Miroslav Moravec (1905)

vězeň nacismu, nar. 1905-06-08

Miroslav Moravec (8. června 1905 Ledvice[3]24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl obchodník a sokolský funkcionář. Za protektorátu patřil (spolu se svojí manželkou Annou Moravcovou) ke členům domácího protiněmeckého odboje a k podporovatelům parašutistů výsadku ANTHROPOID a dalších výsadků.[4]

Miroslav Moravec
Miroslav Moravec v sokolském cvičebním úboru
Miroslav Moravec v sokolském cvičebním úboru
Narození8. června 1905
Ledvice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 37 let)
Koncentrační tábor Mauthausen, RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtípopraven zastřelením pistolí do týla
Povoláníobchodník
Zaměstnavateldrobný živnostník
Domovské městoLedvice; Konojedy
Politická strananárodně socialistická[1]
Nábož. vyznánířímskokatolické[1]
ChoťAnna Hrodková (* 26. července 1912 Most)[2]
DětiAnna Moravcová (* 1. května 1939)[1]
Rodiče
  • Anna Moravcová (rozená Dandová; * 1886 – 1918);
  • Jan Moravec
Příbuzní
  • bratr: Zdeněk Moravec (* 1903);
  • nevlastní bratr: Jan Moravec (* 1889)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Miroslav Moravec ve společenském obleku
Jeho manželka Anna Moravcová

Život

Rodinný původ

Miroslav Moravec se narodil 8. června 1905 v Ledvicích (okres Teplice). Jeho matkou byla Anna Moravcová (rozená Dandová; 20.5.1886 – 18.10.1918), jeho otcem byl Jan Moravec, který pocházel z Vysočiny a v Ledvicích provozoval dva obchody se smíšeným zbožím. Když bylo Miroslavovi 13 let, zemřela mu matka během epidemie španělské chřipky[5]. Miroslav měl mladšího bratra Zdeňka Moravce (* 1903) a ještě nevlastního bratra Jana Moravce (* 1889), který pocházel z otcova druhého manželství.[1] Miroslavův otec Jan Moravec se stal po roce 1918 v nově ustaveném Československu starostou Ledvic, zasadil se zde o vznik místní české školy, byl členem sokolské organizace a později vykonával i funkci starosty místního Sokola.[1] Cvičení v Sokole se věnoval i Miroslav Moravec a časem se stal členem župního představenstva župy Krušnohorské–Kukaňovy, kde se seznámil s Janem Zelenkou, Václavem Novákem a Bedřichem Kubicem.[1] (Za protektorátu právě s nimi spolupracoval v domácím protiněmeckém odboji.[1])

Anna Hrodková

V červenci 1937 se Miroslav Moravec poznal s náčelnicí Sokola v Mostě Annou Hrodkovou (* 26. července 1912 Most),[2] který svoji sokolskou organizaci reprezentovala převážně na národních plaveckých soutěžích. Anna byla také z obchodnické rodiny (v Mostě její rodiče provozovali obchod s galanterií), jejím otcem byl František Hrodek, matkou Anna Hrodková, rozená Šálová.[1] (Anna měla tři bratry. Rodina Hrodkových žila původně v Kolíně.[1]) Dne 26. června 1938 v chrámu svatého Františka v Mostě se uskutečnila svatba Miroslava Moravce a Anny Hrodkové. To bylo v době, kdy se schylovalo v Praze ke „světovému“ protiválečnému X. všesokolskému sletu, jehož se čerství manželé Miroslav a Anna účastnili.[1] (Slet se konal počátkem července 1938.)

Odchod z pohraničí

Po podepsání mnichovské dohody (30. září 1938) o postoupení pohraničních území Československa Německu byli novomanželé Moravcovi vystaveni tlaku ze strany německého obyvatelstva, které v pohraničí zůstalo, až byli nakonec nuceni české pohraničí opustit.[p. 1] Ještě před podepsáním mnichovské dohody se Miroslavův otec Jan Moravec přestěhoval do Kostelce nad Černými lesy. Tady si pořídil rodinnou vilu a pokračoval zde v obchodní činnosti.[1] Pogromy na Čechy v pohraničí vyvolaly jejich velký exodus do českého vnitrozemí a nakonec Jan a Anna Moravcovi přiměli novomanžele k odstěhování se do Konojed, kde jim byl zakoupen dům číslo popisné 99. Novomanželé Moravcovi se se do Konojed přestěhovali v době těsně před Vánoci 1938 (mezi 21. prosincem a 23. prosincem 1938). V Konojedech se pak 1. května 1939 narodila manželům dcera Anna Moravcová. (Jejím kmotrem byl starosta Konojed Josef Kopecký.)[1] V Konojedech se Miroslav Moravec snažil získat nové zákazníky, od 1. ledna 1941 musel ve firmě zaměstnat jednu učednici a byl nucen obchod rozšířit i o prodej uhlí.[1]

Sokol v odboji

Činnost sokolské organizace byla v dubnu 1941 pozastavena a nejspíše v létě 1941 navštívil v Konojedech Miroslava a Annu Moravcovi i bývalý župní náčelník Krušnohorské župy Kukaňovy Václav Novák s rodinou. A byl to právě Moravec, kdo požádal Nováka o potravinovou pomoc pro rodiny zatčených sokolů a odbojářů. Naléhavost potravinové pomoci se vystupňovala a rozšířila po příchodu parašutistů do protektorátu poté, co pražská sokolská organizace začala ukrývat členy různých výsadků (včetně členů desantu ANTHROPOID). Kromě této pomoci udržoval Miroslav Moravec kontakty i s příslušníky Sokola ve východních Čechách, z nichž se později vyvinula ilegální odbojová skupina S21B.[1] Moravcovi náleželi ke středočeskému sokolskému protiněmeckému odboji a udržovali spojení na sokolské odbojáře na Královéhradecku.[6] Penězi a potravinami podporovali nejen parašutisty Jana Kubiše s Jozefem Gabčíkem, ale i skrývající se vlastence pobývající v ilegalitě.[6]

Zatýkání, věznění, ...

Po atentátu na Heydricha (27. května 1942 v Praze-Libni), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a po rozhodujícím boji parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) rozpoutalo gestapo ve druhé polovině července 1942 mohutnou vlnu zatýkání. Během tohoto zátahu byl (18. července 1942) zatčen v Černém Kostelci[4] kriminálním komisařem gestapa (z pražského oddělení II.G) SS-Hautpsturmführerem Heinzem Janturem (Hansem Janturem) i Miroslav Moravec.[1] Ve stejný den (18. července 1942) byl v Praze podruhé a to definitivně zatčen gestapem ve své kanceláři v budově Zemské školní rady[7] i člen sokolské ilegální odbojové skupiny Jindra (a rovněž podporovatel výsadku ANTHROPOID) Bedřich Kubice.[8] (Jeho manželka Marie Kubicová byla zatčena až 28. srpna 1942.[8][9][4])

Miroslavova manželka Anna Moravcová byla zatčena 27. srpna 1942 a byla odvezena na celu číslo 5 v policejním vězení v Bartolomějské ulice.[1] Během září 1942 pak byli manželé Moravcovi deportováni do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. V nepřítomnosti byli odsouzeni stanným soudem k trestu smrti a přesunuti do koncentračního tábora Mauthausen, kde byli evidováni 23. října 1942. Následujícího dne (24. října 1942) byli zastřeleni ranou do týla z pistole v odstřelovacím koutě. Anna byla zavražděna v 10.46 a Miroslav v 15.22.[1]

Anna Moravcová (* 1939)

V den zatčení Anny Moravcové byla její tříletá dcera Anna dne 27. srpna 1942 převezena na zámeček na Jenerálce, kam byly postupně internovány děti podporovatelů parašutistů ze skupiny ANTHROPOID a dalších výsadků. Tyto děti byly v dubnu 1944 přemístěny do internačního tábora Svatobořice a ještě krátce před koncem druhé světové války pak byly převezeny do Plané nad Lužnicí, kde se dočkaly osvobození. Po skončení druhé světové války byla Anna Moravcová (* 1939) osvojena příbuznými ze strany její matky.[1]

Připomínka

Jeho jméno (Moravec Miroslav *8. 6. 1905) i jméno jeho manželky (Moravcová Anna roz. Hrodková *26. 7. 1912) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[10][11][12]

Galerie

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

Externí odkazy