Penthesilea

Byla dcerou boha Aréa a královny Amazonek Otrery. Stala se královnou Amazonek. Při lovu ale zabila nešťastnou náhodou svou sestru Hippolytu (jíž se říkalo též Glauké či Melanippé).^[1] Stalo se to tak, že vrhla oštěp na jelena a zasáhla svou sestru.^[2] To rozhněvalo bohyni Artemidu, která ji nechala pronásledovat Erínyemi. Penthesilea před nimi uprchla do Tróje, kde ji přijal král Priamos. Během trójské války pak Penthesilea bojovala na straně Trójanů. V boji pobila mnoho Řeků. Podle některých zdrojů zabila Machaóna (podole jiných zdrojů byl zabit Eurypylem).^[2] Nakonec se utkala v souboji se samotným Achillem, který ji zabil. Když jí po boji sňal přilbu, byl ohromen její krásou a zamiloval se do ní. Bylo ale pozdě, Penthesilea byla mrtvá.^[3] Achilleus se na ní údajně dopustil nekrofilie.^[1][4] Řecký válečník Thersites, který vypíchl umírající Penthesieie kopím oči, se za tento čin Achilleovi vysmíval. Achilleus jej za to zabil.^[1][5] Diomédes odvlekl Penthesilinu mrtvolu do Samandru. Poté byla ale vylovena a důstojně pohřbena. Podle některých zdrojů tak učinil sám Achileus, podle jiných ji pohřbili Trójané. Achilleus pak odplul na ostrov Lesbos, kde obětoval bohům (Apollónovi, Artemidě a Léto), aby mu byla tato vražda odpuštěna.^[1][6]

• Aethiopis epos (ztraceno)
• Heinrich von Kleist: Penthesilea, 1807, tragédie
• Jaroslav Vrchlický: Penthesilea, 1895, báseň ve sbírce Nové zlomky epopeje
• Ivan Wernisch: Penthesilea, 2019, sbírka básní Ivan Wernisch: Penthesilea [online]. Nakladatelství Pavel Mervart [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 

• Diúv trůn v Olympii^[1]

• Baccio del Bianco: Penthesilea, nástěnná malba ve Valdštejnském paláci v Praze, asi 1625-1630
• Bertel Thorvaldsen: Achilles and Penthesilea, plastika, 1801,^[7], reliéf 1836^[8]
• Gabriel-Vital Dubray: Penthesilea, 1862, Louvre, Paříž

• Vincenc Maixner: Penthesilea (1913), opera podle Kleistova dramatu.
• Jaroslav Křička: Penthesilea (1914), scénická hudba ke Kleistově divadelní hře.
• Othmar Schoeck: Penthesilea (1927), opera podle Kleistova dramatu.
• Pascal Dusapin: Penthesilea (2015), opera podle Kleistova dramatu.^[9]

• KREJČÍ, Vilém. Penthesileia. In: Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 466.
• kolektiv autorů pod vedením Ludvíka Svobody. Penthesilea. In: SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1974. S. 461.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Penthesilea na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.