Otakar Klumpar

Jeho otcem byl filolog, básník, středoškolský učitel a ředitel gymnázií^[3] Jan Květoslav Klumpar. Jeho mladším bratrem byl Ladislav Klumpar, pražský advokát a říšský poslanec.^[5]

Manželkou Otakara Klumpara byla Marie Klumparová. Ačkoliv na rozdíl od manžela nebyla veřejnou osobou, výrazně jej ve snažení podporovala a pokračovala v jeho odkazu i po jeho smrti. Stala se členkou městského zastupitelstva i kuratorií městských dívčích výchovných ústavů i škol. Byla mj. oceněna čestným členstvím v Sokolu. Zemřela v lednu 1947, a svého manžela tak přežila o více než 31 let. Zpopelněna byla 14. ledna 1947 v pardubickém krematoriu.^[6]

Otakar Klumpar bydlel v Hradci Králové na Velkém náměstí (čp. 21).^[7]

Narodil se v roce 1860 v Uhrách, resp. na Slovensku ve městě Skalica (tehdy česky Uherská Skalice). Krátce na to se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde se v roce 1863 narodil Otakarův mladší bratr Ladislav. V roce 1867, tedy v době, kdy Otakarovi bylo sedm let, se přestěhovali do Hradce Králové.^[8]

V Hradci Králové Otakar studoval obecnou školu^[4] a následně v letech 1871–1878 gymnázium, kde také 25. června 1878 odmaturoval.^[3] Během studentských let byl spoluzakladatelem akademického spolku Dobroslav.^[9] Po absolvování střední školy zahájil studium medicíny na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Lékařskou praxi vykonával v Praze a Brně.^[8] Promoval 23. června 1884^[10] a stal se „doktorem veškerého lékařství“.^[4]

Po škole působil v Brně v ústavu choromyslných^[11] a v Olomouci jako asistent prof. Františka Groha, ředitele školy a moravských zemských ústavů.^[12] Dne 4. června 1886 vypsal okresní výbor v Sobotce konkurz na místo okresního lékaře. Vypsaný roční plat činil 600 zlatých a k tomu 100 zlatých paušál na cesty k chudým nemocným. Na konci července si podal žádost na toto místo právě Otakar Klumpar. Žádost doplnil doporučením prof. Groha. Okresní zastupitelstvo dne 17. září 1886 Klumpara zvolilo jednomyslně 14 hlasy a ten od 5. října na pozici okresního lékaře také nastoupil. Na své místo rezignoval 14. září 1888.^[12]

Po dvou letech v Sobotce se v listopadu^[13] roku 1888 vrátil do Hradce Králové. Nejprve jako soukromý praktický lékař. V roce 1889 se stal městským lékařem (tzv. městským fysikem či fyzikusem^[8][14]) v Hradci Králové.^[4] Zároveň byl v březnu 1889 jmenován sekundářem v okresní Nemocnici arcivévodkyně Elišky v Hradci Králové.^[15] Sloužil také v Ústavu pro hluchoněmé a v Ústavu chudých školských sester de Notre Dame. V letech 1897–1905 byl primářem nemocnice v Hradci Králové^[1][8] a zasloužil se o její věhlas. Snažil se o její rozšíření, stal se autorem návrhů na nové budovy pro oční a tuberkulózní oddělení i přístavbu pro ošetřovatelky, kuchyni a sušárnu. Tento návrh byl ale okresním zastupitelstvem zamítnut.^[4] V roce 1903 se úspěšně zasadil o vznik očního oddělení v nemocnici.^[15] V roce 1906 opustil na vlastní žádost nemocnici a věnoval se jen funkci městského lékaře.^[16][8] Byl známý tím, že chudé lidi léčil zdarma^[17], a tak byl zejména v chudších rodinách velmi oblíben. Svými přáteli i pacienty byl nazýván lékařem lidumilem.^[4] Působil také jako místopředseda Lékařské župy severovýchodních Čech.^[4] Propagoval pohřeb žehem.^[1] Působil také jako lékařský důvěrník Úrazové pojišťovny dělnické pro Království české.^[11]

Otakar Klumpar byl kromě své lékařské profese také mimořádně společensky aktivní, a podílel se na rozvoji města Hradce Králové. Ovšem již za svého dvouletého působení v Sobotce (1886–1888) se angažoval v místním životě a byl členem místního ochotnického souboru.^[12] V Hradci Králové s přáteli založil „žertovnou stolní společnost“ Mrťafa, která se scházela v hostinci U Urnerů.^[4]

V Hradci Králové se snažil podpořit rozvoj města, včetně toho stavebního, a tak spoluzaložil cihelnu a cementárnu v Malšovicích, která však brzy zkrachovala.^[4] Byl rovněž členem výboru Záložny v Hradci Králové.^[18]

Ve výboru Sokola byl činný od roku 1895. Od 2. května 1898 byl starostou jednoty Sokola a od roku 1904 až do své smrti v roce 1915 starostou župy Orlické.^[8] Byl podporovatelem tzv. ženského tělocviku, což byl ve své době inovátorský přístup. Z toho důvodu založil Tělocvičný spolek paní a dívek, později splynuvší s ženským odborem Sokola.^[4]

Byl podporovatelem umění, architektonického, malířského i hudebního a dramaturgického. V roce 1894 se stal jednatelem a o rok později místostarostou Besedy^[19], klíčového sdružení městské inteligence té doby. Od roku 1901 až do své smrti v roce 1915 byl předsedou spolku divadelního ochotnického spolku Klicpera.^[8] Ve spolku celkově působil 16 let.^[17] Zasloužil se také o konání Hospodářské průmyslové a národopisné výstavy pro východní Čechy pořádané v srpnu 1894 v Hradci Králové^[1][9]; byl členem výkonného výboru výstavního.^[20]

Dále spoluzakládal muzeum v Hradci Králové.^[1][4] Byl členem muzejního odboru městského historického muzea^[21] a kuratoria průmyslového muzea.^[22] Plnohodnotnou členkou kuratoria byla i Otakarova žena Marie.^[23] Pro muzea získal řadu předmětů,^[8] např. zbraně nalezené na bojišti bitvy u Hradce Králové z roku 1866.^[24] Mezi lety 1902–1904 věnoval celkem 235 předmětů z bojiště.^[25] V muzeu pořádal výstavy a přednášky^[9], a to nejen z oblasti lékařské osvěty, ale také ze stavebnictví či uměleckého průmyslu.^[4] Sám Klumpar byl sběratel řady předmětů. V roce 1940 vdova Marie věnovala městské galerii cennou sbírku 19 obrazů a muzeu devět starých obrazů, sbírky slováckých a slovenských výšivek a také tisky a archiválie po manželovi i jeho otci Janu Květoslavu Klumparovi.^[26]

Podporoval východočeské krajkářství a společně s manželkou Marií v Hradci Králové zřídil prodejnu krajkářských výrobků.^[1][27] Krajkářské výrobky také navrhoval a organizoval výstavy krajky v hradeckém muzeu.^[4] Společně s MUDr. Leopoldem Baťkem stál u založení Palackého čítárny.^[1][9] Byl činný v Jednotě českých velocipedistů (předsedou Klubu českých velocipedistů v Hradci Králové^[28]), byl předsedou odboru Husova fondu či zakladatelem spolku pro opravu dívčího vzdělání.^[4] Spoluzaložil Pensionát Boženy Němcové a Komenium.^[27] Jako externí pedagog učil min. v letech 1908–1913 také na odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, a to předmět Všeobecná zdravověda a první pomoc při úraze.^[29]

S architektem Oldřichem Liskou se v roce 1909 přihlásil do veřejné soutěže na první regulační plán města Hradce Králové. V projektu nazvaném Obrození se věnovali primárně hygienickým aspektům a kvalitě životní prostředí s řadou parků i zelení v otevřených domovních blocích. Projekt počítal s demolicemi ve východní části Malého náměstí.^[30] Za projekt získali druhou cenu, nicméně právě jejich návrh se zejména v rámci pravé strany labské kotliny stal podkladem pro definitivní regulační plán a další podobné plány.^[4][9]

Aktivní se snažil být i v politice: kandidoval do zemského sněmu Království českého za Českou stranu státoprávně pokrokovou. Poté přestoupil do České strany pokrokové^[4] a předsedal místnímu sdružení strany. Ve městě založil Pokrokový klub^[1], který se zabýval řešením palčivých místních otázek.^[4] Byl to on, kdo v roce 1906 uvedl v Klicperově divadle T. G. Masaryka.^[31] Svým vlivem také prosadil volbu profesora Františka Drtiny za říšského poslance.

Byl spolužákem z gymnázia^[15] a přítelem Františka Ulricha.^[4] Právě toho v roce 1895 spolu s městským inženýrem Tomášem Suhradou navrhli do pozice starosty. Ulrich byl úspěšně zvolen a svou pozici zastával dlouhých 34 let.^[32] Ačkoliv Ulricha podporoval, často také zastávali odlišné názory a v roce 1899 do zemského sněmu kandidovali proti sobě. Zvolen byl Ulrich.^[33]

Otakar Klumpar poslední roky života trpěl nevyléčitelnými nemocemi, zejm. aterosklerózou a srdeční vadou.^[5][11] Více než poslední rok života byl vážně nemocen. Zemřel dne 3. prosince 1915 ve věku 55 let.^[5] Po posledním rozloučení (neděle 5. prosince) byly ostatky převezeny do Žitavy a v úterý 7. prosince zpopelněny.^[11]

Smuteční setkání se konalo ve spolupráci Sokola a spolku Klicpera, obou sdružení, jejichž byl čelným představitelem, v místním divadle. V rámci této akce Jednota Klicpera předvedla jednoaktovou hru Svědek od Jaroslava Vrchlického. Výnos 350 korun z této akce byl věnován nově vzniklému Klumparovu fondu pro děti po padlých členech místního Sokola.^[17] Zároveň byl od sokolovny veden smuteční průvod, jehož se podle Věstníku Sokolské župy Orlické či Tolmana zúčastnilo na 10 tisíc lidí.^[8][17] Smuteční projev přednesl prof. František Drtina. Přítomným davů poděkoval také Otakarův bratr Ladislav.^[8] Do Hradce Králové přijel osobně vyjádřit soustrast český politik a poslanec Bohuslav Franta.^[34] Na Pražském Předměstí byla po dobu smutečního průvodu jako projev úcty, poděkování a vděčnosti města rozsvícena elektrická světla.^[35]

V Hradci Králové po něm byla pojmenována ulice.^[3] Původně po něm byla pojmenována jak ulice v centrální části Hradce Králové, tak souběžná ulice v katastru Pražského Předměstí.^[27]

Jan J. Klen mu věnoval v roce 1902 vydaný dramatický akt Mezi životy.^[36]

Ve školním roce 1947/1948 byla podle návrhu akademického sochaře Františka Fabiánka v místní zámečnické škole odlita busta Otakara Klumpara pro muzeum v Hradci Králové.^[37]

Byl pravděpodobně prvním, kdo v Hradci Králové začal používat tzv. nízké jízdní kolo.^[38]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Klumpar na Wikimedia Commons

Klumparova vila