Mstyslav Černov
Mstyslav Andrijovyč Černov (* 1985, Charkov) je ukrajinský kameraman, fotograf, fotoreportér, filmař, válečný zpravodaj a romanopisec známý díky zpravodajství o Euromajdanu, válce na Donbasu, sestřelení letu MH17, syrské občanské válce, bitvě o Mosul v Iráku a ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, včetně bitvy o Mariupol.
Mstyslav Černov | |
---|---|
Mstyslav Černov (2022) | |
Narození | 1985 (38–39 let) Charkov |
Alma mater | Charkovská národní univerzita radioelektroniky |
Povolání | fotograf, válečný zpravodaj, novinář, fotoreportér, reportér a filmový režisér |
Ocenění | Pulitzer Prize for Breaking News Photography (2023) Státní cena Tarase Ševčenka (2024) Academy Award for Best Documentary Feature Film (2024) Cena Svobodné tisku Východní Evropy PRESSZVANIE |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Za svou práci o bitvě o Mariupol obdržel Pulitzerovu cenu, Deutsche Welle Freedom of Speech Award, Knight International Journalism Awards, ocenění Bayeux-Calvados pro válečné korespondenty, Elijah Parish Lovejoy Award, Free Media Awards, CJFE International Press Freedom Award a Royal Television Society Television Journalism Awards. Videomateriály z Mariupolu se staly základem filmu 20 dní v Mariupolu, který byl zařazen do soutěžního programu filmového festivalu Sundance v roce 2023. Film získal Cenu diváků v kategorii dokumentárních filmů světové kinematografie.[1] V roce 2023 sdílel Pulitzerovu cenu s Jevhenem Maloljetkou, Vasylysou Stepanenko a Lori Hinnantem.[2] Účastnil se úspěšně soutěží Livingston Award, Rory Peck Award, Reportérů bez hranic – Press Freedom Prize[3] a získal také různé ceny od televizní společnosti Royal Television Society.
Černov je novinářem americké tiskové agentury Associated Press a prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF). Od července 2022 je členem ukrajinského PEN klubu.[4]
Fotografie a žurnalistika
Výtvarná a dokumentární fotografie: 2005–2013
Černov začal svou kariéru ve fotografii v roce 2005, kdy pracoval pro místní charkovskou tiskovou agenturu MediaPort.[5][6] Proslul v roce 2008, kdy získal 1. cenu na místní výstavě fotografií Charkov očima jeho obyvatel.[7] V témže roce měl svou první samostatnou výstavu fotografií Musica per somnia, kterou vymyslel a zorganizoval za pomoci Jurije Janka, ředitele Charkovské filharmonické společnosti, na kterého zapůsobily Černovovy fotografie japonského houslisty Sajaka Šodžiho, který vystupoval s Charkovskou filharmonií.[6][7] V roce 2009 získal Černov další ocenění za první místo na místním fotografickém veletrhu Téměř mizející Charkov, který dokumentoval rozpadající se příklady starší architektury města.[8]
Počínaje rokem 2008 Černov spolupracoval s organizací Chernobyl Children International a Novick Cardiac Alliance, při fotografování srdečních operací.[9] Autorův přechod k dokumentární fotografii pokračoval. V roce 2012 žil v Kambodži se zaměřením na místní zdravotní péči a kulturní projekty.[10]
Mezitím, do roku 2013, jeho práce získala národní uznání. Fotografie z roku 2013 mu vynesly první místo v ukrajinské soutěži „Fotograf roku“ v kategorii dokumentární fotografie.[11] Ve stejném roce byl Černov vítězem cen Pentax Awards Ukraine 2013[12] a Best Press Photographer, Ukrajina v kategorii „portrét“.[13] Fotografoval ve více než čtyřiceti zemích a měl další samostatnou výstavu Období dešťů, která představila snímky z Dálného východu.[14][15]
V roce 2013 se Černov stal prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF).[16][17] Černovův instalační umělecký projekt Peeking in Windows – umisťování zvětšených starých fotografií do oken opuštěných budov – získal pozornost celostátního tisku a byl opakován i v dalších letech.[17][18][19] V roce 2013 se Černov podílel na mezinárodním projektu dokumentární fotografie Unframe.[20]
- Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
- Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
- Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
- Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
- Stanice metra Zoloti Vorota, Kyjev, 2007
- Pouliční holič, Ho Či Minovo Město, Vietnam, 2009
- Rybář, Srí Lanka, 2011
- Sklizeň čaje na Srí Lance, 2011
Žurnalistika
V létě 2013 se Černov při fotografování v tureckém Istanbulu ocitl uprostřed protestů v parku Gezi. Noční násilí vyvolalo posun od výtvarné fotografie a dokumentární fotografie k reportážím o válečných konfliktech.[21]
- Park Gezi, Istanbul, 3. června 2013
- 7. června 2013
- 15. června 2013
- 16. června 2013
Euromajdan
Koncem roku 2013 fotografoval Černov v ukrajinském hlavním městě Kyjevě masové protesty na Euromajdanu jako korespondent MediaPort a Unframe. Byl několikrát napaden a zraněn. V prosinci 2013 poranila projanukovyčovská policie Černovovi obuškem ruku, roztrhala jeho novinářské průkazy a zničila jeho fotografické vybavení.[22] V lednu 2014 Janukovyčův prorežimní policista ignoroval Černovovy insignie, které ho identifikovaly jako novináře, a hodil na Černova omračující granát, přičemž mu šrapnelem poranil nohy a oko.[23][24]
Mnoho mezinárodních reportérů se shromáždilo, aby informovali o ukrajinské revoluci, která později přešla v anexi Krymu a válku na Donbasu. Černov poskytoval mezinárodním reportérům místní asistenci, začínal také jako překladatel a stringer[pozn. 1] pro Associated Press.[21][25] Černovova minulost v oblasti fotografie a jeho partnerství s dalšími reportéry mu umožnilo vypilovat své dovednosti v oblasti natáčení videa a v květnu 2014 se stal pravidelným nezávislým pracovníkem pro Associated Press.[25]
- Protestující, 30. listopadu 2013
- 18. února 2014
- Těla protestujících, 20. února, 2014
- 22. ledna 2014
Kariéra u Associated Press
V červenci 2014 už Černov pracoval jako nezávislý multiformátový (text, foto a video) novinář pro Associated Press.[25] Ruská vojenská intervence na Donbasu vytvořila další zónu konfliktu na Ukrajině a Černov pokrýval válku na Donbase v roce 2014 a stal se jedním z mála novinářů, kteří informovali o konfliktu z obou stran.[26][27][28] Byl prvním novinářem, který zveřejnil videozáznam z místa činu po sestřelení letu Malaysia Airlines 17.[29]
Třetí den, kdy pracoval jako nezávislý novinář AP, byl v oblasti sestřelen let Malaysia Airlines 17 a Černov poskytl první snímky incidentu. Jeho poskytnuté záběry hrály zásadní roli ve zpravodajství AP o události.[25] Za zpravodajství o této události byl Černov oceněn televizní společností Royal Television Society cenou „Mladý talent roku“.[25]
- Smutek za pro-ruské bojovníky, Doněck, Ukrajina, červen 2015
- Následky pařížských teroristických útoků, listopad 2015
- Mosul, Irák, listopad 2016
V následujících letech jako novinář AP a válečný zpravodaj Černov dokumentoval válku v Sýrii a bitvu o Mosul v Iráku[21] a také evropskou migrační krizi v roce 2015 v Řecku, Makedonii, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku a Německu.[20] V roce 2017 v Mosulu kulka odstřelovače prošla Černovovi fotoaparátem a uvízla v jeho neprůstřelné vestě.[27] Černovova irácká videa byla v roce 2017 ve finále ceny Rory Peck Award[30][31] a při udílení cen Royal Television Society v letech 2017 a 2018.[32][33]
Černovovy zprávy byly publikovány po celém světě, přebíraly je také The Independent,[34] The Seattle Times,[35] Military Times,[36] Navy Times[37] s Washington Examiner.[38] Černovovy fotografie byly také publikovány v The New York Times, The Washington Post, The Wall Street Journal, Forbes, The Guardian, Daily Telegraph, Daily Mail, Le Monde, Deutsche Welle, Die Zeit a jeho videa byla vysílána na stanicích BBC, Euronews, CNN, Fox News, Sky News nebo Al-Džazíra.[20] V roce 2016 porotce Royal Television Society poznamenal, že „vzhledem k rozsahu, objemu a celosvětové distribuci [Černovových] záběrů mohly v loňském roce nastat dny, kdy jsme [zpravodajství Černova] sledovali celý den.“[39]
- Pandemie covidu-19 na Ukrajině, duben–květen 2020
- Pandemie covidu-19 na Ukrajině, duben–květen 2020
- Pandemie covidu-19 na Ukrajině, duben–květen 2020
- Pandemie covidu-19 na Ukrajině, duben–květen 2020
Na jaře 2020 Černov pracoval v Libyi v Sýrii a dokumentoval migrační krizi v Turecku. Od dubna do července a od září do října dokumentoval průběh pandemie covidu-19 na Ukrajině.[40]
V srpnu 2020 pracoval Černov v Bělorusku a pokrýval prezidentské volby.[41] Po oznámení, že vítězem voleb je Lukašenko, začaly rozsáhlé protesty. V Minsku byl Černov zatčen a zbit běloruskými policisty. Po zbití v policejní dodávce ztratil vědomí a probral se až v sanitce.[42] Černov během protestů zaznamenal okamžik, kdy muž v zakrvácené košili spadl na zem. Později bylo zjištěno, že tímto demonstrantem byl Oleksandr Tarajkovskyj. Černovova fotografie a video se staly nezpochybnitelným důkazem toho, že Tarajkovskyj byl zastřelen z bezprostřední blízkosti příslušníky speciálních jednotek 10. srpna 2020 v Minsku, zatímco vládní média se snažila incident vykreslit jako něco, co se stalo kvůli neopatrnosti demonstranta.[43] Poté byl Černov ze země deportován a akreditace mu nebyla prodloužena.[44]
V letech 2020 a 2021 působil také v Náhorním Karabachu, Afghánistánu, Litvě a Arménii.
V únoru a březnu 2022, během ruské invaze na Ukrajinu, Černov a nezávislý fotograf Jevhen Maloljetka, pracující pro AP, zůstali v Mariupolu, který byl obklíčen ruskými jednotkami. Setrvávali v obležení a byli rozsáhle bombardováni, zatímco ruské ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany tvrdilo, že Rusko se zaměřuje pouze na vojenská zařízení. Černov a Maloljetka byli v tomto období jedni z mála novinářů a podle agentury AP jediní mezinárodní novináři v Mariupolu a jejich fotografie používala západní média k pokrytí situace.[45] Podle Černova byli 11. března v nemocnici a fotografovali, když je pak za asistence ukrajinských vojáků odváželi z města. Z Mariupolu se jim podařilo uprchnout bez zranění.[46] Dne 23. května 2022 Černov spolu s Maloljetkou a Vasylysou Stepanenko za svou práci v Mariupolu obdrželi mezinárodní novinářskou cenu Knight International.[47] Na konci roku 2022 byl zařazen do celostátního ukrajinského hodnocení „Lidé NV 2022 v roce války“[pozn. 2][48] a 14 písní, fotografií a uměleckých objektů, které se staly symboly ukrajinského odporu[49] podle Forbes Ukrajina.
20 dní v Mariupolu
Ze záběrů, které Černov pořídil v Mariupolu, natočil spolu s týmem Frontline (kanál PBS) dokument 20 dní v Mariupolu. Film byl zařazen do soutěže filmového festivalu Sundance v kategorii World Cinema Documentary Competition. Světová premiéra filmu se konala na festivalu v lednu 2023.[50] Film získal Cenu diváků v kategorii Dokumentární světový film.[1]
V roce 2023 získal film 20 dní v Mariupolu cenu Cinema for Peace jako nejlepší dokument roku[51] a cenu Standing Up na Mezinárodním filmovém festivalu v Clevelandu.[52] Ukrajinská premiéra proběhla na festivalu Docudays UA a film získal hlavní cenu.[53] Na novozélandském festivalu dokumentárních filmů Doc Edge bylo 20 dní v Mariupolu oceněno ve dvou nominacích: za nejlepší režii (Mstyslav Černov) a za nejlepší střih (Michelle Mizner).[54] Později film získal cenu Tima Hetheringtona na Sheffield DocFest.[55]
Film byl uveden ve vybraných kinech v USA 14. července 2023[56] a ukrajinské veřejné uvedení bylo naplánováno na 31. srpna 2023.[57]
Černovův styl
Vnější pozorovatelé si všímají Černovova hlubokého soucitu s lidmi, který činí jeho obrazy vlivnými. Všímají si také širokého spektra jeho tvůrčí práce a jeho „výjimečného citu pro detail“.[58] Ukrajinský fotograf a kurátor fotografické výstavy v Charkově Volodymyr Ohloblin okomentoval Černovovo dílo:
Mstyslav má mimořádně hlubokou vizi (sic) je zřejmé, že s lidmi na svých fotografiích cítí. Mstyslav má dobrou intuici, vzácný dar, jak vyjádřit na fotografiích to, co vidí.[59]
Ředitel evropské zpravodajské sekce Associated Press, Caro Kriel, řekl: „Svým zapojením do některých kritických příběhů se Černov rychle ukázal jako vzácný, multiformátový novinář s neskutečnou schopností rozvinout příběh v těch nejtěžších podmínkách. Je přirozeným vizuálním vypravěčem příběhů a jeho charakteristická vlastnost – soucit s lidskostí, který zaplavuje téměř každý obraz – zajistila, že jeho práce měla okamžitý dopad.“[25]
Porotce udělování cen Royal Television Society Awards poznamenal, že „[Černov] má výjimečný smysl pro detail a celou řadu záběrů napříč celým svým portfoliem, které zachycují emoce a vyjadřují strach a někdy i paniku, které byly v srdci tolika zpravodajských událostí v loňském roce.“[39]
Sám Černov věří, že válka by neměla být idealizována či přikrášlována, ale zobrazována taková, jaká je. Černov v komentáři ke své vlastní práci poznamenal, že ho nemusí nutně bavit válečná žurnalistika, ale cítí, že je na správném místě, i když jeho práce může v určitém okamžiku přejít k jinému druhu fotografie, například k práci pro časopis National Geographic.[27]
Fotograf věří, že někdy musíte riskovat, abyste udělali dobrou fotografii: „Musíte udělat kompromis: abyste ukázali, co se děje, musíte být v centru dění. Pokud se o sebe budete starat, nikdy nevyfotografujete to nejdůležitější“. Černov upřednostňuje práci „na lehko“ a nosí jednodušší, menší vybavení, které může mít vždy u sebe a připravené k fotografování. Pracuje s malými fotoaparáty a při reportážní fotografii samozřejmě nepoužívá stativ.[31]
Spisovatel
V lednu 2020 představil Černov svůj psychologický román Dreamtime (ukrajinsky: Časy snovydiň), 500stránková fikce koncipovaná a psaná po dobu 8 let.[60][61] Román s narážkou na původní Dreamtime, zkoumá kolektivní zkušenosti společnosti („sny“) s válkou a konflikty a je volně založen na skutečných událostech, kterých byl Černov svědkem během války na Donbasu, migrační krizi v Evropě a dalších.[62][61] Vyznačuje se čtyřmi propletenými dějovými liniemi, které se táhnou napříč obrovskou geografií od východní Ukrajiny po jižní Evropu, poté po jihovýchodní Asii, a přesto je spojuje společné téma řešení vnitřních konfliktů.[60][61] Román byl uveden na trh v Kyjevě jako ústřední bod videoartové výstavy věnované roli médií při vytváření veřejných kolektivních zážitků.[62][63] Román byl oceněn za svou tvůrčí literární aplikaci snů k předvedení psychiky protagonistů a za svou „vážnou a mistrovskou prózu“.[62][64] Román byl zařazen mezi TOP knihy roku 2020 dobrovolníky, spisovateli a vojenskými novináři o rusko-ukrajinské válce podle „Army FM“.[65]
Literární expertka a kritička Tetjana Trofymenko se domnívá, že The Dreamtime je na debutanta nečekaně silná a stylově zpracovaná próza.[66] Novinář a kritik Jurij Volodarskij nazval román prvním rozsáhlým literárním textem v ukrajinské literatuře, ve kterém je válka na Donbasu zobrazena z druhé strany fronty. „Román pro debut je překvapivě jasný, ale v tolika momentech je nepříjemný, že je lepší ho ignorovat. The Dreamtime postrádá jak autorovy hodnotící soudy, tak přenos „správných“ pohledů z úst postav. Černov je především humanista, což je patrné v jeho próze neméně než na fotografiích z horkých míst.“[67]
Publikace
Beletrie od Černova
- Часи сновидінь = Dreamtime (2020)
- Čas snů. Cherry Orchard, 2022. ISBN 978-1644699881. V angličtině.
Fotografické knihy s příspěvky od Černova
- Незалежні = Nezávislí. Vaš avtograf, 2022. 144 snímků pořízených 60 ukrajinskými fotografy během 30 let. S textem Mstyslava Černova. Editoval Mychailo Palinčak.[68]
Ocenění
Ocenění jsou v pořadí: rok, ocenění, kategorie, výsledek, reference.
- 2024, Alfred I. duPont–Columbia University Award, vítěz[69]
- 2024, Directors Guild of America, Outstanding Directorial Achievement in Documentary, vítěz[70]
- 2023, Doc Edge (dokumentární filmový festival), nejlepší mezinárodní režisér, vítěz[54]
- 2023, Pulitzer Prize for Public Service (společně s Jevhenem Maloljetkou, Vasylysou Stepanenko a Lori Hinnantem), vítěz[2]
- 2023, Overseas Press Club Awards, Hal Boyle Award (nejlepší noviny, zpravodajská služba nebo digitální zpravodajství ze zahraničí), vítěz[71]
- 2023, Royal Television Society Television Journalism Awards, kameraman roku, vítěz[72]
- 2023, George Polk Awards, cena za válečnou reportáž, vítěz[73]
- 2023, Philip Meyer Journalism Award, jako člen týmu Associated Press a televizního programu PBS Frontline, vítěz[74]
- 2023, CJFE International Press Freedom Award, vítěz[75]
- 2022, Ukrajinska pravda Award, Journalist of the Year, vítěz[76]
- 2022, Reportéři bez hranic, Press Freedom Prize, Prize for Impact, vítěz[3]
- 2022, Oliver S. Gramling Awards, Journalism Awards (společně s Jevhenem Maloljetkou, Vasylysou Stepanenko), vítěz[77]
- 2022, 27. International Festival of Reportage and Media (Srbsko), fotoreportáž, vítěz[78]
- 2022, Free Media Awards, vítěz[79]
- 2022, Elijah Parish Lovejoy Award for Courage in Journalism, vítěz[80]
- 2022, Prix Bayeux Calvados-Normandie des correspondants de guerre, Video Image Trophy, vítěz[81]
- 2022, Prix Bayeux Calvados-Normandie des correspondants de guerre, Television Trophy, 2. místo[81]
- 2022, Knight International Journalism Award, vítěz[47]
- 2022, Royal Television Society Award, Coverage of international events, nominace[82]
- 2022, Royal Television Society Award, kameraman roku, nominace[82]
- 2022, Deutsche Welle Freedom of Speech Award, vítěz[83]
- 2022, Premija imeni Heorhija Gongadze, vítěz[84]
- 2022, Biagio Agnes Award, mezinárodní cena, vítěz[85]
- 2020, Royal Television Society Award, kameraman roku, nominace[86][87]
- 2019, APME: Powerful Stories, Use of video, 1. místo[88]
- 2019, Livingston Award, mezinárodní reportáž, finalista[89]
- 2018, Royal Television Society Award, kameraman roku, nominace[32]
- 2017, Royal Television Society Award, kameraman roku, nominace[33]
- 2017, Rory Peck Award, finalista[30][31]
- 2016, Royal Television Society Award, kameraman roku, vítěz[39]
- 2015, Ukrajinský fotograf roku (2014), reportáž, 1. místo[26]
- 2015, Royal Television Society Award, mladý talent roku, vítěz[90]
- 2014, Ukrajinský fotograf roku (2013), reportáž, 1. místo[11][91]
- 2014, Humanity Photo Award (HPA) (2013), finalista[20]
- 2013, Pentax Awards, Ukrajina, vítěz[12]
- 2013, PRESSzvanie Awards, Ukrajina, portrét, vítěz[13][92][93]
- 2013, International FIPP FREMANTLE Portrait Photography Contest, Austrálie, portrét, finalista[20]
- 2013, Ukrajinský fotograf roku (2012), dokumentární fotografie, 2. místo[94]
- 2013, Panasonic Photo Contest, Ukrajina, vítěz[20]
- 2009, Almost disappearing Kharkiv, Charkov, Ukrajina, 1. místo[8]
- 2008, Kharkiv through the eyes of its inhabitants, Charkov, Ukrajina, 1. místo[7]
Výstavy
Informace jsou zapsány v pořadí: rok, název, místo, reference.
- 2022, Ukraine: The Path to Freedom, Groningen (Nizozemsko)[95]
- 2022, Mariupol: Photographs & Video by Evgeniy Maloletka and Mstyslav Chernov, New York (USA)[96]
- 2022, Ukraine, testify so you will not forget, Saguenay (Kanada)[97]
- 2022, Obležení Mariupolu, poslední novináři v okupovaném městě, Praha[98]
- 2022, Spalah. Today's Ukrainian photography, Kyjev (Ukrajina)[99]
- 2022, Mariupol, Ukrajina, Perpignan (Francie)[100]
- 2022, Escape from Mariupol, Řím (Itálie)[101]
- 2022, Oblyččja vijny, Kolín nad Rýnem (Německo)[102]
- 2022, Dim vojennych zločyniv Rosiji (Russian War Crimes), Davos, Kyjev, Brusel, New York City, Londýn[103][104][105][106][107]
- 2022, Tragedy of the 21st century in the centre of Europe, Nikósie, Sotira, Larnaka (Kypr)[108]
- 2022, Ukraine Now: Darkness vs Light. Children Dream about Peace, Nové Dillí (Indie)[109]
- 2022, #StandWithUkraine. The Russian war of aggression against Ukraine: Lives taken, destroyed cities, lost fortunes, Strasbourg (Francie)[110][111]
- 2022, Ukrajinska Hernika, Tbilisi (Gruzie)[112]
- 2022, Eto prykaz, SORRI, Mohuč (Německo)[113]
- 2022, The Captured House, Berlín (Německo), Řím (Itálie), Amsterdam (Nizozemsko)[114]
- 2022, Cina svobody, Helsinki (Finsko)[115]
- 2022, Mariupol, Sarajevo (Bosna a Hercegovina)[116]
- 2020, Spljačyj budynok, Kyjev (Ukrajina)[117]
- 2020, Production of Dreams, or What the Modern Media Machine Offers, Kyjev (společně s Yhorem Čekačkovem)[118][119]
- 2019, The Ukrainian Revolution, Chmelnyckyj (Ukrajina)[120]
- 2017, Ukraine on Fire, Düsseldorf (Německo)[121]
- 2015, Maidan – Valor, Will and Pain, Charkov (Ukrajina)[122]
- 2015, I'm a Volunteer at Heart, Sumy (Ukrajina)[123]
- 2014, Red, International Red Cross, Kyjev[20]
- 2013, Euromaidan: freedom territory, Riga (Lotyšsko)[20]
- 2013, Cambodia: season of rain, Charkov (Ukrajina)[5][14][15]
- 2008, Musica per Somnia, Kyjev[6][7]
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mstyslav Chernov na anglické Wikipedii.
Literatura
- SELLERS-EARL, Laura. 2019 APME awards honor AP journalists for powerful stories. Redakce Koetting Tom. APME:Associated Press Media Editors. New York City: APME Foundation, June 19, 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019].
- ZHARENOV, Jaroslav. V zabroshennom zdanii na Jaroslavovom Valu pojavilas' vystavka starinnyh fotografij. Redakce Oleksandr Švec. Fakty i kommentarii. Kyjev: Bothain Consulting, 2015-07-29. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 1606-5557. (rusky)
- PRESSzvanie: nazvanі іmena krashhih fotoreporterіv. Redakce Kuz'mіn Dmitro. Ukrajins'ki novyny. Ukrajinská zpravodajská agentura Ukrajins'ki novyny, 2013-04-23. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- DIKAN', Filipp. “Sezon dozhdej„ – fotovystavka bez avtora. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 15. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- KORNIENKO, Mihail. K chemu spory? Ukraina uzhe v Evrope. Redakce Efimenko Nikolaj. From-UA: Novosti Ukrainy. Kyjev: From-UA, 4. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- Na ulice Grushevskogo v Kieve zhurnalisty provodjat akciju protesta. Redakce Kostenko Tatyana. Večernyj Charkov. Charkov: ТОВ “Редакція газети 'Вечірній Харків'„, 27. 1. 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- IMREGI, Laura. AP's Mstyslav Chernov named young talent of the year at RTS Television Journalism Awards. Redakce Buzbee Sally. New York City: The Associated Press, 19. února 2015. Dostupné online. OCLC 464378787 (anglicky)
- RILEY, Melissa. University of Michigan announces 2019 Livingston Award finalists. Redakce Holdship Deborah. University of Michigan News. Ann Arbor: Michiganská univerzita, 2. května 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- GORDІENKO, Tetjana. Voennij reporter Associated Press: Bezpeka — ce zavzhdi kompromіs, іz soboju ta z redaktorom u tomu chislі. Redakce Ligachova Natalіja. MediaSapiens. Kyjev: Детектор медіа, 7. května 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- Prjamoe popadanie. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 22. ledna 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- RTS Television Journalism Awards 2015: The Winners. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 18. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky)
- Television Journalism Awards 2017. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 1. března 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky)
- Television Journalism Awards 2018 sponsored by Guestbooker. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 28. února 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky)
- Television Journalism Awards 2016. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 17. února 2016. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky)
- Chernov Mstyslav. ukrainianphotographers.com. Kyiv: UAPF, 2019. Dostupné online [cit. 7. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- MESHHERJAKOVA, Ekaterina. “Esli bezopasnosti net, patriotizm nikogo ne volnuet„. Voennyj fotograf — o rabote v Sirii, Irake i na Donbasse. Redakce Gordejchik Evgenij. Focus. Kyjev: UMH group, 20. května 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- GORCHINS'KA, Oleksandra. U Kievі zapustili fotoproekt "Zazirajuchi u vіkna". Redakce Ruban Volodymyr. Gazeta.ua. Kyjev: Nova informacija, 27. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- Vistavka fotografії Mstislava Chernova "Ukraїns'ka revoljucіja" u Hmel'nic'komu muzeї-studії fotomistectva. Redakce Gasidzhak Lesja. Muzejnij prostіr. Kyjev: Український центр розвитку музейної справи, 19. února 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- Ukraine In Flammen. Kin-Top. Dusseldorf: Kin-Top Förderungszentrum e.V., 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (německy)
- U centrі kul'turi і mistectva vіdkrilas' vistavka fotografії "Majdan – muzhnіst', volja ta bіl'". Ofіcіjnij veb-sajt Harkіvs'ka oblasna derzhavna admіnіstracіja. Charkov: Charkivska oblasna deržavna administracija, 18. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- V Har'kove projdet fotovystavka Mstislava Chernova, posvjashhennaja jugo-vostochnym aziatskim stranam. Oficial'nyj sajt Har'kovskogo gorodskogo soveta, gorodskogo golovy, ispolnitel'nogo komiteta. Charkov: Charkivska miska rada, 14. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- KOLESNIK, Valerija. Kakie ljudi snjatsja Muzyke? V Har'kove otkroetsja fotovystavka Mstislava Chernova. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 19. března 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- U Poltavі vіdkrili vistavku foto "Jangoli v kamufljazhі". Redakce Zhuravleva Ol'ga. UA-Poltava. Poltava: Національна суспільна телерадіокомпанія України, 6. února 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky)
- KAS'JANENKO, Igor'. V Sumah gostit vystavka o volontjorah Krasnogo Kresta. Redakce Il'chenko Larisa. Media portal ATS. Sumy: Агентство Творческих Событий, 17. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- ZHURAVLEVA, Ivika. V oknah Kieva pojavilis' bol'shie starinnye foto. Redakce Il'chenko Larisa. Media portal ATS. Sumy: Агентство Творческих Событий, 26. července 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Mstislav Chernov. Serija fotografij "Vostochnaja Ukraina". Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 2. července 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Itogi konkursa fotoproektov ot Foto.ua i Pentax. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 27. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Otec i doch'. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 26. března 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Opredeleny imena luchshih fotoreporterov na konkurse im. V. Rozvadovskogo. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 29. dubna 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Fotograf goda 2013. Itogi.. Redakce Kresan Tanja. The Photonews Post. Kyjev: 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- UnFrame Photographer Mstyslav Chernov awarded the PressVanie 8th. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 13. května 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- Cambodian Hospitals and Health Centers. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 11. listopadu 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- Hearts Open. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 12. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- Mstislav Chernov. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 18. dubna 2015. Dostupné online [cit. 10. prosince 2019]. (anglicky)
- Pobediteli konkursa "Fotograf goda 2012". Redakce Bolyuk Oleg. AdMe.ua. Kyjev: AdMe, 1. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- SIMONENKO, Anna. Fotovystavka "Pochti poterjannyj Har'kov" rasskazhet o zabroshennyh pamjatnikah goroda. Redakce Shapovalova Juliana. Ob#ektiv. Charkov: Simon, 24. dubna 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- AP's Mstyslav Chernov wins Royal Television Society award. Redakce Carlson Nicholas. Business Insider. New York City: Insider Inc., 18. února 2016. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- MUFFOLETTO, Roberto. Mstyslav Chernov. Redakce Szilágyi Sándor. VASA. Vídeň: The VASA Project, 2. června 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky)
- Mstyslav Chernov. Redakce Gurdon Hugo. Washington Examiner. Washington, DC: The Anschutz Corporation, 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 2641-094X. (anglicky)
- Mstyslav Chernov. Redakce Prine Carl. Navy Times. Washington DC: Sightline Media Group, 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0028-1697. (anglicky)
- Mstyslav Chernov. Redakce Tilghman Andrew. Military Times. Springfield, VA: Sightline Media Group, 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 2631-990X. (anglicky)
- Mstyslav Chernov. Redakce Flores Michele Matassa. The Seattle Times. Seattle: The Seattle Times Company, 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0745-9696. (anglicky)
- Mstyslav Chernov. Redakce Broughton Christian. The Independent. Londýn: Independent Digital News & Media Ltd. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0951-9467. (anglicky)
- ROMANEK, Neal. Rory Peck Winners Battle for the Truth. Redakce Butts Tom. TV Technology. Bath, Somerset: Future US, 25. října 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0887-1701. (anglicky)
- Rory Peck Awards 2017. Londýn: BBC, 2017. Dostupné online. (anglicky)
- Sezon dozhdej. Redakce Skripnik Oleg. 057.ua. Charkov: CitySites, 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Fotovystavka Mstislava Chernova Sezon dozhdej – 14–30. března 2013. Redakce Omel'chenko Ljudmila. Centr kul'tury i iskusstva. Charkov: КЗ "ООМЦКМ", 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- Chto snitsja muzyke? Otvet – na fotovystavke Mstislava Chernova v stenah filarmonii. Redakce Donchik Natalija. Har'kovskij gorodskoj portal. Charkov: nezabarom.ua, 21. března 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky)
- RTS Television Journalism Awards 2020 sponsored by Avid. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 26. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. ISSN 0308-454X. (anglicky)
- Ukraїnec' Mstislav Chernov nomіnovanij na britans'ku telepremіju jak krashhij operator. Redakce Ligachova Natalіja. MediaSapiens. Kyjev: Detektor Media, 4. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky)
- Production of Dreams, or What the Modern Media Machine Offers. Redakce Bonner Brian. Kyiv Post. Kyjev: Businessgroup LLC, 24. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. ISSN 1563-6429. (anglicky)
- 5 glavnyh vystavok fevralja v Kieve. Redakce Vlasov Philipp. Vogue Ukraine. Kyjev: Condé Nast, 3. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (rusky)
- LANDESMAN, Tat'jana. Har'kovchanin demonstriruet svoi sny. Redakce Kostenko Tatyana. Večernyj Charkov. Charkov: ТОВ «Редакція газети "Вечірній Харків"», 30. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (rusky)
- PUGACH, Anastasija. Chto predlagaet sovremennaja mediamashina – 24 janvarja otkroetsja vystavka Mstislava Chernova i Igorja Chekachkova. Redakce Ivshina Larisa. Den'. Kyjev: ТОВ «Українська прес-група», 22. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky)
- "Chasi snovidіn": korespondent Associated Press prezentue roman pro vіjnu na Donbasі. Redakce Sidorzhevs'kij Mihajlo. Ukrajinské literární noviny. Vyšhorod: 10. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky)
- "Chasi snovidіn'". Vіjs'kovij korespondent The Associated Press Mstislav Chernov prezentue knigu pro sni і vіjnu na Donbasі. Redakce Gordon Dmitry. Bul'var Gordona. Kyjev: 16. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky)
- NIKITENKO, Dar'ja. Jak ZMІ konstrujujut' sni: medіa-mashina v Closer. Redakce Pejic Nenad. Svobodná Evropa. Praha: radiosvoboda.org, 29. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mstyslav Černov na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky