Patokryje

Název vesnice má význam ves patokryjů, tj. lidí, kteří strachy utíkají a kryjí si paty.^[4] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Potokre (1342), Pothakre (1382),^[5] Patokryg (1400), Patokry (1404), Patoryg (1404), v Patokrajích (1492), z Pastokrche (1511), z Patokraj (1543), z Patokrej (1553), na tvrzi Patokrajích (1553), na Patokyjích (1615), Patokrey (1787) a Pattogrö nebo Patokrey (1833).^[4]

První písemná zmínka o Patokryjích pochází z roku 1342,^[5] ovšem toto datum je sporné. Zcela bezpečně je v roce 1378 zmiňován jako majitel zdejší tvrze vladyka Pešek z Patokryj. V 15. století zde sídlil rod z Duban. V letech 1568–1613 ves vlastnili Manvicové Razičtí ze Vchynic. Po nich byl majitelem Bernard z Elznic. Jemu byl však majetek posmrtně konfiskován za účast ve stavovském povstání. V roce 1623 ves koupili Lobkovicové, kteří ji začlenili do svého panství Bílina, jehož součástí zůstaly Patokryje až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Fara a škola pro Patokryje byly v Českých Zlatníkách.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 373 obyvatel (z toho 171 mužů), z nichž bylo 152 Čechoslováků, 218 Němců, dva Židé a jeden cizinec. Kromě dvou členů církve československé, pěti židů a 63 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 516 obyvatel: 274 Čechoslováků, 229 Němců, tři Židy, jednoho příslušníka jiné národnosti a devět cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také sedm evangelíků, 31 členů československé církve, tři židé, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a sedmdesát lidí bez vyznání.^[7]

Při sčítání lidu v letech 1869–1900 byla vesnice osadou obce Želenice. V letech 1910–1930 byla obcí v okrese Duchcov a od roku 1950 obec patří do okresu Most.^[10]

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 17 ze dne 18. března 2003.^[11] Znakem obce je červeno-zlato-modře dvakrát polcený štít. Vpravo nahoře stříbrná chmelová šištice, uprostřed pod sebou tři nohy po kotník palcem kosmo dolů přirozené barvy, s modrým krytem paty upevněným přes nárt, prostřední kryt s modrou tříhrotou ostruhou. Vlevo nahoře zlatý vinný hrozen. List vlajky tvoří tři svislé pruhy, červený, žlutý a modrý. Ve žlutém pruhu noha po kotník palcem k dolnímu cípu, s modrým krytem paty s tříhrotou ostruhou upevněným přes nárt. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

• Smírčí kříž u čp. 75
• Tvrz Patokryje, na počátku 17. století zpustla a dnes je přestavěna
• Barokní kaple z roku 1741 byla zbořena v padesátých letech 20. století. V roce 2020 byly vyznačeny její základy.^[12]
• Pomník padlým ve druhé světové válce na návsi

Reference

Literatura

• JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Patokryje, s. 192–194. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Patokryje na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Patokryje v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Patokryje v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)