Miroslav Vacek

Od věku 18 let byl členem KSČ. V roce 1956 se stal důstojníkem Československé lidové armády a roku 1967 absolvoval Vojenskou akademii v Brně, v roce 1976 vystudoval Vojenskou akademii GŠ SSSR a postupně stoupal v hierarchii Československé lidové armády. Zastával funkci velitele 20. motostřelecké divize (1976–1979), náčelníka štábu – 1. zástupce velitele 1. armády (1979–1981), 1982–1983 velitele 1. armády a následně funkci náčelníka štábu – 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu (1985–1987).^[3][4]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa.^[5][6] V listopadu 1987 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu ČSLA a 1. zástupcem ministra národní obrany ČSSR. V této funkci dohlížel na uvolňování vojenské a zbrojní politiky v rámci mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních ozbrojených sil v Evropě a připravoval novou vojenskou doktrínu ČSSR.^[4][7]

Ve volbách roku 1986 byl zvolen do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 22 – Tábor, Jihočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.^[8][9]

Vrchol jeho politické kariéry přišel během sametové revoluce. Ve vládě Ladislava Adamce nastoupil od 3. prosince 1989 jako ministr národní obrany ČSSR, přičemž tento post si udržel i v porevolučních poměrech v první vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) a krátce i v druhé vládě Mariána Čalfy, v níž zasedal až do října 1990. Václav Havel ho oceňoval jako nepostradatelného odborníka. Teprve rostoucí tlak veřejnosti vedl k jeho vytlačení z federální vlády.^[7]

Koncem roku 1990 se účastnil „mise dobré vůle“ do Iráku, s cílem odvézt do ČSFR československé občany, kteří tam byli izolováni v důsledku napětí v předvečer války v Perském zálivu. V roce 1991 odešel z armády do zálohy. Publikoval vzpomínkové a politické knihy Proč bych měl mlčet…, Na rovinu a Rozsoudí nás čas, aneb život není na povel.^[4][10] Věnoval se také podnikání.^[7]

Do vrcholné politiky promlouval ještě v 90. letech. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KSČM a mandát zastával do konce funkčního období, tedy do předčasných voleb v roce 1998.^[11]

• Medaile Za službu vlasti, 1955
• Medaile Za zásluhy o obranu vlasti, 1962
• Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani^[12], II. stupeň, 1972
• Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února, 1973
• Řád rudé hvězdy, 1974
• Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou, 1975
• Jubilejní medaile 60 let ozbrojených sil SSSR^[13], 1978 (SSSR)
• Medaile Za upevňování bojového přátelství^[14], 1982 (SSSR)
• Medaile bratrství ve zbrani^[15], zlatá (NDR)
• Pamětní medaile 40. výročí osvobození ČSSR, 1985
• Medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Vacek
• (česky) Miroslav Vacek v parlamentu
• (česky) Armádní generál Miroslav Vacek
• (česky) Ptejte se arm.gen.v.v. Miroslava Vacka na FORUM.CSLA.cz