupa galaxií v Panně[8] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 60 000[9] ly |
| Absolutní magnituda (V) | -21,8[9] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M100 |
| New General Catalogue | NGC 4321 |
| IRAS | IRAS 12204+1605 a IRAS F12203+1605 |
| Uppsala General Catalogue | UGC 7450 |
| Principal Galaxies Catalogue | PGC 40153 |
| Jiná označení | M 100, NGC 4321, UGC 7450, PGC 40153[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozorování
M100 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 8° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a 2° severovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Protože je natočená čelem k Zemi, je možné sledovat průběh jejích spirálních ramen v celé jejich délce. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale v obřím triedru nebo v malém hvězdářském dalekohledu o průměru 80 mm je uprostřed galaxie vidět slabé středové zhuštění obklopené diskem. Více podrobností, jako například tmavé oblasti v jejím disku, jsou vidět dalekohledem o průměru 150 mm. S průměrem 200 mm je za příznivých atmosférických podmínek možné pozorovat její dvě spirální ramena, která se ukážou jako jasnější oblasti na východním a západním okraji jádra.[9]
Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.
Historie pozorování
Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98 a M99.[8] Charles Messier určil její souřadnice 13. dubna 1781 a poté ji přidal do svého katalogu, těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[8] William Herschel tuto galaxii podrobně studoval kvůli skvrnám, které pozoroval v jejím disku. Dokonce si myslel, že v disku našel malou hvězdokupu, ale jeho syn John ji nedokázal najít. William Parsons její středovou oblast přirovnal k planetární mlhovině a v jejím disku dokázal jasně rozlišit spirální strukturu. Přesná vzdálenost této galaxie byla určena v roce 1993, když Hubbleův vesmírný dalekohled pozoroval 20 jejích cefeid a pomohl určit periodu jejich pulsů.[9]
Vlastnosti
Galaxie patří mezi nejjasnější a nejdůležitější členy v kupě galaxií v Panně, která zasahuje až do souhvězdí Vlasů Bereniky, ve kterém leží i M100. Její hmotnost je 160 miliard hmotností Slunce a má absolutní magnitudu -21,8. Její skutečný průměr je 120 000 ly a je tedy trochu větší než galaxie Mléčná dráha.[9] Od Slunce se vzdaluje radiální rychlostí 1 570 km/s.[13]
M100 má dvě výrazná spirální ramena obsahující nejjasnější hvězdy a několik dalších slabších ramen. V jejích ramenech bylo pozorováno 5 supernov:
- SN 1901B typu Ia, která v březnu 1901 dosáhla magnitudy 15,6[8][14]
- SN 1914A neurčeného typu, která v únoru 1914 dosáhla magnitudy 15,7[8][14]
- SN 1959E typu Ia, která v srpnu 1959 měla magnitudu 17,5, ale objevena byla až 21. února 1960[8][14]
- SN 1979C typu II-L, s magnitudou 11,6 v dubnu 1979[8][14]
- SN 2006X typu Ia, která v únoru 2006 dosáhla magnitudy 15,3[8][14]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M100 na italské Wikipedii.
Literatura
Knihy
- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X.
- TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 100 na Wikimedia Commons - NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- SIMBAD Astronomical Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online.
- NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M100: Velká spirální galaxie [online]. astro.cz, 2015-02-11 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online.
- GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 100 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
